ŘÍJEN 1918: Při vzniku Československa sehrály důležitou roli Československé legie

Československé legie byly jednotky zahraničního vojenského odboje v první světové válce, v níž stála vojska Dohody, tedy armády Francie, Velké Británie, Ruska, USA a Itálie proti vojskům Ústředních mocností, Rakouska-Uherska, Německa, Turecka a Bulharska. Československé legie působily na třech místech - v Rusku, Francii a v Itálii. Formovaly se buď z válečných zajatců, nebo přeběhlíků z rakousko-uherské armády. Koncem války měly přes 100 000 členů.

Legie se podílely na vítězství dohodových států. Ještě důležitější však bylo, že podpořily českou a slovenskou emigraci ve snaze o vytvoření samostatného Československa. "Posloužily jako argument, že český národ má armádu. Díky jim bylo Československo považováno za jednu z vítězných mocností, ačkoliv bylo původně součástí poraženého Rakouska-Uherska," vysvětlil historik Ivan Roudný.

Československé legie v Rusku byly dobrovolnické jednotky působící na ruském území v letech 1914 až 1920. Do konce roku 1918 do nich vstoupilo 61 000 vojáků. Jejich základ tvořila Česká družina, později z nich vznikla Československá střelecká brigáda. V lednu 1919 se zformovalo Československé vojsko na Rusi, které již bylo součástí Československé armády. Vlády států Dohody chtěly legionáře ponechat v Rusku a vytvořit z nich jádro sil, které by zasáhly v boji proti bolševismu. Kontrolovaly totiž velkou část Sibiře a byly jedinou dobře organizovanou vojenskou silou v Rusku. Legie se však vrátily zpět do Československa. V Rusku padlo zhruba 4000 českých vojáků.

Ve Francii působily dobrovolnické jednotky v letech 1914 až 1919. Jako součást cizinecké legie vznikla v srpnu 1914 rota Nazdar, o čtyři roky později se zformovala československá brigáda ve Francii. Na jaře 1918 se vrátila do Československa. Působilo v ní 9600 vojáků. Ve Francii padlo během bojů 650 legionářů.

V Itálii se vytvořila na jaře roku 1918 československá divize, z níž pak vznikl armádní sbor. Do jednotek bylo zařazeno asi 20 000 vojáků, po podepsání příměří se vytvořily další, takzvané domobranecké prapory o počtu asi 60 000 vojáků. Na italské frontě zemřelo 350 českých legionářů.

V Československu byl po první světové válce odkaz legií brán vážně. Vznikaly různé spolky a organizace, které je propagovaly. V československé armádě byli legionáři upřednostňováni před vojáky, kteří po celou dobu války zůstali na straně Rakouska - Uherska. V české literatuře vznikla skupina spisovatelů, kteří psali o legionářích, například Rudolf Medek, František Langer, Josef Kopta. Komunistům se ale nelíbil boj legionářů s ruskými bolševiky, a tak začali jejich význam po roce 1948 zlehčovat. Později se o nich přestalo oficiálně úplně mluvit.