Co plánuje Putin? Analytik o Sýrii a Rusku

"K ruské akci samozřejmě vedly bezprostřední důvody, protože hrozilo, že syrský režim padne, nebo bude přinejmenším výrazně oslaben útoky opozice. Kremlu také mohlo jít o to blýsknout se na mezinárodním poli před USA a ukázat, že Ruská federace dokáže být rozhodným a přínosným členem světového společenství, zatímco si nejsilnější světová velmoc neví rady ani s konfliktem v Sýrii, ani s hrozbou Islámského státu (IS)," uvedl na webu ČT24.

Tvrdí, že na základě dosavadního vývoje bojů a kroků na diplomatickém poli lze říci, že plán Ruska a jeho spojenců se v Sýrii skládá jak ze složky vojenské, tak mezinárodně politické. "Na vojenské úrovni jde o udržení teritoriální kontroly režimu nad pruhem území od pobřeží Středozemního moře po Damašek a ochranu jeho teritoriálního jádra v přímořských oblastech obývaných jeho stoupenci z řad alávitské menšiny. K tomu je třeba vytvořit jak kolem Damašku, tak kolem přímořské oblasti nárazníkové zóny a v ideálním případě i předpoklady pro to, aby se režim jednoho dne mohl ekonomicky postavit opět na vlastní nohy," podotkl.

Režimní ofenzívy podporované ruskými nálety tomu prý odpovídají. Na jedné straně se totiž vedou urputné boje v kopcovitém terénu severozápadní Sýrie se syrskou opozicí, na straně druhé se upoutání opozičních sil na jednu frontu využilo k ofenzívě v okolí Aleppa. "Kontrola jak mocenského centra země (Damašku), tak jeho ekonomického protějšku (Aleppa) by totiž režimu dala možnost vyjednávat s opozicí z pozice síly a svoji teritoriální kontrolu nad západem země dále upevnit. Na mezinárodním poli pak Rusko usiluje o to stát se pro řešení syrského konfliktu nepostradatelným hráčem, jehož názor je třeba brát v potaz. Jak tento názor vypadá, je nasnadě: budoucnost Sýrie se nachází v syrském režimu a přinejmenším v dohledné době i v osobě Bašára Asada," píše analytik.

Pevné uchycení Ruska v regionu Levantymá podle něj spolu s posílenou spoluprácí jak se syrským režimem, tak s Íránem zaručit, že ostatní aktéři své mocenské kalkulace náležitě upraví. Vztahy Ruska a Íránu navíc prý zůstanou nadále na úrovni pragmatického partnerství, protože Moskva, na rozdíl od Íránu, nemá vojenské kapacity na to, aby byla na syrské bojišti přítomna nepřetržitě několik let, a íránské letectvo zase nemá takové schopnosti, jako ruské vzdušné síly.

"Rusko spolu s režimem a Íránem útočí v západní Sýrii na opozici, zatímco koalice států vedená USA napadá prostřednictvím syrských Kurdů IS v Sýrii východní. Washington přitom není schopen útokům Ruska proti Američany podporované opozici zabránit a Turecko se už nijak netají tím, že brání teritoriální expanzi syrských Kurdů směrem na západ na území ovládané IS. Rusku to vyhovuje, neboť se do jeho bojových operací USA nepletou, protože jsou zaměstnáni bojem s IS, který tak díky nim přestává být pro syrský režim existenciální hrozbou podobně jako slábnoucí opozice. Jinými slovy: zatímco je syrský režim opět na koni, jeho konkurenti slábnou či stagnují. Následující měsíce ukážou, zda to bude stačit na to, aby mohlo Rusko ze Sýrie odejít se ctí," uzavřel analytik.