KOMENTÁŘ | Jak efektivně bojovat proti ruským špionům?

Hrozba ze strany ruských zpravodajských služeb je v Evropské unii stále aktuální a s tím, jak se vyhrocují vztahy mezi Bruselem a Moskvou, toto ohrožení ještě roste. EuroZprávy.cz během září s odvoláním na informace německé rozvědky upozorňovaly na aktivity jednotky GRU 29155, která je mimo jiné zodpovědná za výbuch muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014. Americké a německé zpravodajské služby podle zprávy BfV společně odhalily kybernetickou skupinu UNC2589 neboli Cadet Blizzard či Ember Bear, která je na tuto jednotku napojená.

Kromě BfV se na odhalení této skupiny podílely i Federální úřad pro vyšetřování (FBI), Agentura pro kybernetickou bezpečnost a bezpečnost infrastruktury (CISA) a Národní bezpečnostní agentura (NSA). Kromě těchto velkých amerických agentur přiložily ruku k dílu také Bezpečnostní informační služba ČR a Vojenské zpravodajství ČR.

Ne každá členská země EU má stejné bezpečnostní kapacity. Je zřejmé, že daleko lépe se může bránit bohatému Lucembursku a Slovinsku s málo obyvateli než ohromné Francii či Německu (nejde ale o pravidlo). Ruské rozvědky v čele s GRU využívají možnosti „ztratit se“ a působit nepoznaní z úkrytu.

Proto evropské země potřebují dobrou koordinaci. Schengenský prostor může různým agentům zaručit, že se po jednom vstupu na jeho území definitivně zbaví bezpečnostních kontrol – pokud nejsou nastavena ad hoc pravidla, jako kontroly na německých hranicích a podobně. K tomuto nepomáhá laxní či dokonce zkorumpovaný přístup některých pohraničníků v různých zemích EU.

Nutná je výměna dat o osobách, které mohou být s ruskými rozvědkami spojené. Jako příklad vzorové spolupráce může sloužit právě odhalení kybernetické skupiny UNC2589, kdy se do jejího rozkrytí přidala nejen německá BfV, ale také americká FBI, CISA a NSA nebo české BIS a VZ. V tomto ohledu perfektně zafungovala kooperace napříč Atlantikem, což je cílem téměř všech administrativ v Bílém domu už od útoků proti Světovému obchodnímu centru v New Yorku z 11. září 2001.

Podstatný je neustálý boj proti dezinformacím a úsilí o ustavení silných a nezávislých médií. Zde jako velice špatný příklad může sloužit Slovensko, kde vláda Roberta Fica brojí proti médiím v soukromém vlastnictví, jako jsou třeba Aktuality.sk, Denník N nebo Sme. Tato média jeho styl vládnutí a poklonkování Rusku rozebírají a informují o něm, což se Ficovi příliš nehodí.

Členské státy EU potřebují do jisté míry jednotný postup (samozřejmě s ohledem na národní bezpečnost každého státu) tak, aby se země, které třeba nejsou tak zdatné v kybernetickém prostoru, mohly spolehnout na silnější partnery.

Jinými slovy – jde o úplně jiný postup, než jaký zachovává Kreml. Ten kontroluje přední zpravodajské agentury jako jsou TASS nebo RIA Novosti, tyto na veřejnost vypouštějí pouze informace výhodné pro režim Vladimira Putina.

Inspiraci je možné hledat třeba ve Spojených státech, kde Donald Trump až „bezmocně“ bojuje proti médiím s tím, že na něj pořádají „hon na čarodějnice“. Ve skutečnosti ale média v USA fungují ve valné většině na bázi soukromého vlastnictví a oproti médiím evropským nemají takové problémy s rozkrýváním důležitých kauz a jak se ukázalo nedávno v případě New York Times – mohou si dovolit otevřeně podpořit určitého kandidáta na politický post.

Kromě silných a nezávislých médiích je důležité bojovat i proti dezinformacím. Ty jsou hluboce zakořeněné ve společnosti a šíří je různá antisystémová média a skupiny, občas s podporu cizích (státních) aktérů.

K jejich šíření napomáhá strach či panika napříč společností – v českém případě pomohla zejména pandemie onemocnění covid-19 a ruská invaze proti Ukrajině. Vždy se našli jednotlivci či skupiny, kteří byli ochotní bojovat proti jakémukoli přístupu využívaného „vládnoucí vrstvou“ či „elitami“.

Různá antisystémová hnutí vytvářejí živnou půdu pro cizí vlivové působení, což přímo ohrožuje národní bezpečnost. Jakmile se do kterékoli země dostanou cizí zpravodajci a agenti, dokážou ji postupně infikovat a jejich odhalení je nesmírně náročné. Často působí na ambasádách, které jsou už ze zásady nedotknutelné, neboť se pokládají za území jiného státu.

Navíc léta působení pod rouškou utajení vedou k „naturalizaci“ těchto zpravodajců a jejich odhalení se tak stává čím dál těžším. Takže ať už vedou síť dezinformátorů nebo sledují pohyby armády či infiltrují některý ze strategických průmyslů, čím déle fungují, tím větší hrozbou pro národní bezpečnost jsou.

Boj proti ruským zpravodajským službám na území EU je náročný a vyžaduje dlouhodobou spolupráci mezi členskými státy a jejich partnery, zejména v oblasti sdílení informací a koordinace. Silná a nezávislá média hrají klíčovou roli v boji proti dezinformacím, které jsou jedním z hlavních nástrojů zahraničních vlivových kampaní.

Kooperace v rámci Evropské unie a se spojenci, jako jsou Spojené státy, je zásadní pro efektivní odhalování špionážních sítí a kybernetických útoků. Vzájemná výměna dat a zkušeností zvyšuje šance na úspěch, ale boj musí být nepřetržitý a systematický, aby bylo možné čelit stále sofistikovanějším metodám cizích rozvědek.