Desátý říjen je Světový den proti trestu smrti. Jak se u nás vykonával a kdy byl zrušen?

Zprávy o trestu smrti na našem území pochází už z dob středověku. Již kronikář Kosmas zmiňoval, že popravy byly praktikovány za panování kněžny Libuše. Pravděpodobně se udržely po celý středověk, kdy měl trest smrti nejrůznější podoby: například vyhladovění, upálení na hranici, pohřbení za živa nebo stětí. Odsouzení k trestu smrti bylo ve středověku poměrně častou záležitostí.

Teprve v průběhu 18. století se začali ozývat odpůrci trestu smrti, a to především z řad filozofů. Na našem území, v tehdejší Habsburské monarchii, zrušil na pár let (konkrétně mezi lety 1787 až 1795) tuto formu trestu císař Josef II. Od konce 18. století ovšem znovu zakotvil v trestním právu.

Trest smrti se na našem území udržel až do konce minulého století. V období první republiky, tedy od roku 1918 do roku 1938, se ovšem realizovalo jen okolo dvaceti poprav, ačkoliv si tehdy nejpřísnější verdikt u soudu vyslechlo více než 400 zločinců. Tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk, kterému byly vlastní velice pokrokové myšlenky, ale patřil k zarytým odpůrcům trestu smrti, a tak vyhověl většině žádostí o milost a zmírnil odsouzencům trest. Ti provinilci, kteří se nedočkali takového prezidentova ústupku, byli oběšeni. Takto se za první republiky výhradně popravovalo.

Rapidní nárůst počtu trestů smrti souvisel s nacistickou okupací našeho území. Mezi lety 1939 až 1945 tak bylo vykonáno značné množství poprav, a to zejména nevinných lidí, kteří jenom patřili ke „špatným“ skupinám obyvatelstva nebo nesouhlasili s tehdejším totalitním režimem. Pronásledování a popravování odpůrců probíhalo především v časech tzv. heydrichiády, tedy v letech 1941 a 1942. Zatímco za první republiky bylo popraveno pouhých pár osob, za období protektorátu jich bylo více než tisíc, a to se v naprosté většině nejednalo o žádné zločince! Toto číslo navíc označuje jen oficiální odsouzené k trestu smrti, tedy ty, s nimiž proběhl nějaký trestní proces. Další tisíce lidí byly zastřeleny nebo oběšeny bez řádného odsouzení – třeba v koncentračních táborech nebo během akcí proti odbojářům. Rozšířily se také způsoby provedení trestu smrti, již se pouze neoběšovalo, ale popravovalo i gilotinou nebo střelnou zbraní.  

Po skončení druhé světové války následovala další vlna popravování. Trest smrti v tu dobu čekal kolaboranty a válečné zločince. Jak za války, tak záhy po ní docházelo ovšem k porušování lidských práv. Obžalovaní se zpravidla nemohli žádným způsobem bránit a mnohdy byl trest vykonán do pár hodin od zaznění rozsudku. Není tak vyloučeno, že na popravišti končily i naprosto nevinné osoby. Během pouhých tří let po válce bylo k trestu smrti odsouzeno několik set lidí. S nástupem dalšího totalitního režimu, toho komunistického, se s tresty smrti rovněž nešetřilo. Rozhořely se vykonstruované politické procesy, nejznámější jsou ty se skupinami kolem Rudolfa Slánského nebo Milady Horákové. I tehdy byly popraveny mnohé nevinné osoby, oficiálně se dnes hovoří o necelých třech stovkách obětí, fakticky jich však bylo ještě více.

V komunistickém Československu byli ovšem popraveni i skuteční zločinci. Zmínit lze například sériového bestiálního vraha Václava Mrázka, který byl oběšen v březnu roku 1957. Ten měl na svědomí několik brutálních znásilnění a vražd. Vraždy se sexuálním motivem spáchal i Ladislav Hojer, ten byl popraven v srpnu roku 1986. Poslední žena odsouzená k trestu smrti u nás byla masová vražedkyně Olga Hepnarová. Ta byla oběšena roku 1975 za svůj hrůzný čin z roku 1973, kdy nákladním autem najela do skupiny osob čekající na tramvajové zastávce a osm z nich usmrtila.

Poslední poprava v Čechách se uskutečnila v únoru roku 1989, oběšen byl pětatřicetiletý vrah Vladimír Lulek, který brutálně zabil svou manželku i své čtyři děti. Na Slovensku byl posledním odsouzeným k trestu smrti za podobný čin devětadvacetiletý Štefan Svitek, a to za bestiální vraždu těhotné manželky a dvou dcer. Poprava se konala v červnu roku 1989. O rok později, po definitivním pádu komunistického režimu, došlo ke zrušení trestu smrti.