OBRAZEM: Lidé se naposledy rozloučili s Jaromírem Štětinou. Na pohřeb dorazili Kalousek, Černochová i Pánek

Na obřadu se sešlo mnoho osobností z politického, mediálního i neziskového prostředí. Dorazil například bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, ministryně obrany Jana Černochová (ODS), poslanec Martin Exner (STAN), šéfredaktor zpravodajství ČT Michal Kubal, publicista Jefim Fištejn nebo předsedkyně Syndikátu novinářů Ivana Šuláková.

Mezi řečníky vystoupili Kalousek, Exner a také Šimon Pánek, spoluzakladatel a výkonný ředitel organizace Člověk v tísni, kterou Štětina pomáhal zakládat.

Kalousek zesnulého označil za výjimečného člověka, který svůj život zasvětil službě druhým. Vyzdvihl jeho neúnavný boj za lidská práva a schopnost předvídat hrozby v době, kdy je ostatní ignorovali. „Varoval před narůstajícím rizikem ruské agrese v době, kdy to většina politiků i politologů neviděla nebo vidět nechtěla,“ připomněl Kalousek.

Silná slova volil i Jefim Fištejn, který Štětinu popsal jako spravedlivého člověka s étosem prvorepublikového novináře. „Byl to demokrat tělem i duší, oddaný přítel a člověk, který se snažil pochopit skutečnost v její podstatě a smyslu,“ uvedl.

Šimon Pánek připomněl, že Štětina inspiroval celou generaci mladých novinářů i humanitárních pracovníků. „Jakkoli to slovo neměl rád, byl ve skutečnosti dobrodruhem – ale takovým, pro kterého byli vždy na prvním místě lidé,“ zdůraznil.

Jaromír Štětina se narodil 6. dubna 1943 v Praze. Jeho profesní dráha byla rozkročena mezi žurnalistiku, literaturu a politiku. Výrazně se zapsal do povědomí české veřejnosti jako válečný reportér, který mapoval konflikty zejména v oblastech bývalého Sovětského svazu. Od 70. let podnikal výpravy na Sibiř a do Asie, přičemž jeho reportáže a knihy nabízely českým čtenářům ojedinělý vhled do málo známých končin.

Po roce 1989 se stal členem obnovené redakce Lidových novin a krátce působil také jako jejich šéfredaktor. Jako zpravodaj tohoto deníku byl vyslán do Moskvy, kde sledoval dění v postsovětském prostoru v období, které určovalo další vývoj východní Evropy i střední Asie.

Za svou novinářskou činnost obdržel významná ocenění, včetně Ceny Ferdinanda Peroutky a Ceny Františka Kriegla. Byl také známý svým civilním a přemýšlivým vystupováním, často kladl důraz na etiku novinářské práce a význam přímé zkušenosti s terénem. Jak sám řekl, „na facebooku mi vadí, že diskutujícím nevidím do očí“.

Před srpnem 1968 byl členem Komunistické strany Československa. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy ale stranu opustil a zapojil se do protikomunistického disentu. Politicky aktivní se stal znovu po roce 1989 – v roce 2004 kandidoval jako nestraník za Stranu zelených do Senátu, kde působil celkem deset let. V horní komoře Parlamentu České republiky se mimo jiné zasazoval o zákaz komunistické strany a aktivně vystupoval proti autoritářským režimům.

V roce 2014 byl zvolen europoslancem za TOP 09 a v Evropském parlamentu působil až do roku 2019. Jeho hlavními tématy byly obrana lidských práv, bezpečnostní otázky, postavení Ruska a obrana demokratických hodnot.

V posledních letech veřejně vystupoval jako lídr hnutí ESO – Evropa společně. Jeho politické i občanské postoje byly často nekompromisní, vycházející z hlubokého přesvědčení o morální odpovědnosti a nutnosti hájit svobodu a demokracii všude, kde jsou ohroženy.