Byl to chabrus. Volební podvod poznaly Čechy už za Rakouska-Uherska

Český zemský sněm byl za Rakouska-Uherska zákonodárným sborem zemské samosprávy. Do sněmu se volilo podle pravidel stanovených v roce 1861 tzv. kuriovým systémem. Jednotlivé kurie rozdělily voličstvo do skupin podle jejich majetku. Inkriminované "chabrusové" volby se konaly 18., 20. a 22. dubna 1872. Význam slova chabrus je spojován s pojmy kupčení a kšeft.

Volilo se celkem 236 poslanců. Volila kurie velkostatkářská, kurie obchodních a živnostenských komor, kurie měst a kurie venkovských obcí. Z voleb vzešla vítězně Strana ústavověrného velkostatku, která hájila centralistické řízení státu a reprezentovala provídeňsky orientovanou šlechtu a velké pozemkové vlastníky. Jejímu vítězství napomohly také machinace odpůrců českých státoprávních požadavků. 

Volby byly divokou událostí tehdejší doby

Volební klání bylo sice občanskou událostí, ale v praxi je zpravidla provázel chaos a sporné výklady volebních zákonů, stejně jako podvody a nátlak ze strany úřadů, politických stran, ale i voličů. Výjimkou nebyly ani fyzické potyčky, když měl někdo zájem na tom, aby se daný jedinec voleb neúčastnil. 

V kurii venkovských obcí a v kurii měst byly síly mezi českým federalistickým a německým centralistickým táborem relativně vyrovnané. Důležitý tak byl výsledek velkostatkářské kurie, která volila 70 zástupců. V rámci ní existovaly dva velké politické proudy: Strana konzervativního velkostatku (navázaná na Staročechy) a Strana ústavověrného velkostatku (centristické tendence). Vláda ve Vídni si samozřejmě přála vítěství druhé zmiňované strany. 

Výhru zajistilo přerozdělování statků i pozvánky na lov

Její vítězství tak měl mimo jiné zajistit i volební nátlak. Ten zpravidla vypadal tak, že, že místodržitel či přímo člen panovnického rodu, nejčastěji císařův bratr Karel Ludvík, vybraným šlechtickým předákům, jejichž strana měla v zájmu blaha prohrát volby, sdělil císařovo přání, jak volit, případně nejít k volbám vůbec. Kromě tohoto nástroje se také využívalo pozvánek na lovy v královských revírech v den voleb. 

Velkostatkářské strany se tak měly kde učit. Rychle pochopily, že zárukou volebního vítězství je pojistit se hlasy, které jsou v této kurii navázány na konkrétní velkostatky a jejich majitele, kdy majitel jednoho či více velkostatků disponoval jedním volebním hlasem. Aby se vliv té které strany znásobil, před volbami začalo docházet k množství fiktivních převodů velkostatků, kdy vlastníci své statky převáděli na své méně majetné příbuzné či známé.

Pokud však jedna strana prohrála, neznamenalo to pro ni jen politickou prohru, ale zejména finanční. Právě volby z roku 1872 prosluly zruinováním některých velkostatkářů. Na mizinu tak přišel například Jan S. Skrejšovský nebo Jan Palacký. 

Pro účely převodů velkostatků vznikla v Praze kancelář Credit Forcier für das Königreich Böhmen, podpořená vídeňským kapitálem. Podobně tomu bylo u české strany, kde obchody probíhaly prostřednictvím Živnostenské banky. Kromě tohoto mechanismu často docházelo i k manipulaci se seznamy voličů (neexistoval žádný registr voličstva). 

Vyhrožovaly i úřady, strany uplácely voliče

Místodržitelství v Praze, které na volby dohlíželo, nereagovalo dostatečně na stížnosti na machinace, které podávali konzervativní čeští velkostatkáři. Ti se kvůli tomu těsně před volbami ve velkostatkářské kurii 22. dubna rozhodli voleb neúčastnit a zvolena byla Strana ústavověrného velkostatku. Za rozhodnutím neúčastnit se voleb stála zejména osoba Františka Palackého. Česká reprezentace tak byla v důsledku vyšachována z rozhodujícího vlivu na sněmu. 

Podvody bylo možné zaznamenat i v ostatních kuriích. Politické úřady běžně napomáhaly zvolení určeného vládního kandidáta z řad státních úředníků. Svým úředníkům úřady doporučovaly, koho mají volit. Zastrašovaly ale i ostatní voliče na venkově, bylo tomu tak například  v roce 1867, kdy vyhrožovaly znovuobnovením roboty a odvodu desátků. I politické strany se aktivně zapojily do "volební kampaně". Jeden z hlavních kandidátů v těchto volbách Jan Stanislav Skrejšovský (skoupil také několik velkostatků ve prospěch staročechů) objížděl voliče s množstvím pruských tolarů a kupoval si jejich přízeň. 

Situace mezi velkostatkáři se následně zhruba od 80. let výrazně zklidnila, vláda přestala do jejich volebních klání otevřeně zasahovat. To mělo v Čechách za důsledek, že v letech 1883 - 1901 na českém sněmu vládla konzervativní česká šlechta.