ROZHOVOR | Naší slabinou je závislost na elektřině, člověk musí být připraven na vše, radí expert na přežití

Padesátiletý Amar Ibrahim se teorii i praxi přežití v extrémních situacích věnuje již 20 let. Nejprve s tím začal jako s koníčkem, před devíti lety se to stalo jeho profesí. Se společností Outdoor Survival předává své získané zkušenosti nejen profesionálům, ale také veřejnosti. Je specialistou na boj o život, ovšem o své znalosti se dělí i s dětmi na základních a středních školách. Má atestaci jako zdravotník v extrémních situacích, kurz CQB (boj na krátkou vzdálenost – pozn. redaktora) a kurz přežití v zahraničí.

Jaké jsou hlavní priority, pokud se ztratíte v lese nebo celkově mimo civilizaci?

Nejdůležitější je voda a hned po ní oheň. Bez vody člověk vydrží tři dny a oheň může využít k převaření vody, pokud nemá jinou možnost, jak ji vyčistit. Navíc mu dá teplo, světlo a pocit bezpečí. K tomu si může na ohni uvařit jídlo, což je taky dobré.

Je něco důležitějšího, než je tohle?

Psychika. Když se člověk nedonutí a nezačne hledat tu vodu a oheň, tak je odsouzený ke skonu. Je potřeba mít to v hlavě srovnaný. Člověk by si měl říct, že generace před námi takhle žily a bez problémů to zvládaly. V nás je to zatlačeno.

Jaké hrozí nebezpečí?

V Evropě moc veliké nebezpečí nehrozí. Nejhorší, co se může stát, je když člověk začne panikařit. Největším nepřítelem člověka v Evropě není zvíře, ale člověk. Jediné nebezpečí hrozí, že člověk prochladne nebo se dostane do nějakého úskalí, kdy bude dehydrovaný.

Jak se pozná dehydratace?

První den začíná člověka bolet hlava. Druhý den se začne lepit kůže k sobě, když ji na noze nebo na ruce zmáčknete. Třetí den už člověk ve své podstatě upadá do kómatu. Bez stravy člověk vydrží. Když má tukové zásoby, tak může vydržet až třicet dní. Záleží to na tom, jak vydává energii. Může například plýtvat při zapálení ohně, pokud nemají zkušenosti.

Jak to funguje ve chvíli, kdy máte skupinu?

Ve skupině je vždycky potřeba, aby se určily role. Někdo se musí ujmout role vůdce, který to povede. Ve chvíli, kdy se skupina začne tříštit a začnou nepokoje, skupina by se raději měla rozdělit. Funguje to lépe, než když jsou mezi lidmi spory.

Co mají dělat ostatní?

Každý se hodí na něco. Někdo je tam jako ten vůdce, tahoun, který pohání ostatní dál, rozděluje zásoby, dodává sílu. Každý by se měl ujmout něčeho, co umí. Pokud je to třeba doktor, bývalý voják, zubař, myslivec… Každý má nějaké zkušenosti a podle toho by se to mělo rozdělit. Někdo se musí starat o oheň, o vodu, další o shánění stravy a podobně...

Pořádáte kurzy, kde se lidé mohou naučit, jak přežít. Zvládne to každý?

Ten náš základní kurz zvládne prakticky každý od 15 do 70 let. Největší problém pro účastníky bývá, že přijdou o svůj komfort. Chybí jim cigareta, chybí telefon. Nemá teplotní komfort nebo chybí pohodlná sedací souprava. Zvládnout by to ale měl každý. Na tom náročnějším kurzu už nemají spacák, což ztěžuje situaci.

Nikdy se nám nestalo, že by to vzdala ženská. Když už se někdo vzdá a nedokončí kurz, je to muž.

Jek je to s přežitím v městské zástavbě? Co je za rizika?

V naší společnosti hrozí takzvaný black-out, odpojení elektřiny na pár dní. Nebo hrozí ekonomický kolaps společnosti. Něco takového se stalo v Argentině rok 2 000, kdy došlo k absolutnímu kolapsu ekonomie. Hrozit můžou i menší konflikty nebo nějaké nepokoje. Nejbližší konflikt – časově i místně – byla Bosna, nebo Sarajevo.

Co by tedy člověk měl dělat? Měl by se nějak připravit?

Člověk by neměl tolik záviset na elektřině. Měl by mít nějaké náhradní zdroje energie, připravit si evakuační vak. Je dobré být připravený. Zásoby by člověk měl mít alespoň na týden-čtrnáct dní. Filtry na vodu z nanovláken, trochu potravin. Je dobré být připravený postarat se sám o sebe.