Každý pětadvacátý "Čech" je cizinec. Hrozí vznik problémových ghett?

"Od roku 2001 docházelo ke každoročnímu nárůstu počtu, který vyvrcholil v roce 2008. V půli roku 2009 nastal částečný úbytek. Za posledních pět let počty cizinců v zásadě stagnují," uvedl Daniel Chytil z oddělení pracovních sil a migrace ČSÚ. Cizinci tvoří 4,1 procenta obyvatel. Jejich podíl je mnohem nižší než v jiných zemích EU, je i pod průměrem EU.

Podle Chytila mnozí migranti žijí v ČR už přes pět let, takže mohou získat povolení k trvalému pobytu. Na konci loňska ho mělo podle údajů ministerstva vnitra zhruba 238.900 osob, zbývajících 202.600 lidí mohlo být v ČR přechodně.

Příliv migrantů měl podle plánů zbrzdit stárnutí české společnosti, vývoj v posledních letech ale ukázal, že cizinci trend zatím zvrátit nemohou. "Od roku 2001 do roku 2008 tu byl příliv cizinců. Prognózy z té doby předpovídaly, že zde bude docházet k výraznému rozrůstání cizinecké populace. Kvůli krizi klesla poptávka po pracovní síle. Také různými zásahy zejména v oblasti trhu práce došlo k omezení vydávání a prodlužování pracovních povolení. Počty příchozích se velice snížily," zdůvodnil Chytil.

Od roku 2011 přibývá v ČR hlavně občanů EU. Lidí ze zemí mimo unii přichází méně. Tři pětiny cizinců tvoří Ukrajinci, Slováci a Vietnamci. "Ukrajinců od roku 2008 ale ubylo o 15 procentních bodů, Vietnamců o pět procentních bodů. Naopak plynule přibývá Rusů," upřesnil Chytil.

Nejvíc cizinců žije v Praze. Hlavní město si za svůj přechodný či nový domov vybralo 37 procent migrantů, kteří jsou v ČR. V metropoli a Středočeském kraji žijí tři pětiny Ukrajinců, 45 procent Slováků, pětina Vietnamců a skoro tři čtvrtiny Číňanů. Pro Prahu a Středočeský kraj se rozhodly i tři čtvrtiny Rusů, do Karlovarského kraje zamířilo sedm procent občanů Ruska. "Je sice pravda, že Rusové jsou v Karlovarském kraji druzí nejčastější cizinci, ten obrázek ruských Karlových Varů je ale dán spíš turistikou," řekl Chytil.

Cizinci se také sestěhovávají na určitá místa. Zhruba polovina pražských Vietnamců žije v Praze 4, Rusové si oblíbili Prahu 5 a 6. I když někde vznikají komunity migrantů, vznik problémových cizineckých ghett jako v zahraničí podle Chytila v Česku nehrozí. 

ČR je stále více zemí cílovou

Teprve od roku 1990 s otevřením hranic a následně s podpisem Ženevské konvence OSN o právech uprchlíků (z roku 1951) Československem se dá hovořit o opravdové konfrontaci zdejší společnosti s imigrací a s problémy, jež přináší. Imigrace s sebou přináší řadu nových výzev jak na úrovni celospolečenské, tj. na úrovni politické a zákonodárné, neméně však na úrovni lokální a osobní. Česká republika byla v průběhu devadesátých let charakteristická poměrně liberálním přístupem k imigraci a potažmo k získávání pobytových a pracovních oprávnění pro občany jiných zemí. Česká republika se také zachovala poměrně vstřícně k uprchlíkům z Bosny a Hercegoviny.

Na konci 90. let ovšem přichází obrat. Zákon o pobytu cizinců z roku 1999 zcela mění kurs a zdejší pravidla se naopak mění ve značně restriktivní a byrokraticky náročná. Vzrůstající počet žadatelů o azyl a zdlouhavé řízení o udělení azylu, jakož i zneužívání azylového řízení ekonomickými migranty především z Ukrajiny a Moldávie vedly ve zpřísnění také zákona o azylu v roce 2001, informuje server antropologie.zcu.cz.

Příliv cizinců v první polovině devadesátých letech odstartovala nejprve vlna uprchlíků z Rumunska, poté z Bosny a Hercegoviny a „návrat" českých krajanů, tzv. Volyňských Čechů. V průběhu času se postupně tvaroval do tří obvyklých proudů charakterizovaných především zájmem migrantů souvisejícím také s jejich zemí původu: pracovní migranti (např. Ukrajina, ostatní země bývalého SSSR, balkánské země, Vietnam aj.), žadatelé o azyl (země bývalého SSSR, Balkán, Afrika, Střední východ aj.) a nelegální migranti využívající ČR především jako tranzitní zemi. ČR byla také po celá devadesátá léta považována především za tranzitní zemi mezinárodní migrace. Na přelomu devadesátých let a 21. století se ovšem začal tento trend měnit a začalo být zřejmé, že ČR je stále více zemí cílovou.