Alexandra Udženija: Koho letos volit a proč

Reálné prohřešky, které se udály v minulosti, a byly mediálně (někdy až s fantastickou konspirační poetikou) připisovány hlavně ODS, jsou jen slabým odvarem toho, co je možné dnes za vlády socialistů a oligarchy, který vlastní nemalou část mediálního prostoru. Jestli se dříve někdy mluvilo o střetu zájmů a politické korupci, tak dnes už je možné téměř vše.

Jsem přesvědčena, že vybírat a hodnotit strany bychom měli podle programu, jejich aktuálních představitelů, míry demokratičnosti, až poté podle mediálních pocitů.

Tradiční strany vs. nová hnutí

Každý rok vidím, jak se rojí nové strany a kopírují či komolí zejména dlouhodobý pravicový program nejvýznamnější tradiční strany. Výsledek? Další nespokojenost voličů se stavem, protože nové subjekty absolutně postrádají elementární zkušenosti s fungováním státu a politiky a často hájí pouze úzké osobní a krátkodobé zájmy majitelů hnutí či zakladatelů. A pak taky většinou zmizí. Než se jejich „profíci“ zorientují, tak nasekají spoustu chyb, které odnesou v první řadě občané.  Jako příklad se stačí podívat na vládu na Magistrátu hl. m. Prahy, jejíž složení téměř kopíruje celostátní vládu.

Atmosférou strachu a poštváváním jednotlivých skupin obyvatel proti sobě jsme se za poslední čtyři roky posunuli do míst, o kterých se často nesnilo ani vůdcům v komunistických diktaturách. Důsledky teprve všichni pocítíme. Náprava společenské nálady bude opět dlouhá, nelehká a zvládnout ji může pouze strana, pro kterou je svoboda jednotlivce jednou z hlavních hodnot.

Stát a občan

Víte, že slovo despocie bylo už od Antiky používané v přeneseném smyslu jako vláda rodiny, rodinné firmy? Vláda hospodáře nad poddanými. Vláda majitele nad firmou (státem).

My se teď nacházíme v období ekonomického růstu, kdy ekonomika dobře funguje a peníze jsou. Ale místo toho, aby se investovalo, tak se pouze nekoncepčně rozdává. Místo toho, aby se podnikatelé mezi sebou bavili o svých plánech, o jejich realizaci a přínosech pro všechny, tak mají plnou hlavu byrokratických procedur, které žádnou hodnotu nikomu nepřináší. Byrokracie se stala sama sobě hodnotou a smyslem, ostatní pouze zpomaluje a otravuje. Pokud by se do čela takové byrokracie měl navíc postavit despotický hospodář společně třeba s komunisty, pak ochraňuj nás pánbůh.

Jediné řešení je antibyrokratická revoluce. Je nezbytně nutné zrušit desítky nesmyslných zákonů a požadavků, provést audit celé státní správy a prostřednictvím slučování agend, elektronizace a masivních investic do infrastruktury zajistit vysokou kvalitu služeb, kterou lidé očekávají a stát by ji měl poskytovat. V dopravě, na úřadech, na školách a univerzitách, ve zdravotnictví, v podnikání, zaměstnání a v běžném životě.

Naši zemi v mezinárodních žebříčcích netáhnou činy vlády, ale my všichni svou prací, kreativitou, osobní disciplínou a svobodou tvořit. Chtějme svobodný stát, kde si každý může plnit své sny.

Důvěra

Také si myslíte, že každý z vašeho okolí je podezřelý a potenciální podvodník?

Já tento pohled na svět odmítám sdílet a jestli je něčeho nedostatek při pohledu na dnešní vládu, tak je to důvěry v lidi. Neustále něco kontrolují, říkají nám, jak máme žít, co smíme a nesmíme, každý je podezřelý a vůbec...kde jste na to auto vzali?

Potřebujeme důvěryhodnou politickou reprezentaci, která bude vždy hájit osobní svobody a nebude se bát důvěřovat svému národu. My lidem věříme, věříme svým rodinám a svým přátelům. Věříme, že valná většina podnikatelů je poctivá a platí daně. Věříme, že víme lépe než stát, jak žít svůj život.

Ano, dát letos hlas „tradiční straně“ vyžaduje důvěru. Stejnou důvěru, kterou my vkládáme do každého z vás. Důvěra může fungovat, pouze pokud je vzájemná. Svět se mění, ale pravicové vidění světa zůstává. Nenaskakujme bezhlavě na nové ideologie. S rozumem a konzervativním přístupem postupně vylepšujme, co funguje, a co nefunguje, změňme.

Začněme novou éru pravice sjednocením všech stejně smýšlejících.

Tak už víte koho volit a proč?