RECENZE: Priscilla je křehkým i svíravým protipólem rockové pohádky

Autorská režisérka Sofia Coppola již od začátku své kariéry štěpí názory kritiky i publika. Pokud pomineme všeobecně vychvalované Ztraceno v překladu, vyčítá se jí předkládání příběhů ze života vyšší vrstvy či dokonce smetánky, povrchnost nebo přílišná bezdějovost. Její filmografie je však nejsilnější právě v nuancích a verbálně těžko zprostředkovatelných pocitech. Empaticky nahlíží svět bohatých a celebrit a na rozdíl od ostatních jej nevyužívá k ostré kritice, zároveň však nikdy nesklouzne ke glorifikaci. Vše podmiňuje postavám a jejich emocím. Ukazuje, že nablýskaný svět plný pozlátek umí bolet, nikoli ale ublíženě či kýčovitě.

Priscilla naprosto dokonale zapadá do jejího portfolia. Jde o pomyslnou odpověď na extravagantní Luhrmannův portrét Elvis, kde vykreslil Presleyho ikonografický obraz v postmoderním hávu. Coppola oproti tomu konstruuje uzavřený a atrakcí zbavený svět, kde Presleyho sledujeme zcela odlišnou perspektivou. Titul je adaptací autobiografického románu Priscilly Presley Můj život s Elvisem, jenž vyšel roku 1985, u nás v českém překladu roku 1992. Priscilla Presley na filmu působila i jako producentka. Snímek odpremiéroval v loňské soutěži benátského festivalu, odkud si hlavní herečka Cailee Spaeny odnesla za své ztvárnění cenu.

Sledujeme teprve čtrnáctiletou Priscillu, kterou si vyhlédne o devět let starší Elvis. Prvotní poblouznění se však velmi rychle mění v prochlazený vztah. Priscilla je zavřená do zlaté klece majestátního domu, který připomíná nedobytnou a neuniknutelnou pevnost. Elvis neustále odjíždí na turné, flámy s přáteli, případně zažívá románky. Když už spolu tráví čas, jsou doslova uzavřeni v ložnici. Nejde však o sexuální pudy. Vše je podmiňováno Elvisovým potřebám. On se své ženě, se kterou se vzal po sedmi letech vztahu, nikdy nepřizpůsobuje.

Tohle však není film o něm. Ačkoli svůj podíl na tom má i absence autorských práv, ve filmu nezazní ani jedna jeho píseň. Cítíme s mladinkou dívkou, která se pod zámkem stává ženou a uvědomuje si, že musí uniknout. Jinak zůstane obložená chlupatými koberci a hedvábným textilem, skoro jako v muzeu. Jakoby její role byla redukována na domácího mazlíčka. Elvisovo uzurpátorství je umocněno jeho výškou  i temným svícením v bezvýchodné ložnici. Každé jeho objetí má znepokojivý nádech.

Elvis však není démonizován. Některé scény mají výtvarný nádech hororu, vychází však ze subjektivního vnímání Priscilly, na jejíž vnímání jsme tařka celou stopáž omezeni.. Elvis samotný je vykreslený jako frustrovaný a oproti své veřejné póze velmi nesebevědomý a nejistý muž. Poslouchá všechny okolo, akorát svou ženu ne. Frustraci si vybíjí na ní, zaslepený vlastním sobectvím. Podepisují se na něm prášky i hektický život. V jistém slova smyslu tak rozumíme, proč se chová tímto způsobem, zároveň však toto chování není žádným způsobem ospravedlňováno.

Rozplývá se i přehled o čase. Stejně jako Priscilla, během filmu se jen těžko chytáme, jak dlouho v domě tráví čas. Orientujeme se pouze dle zlomových událostí, ať už jde o svatbu či narození dítěte. S tím, jak si protagonistka začíná uvědomovat svou situaci, se postupně obléká do odvážnějších barevných kombinací a mění svůj přístup k Elvisovi. Její vnitřní svět se boří a bojuje s oddanou láskou k člověku, z něhož je jen vyprázdněná schránka neschopná city opětovat. Právě tady se promítají pověstné detaily režisérky – změny ve způsobu česání vlasů, chůzi i mimice. Niterné emoce a proměny vlastností se zrcadlí v každodenních drobnostech. Priscillina osobnost se nám tvaruje před očima poté, co ji dlouhodobě utvářel Elvis.

Výtvarná koncepce sází na měkkost, které napomáhá i senzitivní 16mm filmový materiál. Křehkost a zranitelnost je cítit všude. Ostatně nejsilnější emoce a momenty jsou ty, které neslyšíme. Snímek i díky tomu v mnohém připomíná Spencer, v němž Pablo Larraín portrétuje samotu princezny Diany. Celkově vtahující a tempem nespěchající zážitek, kdy sledujeme Priscillu propadající se do Elvisova světa, aby se pak velmi obtížně škrábala zpátky nahoru, pokračuje v signifikantním stylu etablované tvůrkyně, jež se tentokrát divácky přece jen trochu otevřela širšímu publiku. Atraktivní a i přes životopisnou podstatu velmi univerzální příběh si najde všechny, kteří chtějí naslouchat a prožívat.

Hodnocení: 80 %

Režie: Sofia Coppola

Scénář: Sofia Coppola

Hrají: Cailee Spaeny, Jacob Elordi, Ari Cohen, Dagmara Dominczyk, Tim Post, Lynne Griffin, Dan Beirne, Rodrigo Fernandez-Stoll, Dan Abramovici, Tim Dowler-Coltman

Česká premiéra: 30. května 2024

Distributor: Aerofilms