Ministr Brabec usiluje o 9 miliard z EU: Pro Česko by to byla bomba

Nový operační program životního prostředí pro roky 2014 - 2020 by podle něj bylo možné použít i pro financování kotlíkových dotací, které zatím šlo financovat pouze z národních zdrojů. ČR o tom nyní jedná s Evropskou komisí. Výměna kotlů by se týkala domácností v celé ČR.

"Určitě docela významná část by byla alokována na Moravskoslezský kraj, který pro nás má prioritu společně s Ústeckým krajem, z hlediska samozřejmě zlepšení kvality ovzduší, a já si dokonce troufám opravdu říct, že by to znamenalo skokové zlepšení ovzduší," řekl Brabec.

Ovzduší v Moravskoslezském kraji patří k nejznečištěnějším v České republice, ale i celé Evropě. Ke znečištění přispívá průmysl, doprava a také právě domácí topeniště. Pro společný program na výměnu kotlů dotovaný krajem a ministerstvem životního prostředí bylo dosud v kraji uvolněno celkem 220 milionů korun. Výměna jednoho kotle znamená úsporu emisí prachu v objemu až 100 kilogramů ročně.

"Čím dál tím víc je zřejmé, že ta špatná kvalita ovzduší je hodně na vrub právě lokálních topenišť a samozřejmě nevyhovujících kotlů," řekl ministr. V Moravskoslezském kraji se zatím z kotlíkových dotací vyměnilo necelých 5000 kotlů. "Teď bychom měli ambici možná na 20.000 až 30.000. To znamená, že jsme přesvědčeni, že to by opravdu byla bomba a byl by to zlom," řekl Brabec. Nyní ministerstvo pracuje na vytvoření systému, který by byl pro žadatele o dotaci co nejvhodnější a nejjednodušší.

Kvalita ovzduší v České republice se od roku 1989 výrazně zlepšila – pomohly k tomu zákony, které donutily elektrárny odsířit a všechny velké zdroje znečištění snížit emise. Ovšem v posledních letech se tento pozitivní trend zastavil a kvalita ovzduší se začíná opět zhoršovat. Tentokrát za to ovšem nemohou velké továrny, ale často také sami občané. Největším současným problémem jsou totiž neklesající emise prachových částic – a ty pocházejí především z lokálních topenišť a automobilů. Lokální topeniště ke znečištění ovzduší významně přispívají i v oblastech, kde se na znečištění významně podílí rovněž průmysl, informuje MŽP na svém webu mzp.cz.

Problém prachového znečištění se tak netýká zdaleka pouze průmyslových oblastí a velkých měst, ale i malých obcí. Právě v nich se nejčastěji dosud spaluje nekvalitní uhlí nebo dokonce odpadky. Navíc jsou v provozu kotle staré někdy i několik desítek let, často ve špatném technickém stavu. Kromě prachu jsou spalováním nevhodných paliv v zastaralých kotlích do ovzduší uvolňovány také další nebezpečné karcinogenní látky, které bývají na jemné prachové částice navázány. Důsledek zná asi každý z nás. Zejména v době inverzí se ve většině našich vesnic doslova nedá dýchat.

Prachové částice zvyšují celkovou nemocnost i úmrtnost, zejména na onemocnění srdce a cév, snížení plicní funkc při spirometrickém vyšetření u dětí i dospělých, zvyšují spotřebu léků pro rozšíření průdušek při dýchacích obtížích u astmatiků a zkracují délku života (vyšší úmrtnost na choroby srdce a cév a pravděpodobně i na rakovinu plic, atd.). Prachové znečištění má velmi pravděpodobně vliv i na to, že zhruba 15 % českých dětí trpí respiračními alergiemi. Prachové částice té nejmenší velikosti (PM2,5) na sebe navíc váží látky, z nichž některé mají karcinogenní účinky - například polyaromatické uhlovodíky.

Ovlivnění zdraví se týká celé populace, ale vnímavost lidí k tomuto vlivu kolísá v závislosti na věku a zdravotním stavu. Citlivou skupinou jsou děti, včetně kojenců a vyvíjejícího se plodu. Dále sem patří starší lidé a osoby s chronickým onemocněním dýchacího (astma, chronická obstrukční choroba plic) a oběhového ústrojí a také lidé jinak oslabení (např. kombinací stresu, kouření, nevhodné výživy apod.).