"Toto je už moje třetí válka s Ruskem." Cizinci, kteří Ukrajině přišli na pomoc

Ruský útok na Ukrajinu není zdaleka jediným zločinem Kremlu. V minulosti Rusko rozpoutalo agresivní války v Moldavsku, Gruzii a Čečensku, kdy fyzicky i politicky okupovalo tyto země, podporovalo separatistická hnutí a vytvářelo takzvané "pseudorepubliky" či dokonce plně anektovalo území těchto států.

Moldavsko, Gruzie a Čečensko jsou jen některými příklady zemí, které se staly terčem ruského kontingentu. V současné době jsou tyto státy částečně nebo zcela pod kontrolou Ruské federace. Mnoho obyvatel těchto zemí se již dlouho před rokem 2014 potýkalo s ruskou agresí, bojovalo proti ruské armádě a dobře si uvědomují hrozbu, kterou ruský nepřítel představuje.

Je mu 62 let a když poprvé vstoupili Rusové do Čečenska se zbraněmi, bylo mu 33 let. Muslim Madiev se v roce 1992 zúčastnil své první bitvy, což bylo dva roky před oficiálním zahájením ruské "zvláštní operace" a vzniku Ičkerie, nového nezávislého státu na Kavkaze. V předchozích letech Kreml aktivně podporoval a financoval proruskou opozici v Čečensku, proti které Madijev bojoval právě v roce 1992.

"Moje první bitva se odehrála v okrese Achkhoi-Martan, organizoval jsem odpor z tohoto okresu v Ičkerii. Když na nás (proruští opozičníci - pozn. red.) poprvé zaútočili, zažili jsme tam první bitvu. Válka utichla a vzplanula. V roce 1994 to začalo znovu," řekl.

Během první čečenské války se zapojil do bojů po boku významného generála Ičkerie Ruslana Gelajeva, který ho pověřil funkcí svého zástupce. V roce 1996 se společně bránili městu Groznyj před ruskými útočníky, kteří však nikdy nedokázali město dobyt. Po vítězném boji se Madiev připojil k Radě bezpečnosti Čečenské republiky Ičkerie, kde spolupracoval s další významnou postavou té doby, Doku Umarovem.

"Jde již o mou třetí válku s Ruskem." Tímto slovním vyjádřením Madiev sděluje svou účast v konfliktech s Ruskem. V roce 1999 přišla ruská odveta, která trvala téměř deset let, a Čečensko se nakonec vyčerpalo a bylo násilně anektováno jako jeden z federálních subjektů.

"Stále se pohřešuje 25 000 lidí. Prostě je pohřbili. Jak se střílelo u nás, tak i u vás. Věděli jsme, že to tak bude. Metody se nemění. Nešetří své lidi, a nás nešetřili vůbec. Paseky, koncentrační tábory – prošli jsme je, viděli jsme všechno," dodal.

Po ruské okupaci části Ukrajiny v roce 2014 se čečenští bojovníci praporu Džochar Dudajev aktivně zapojili do boje po boku ukrajinských jednotek proti agresorovi. O dva roky později v roce 2016 se k nim připojil i Musim Madiev, který brzy nato získal pozici zástupce velitele.

"Snažím se pomáhat ukrajinskému lidu, jak jen mohu. Protože vím, jaký smutek Rusové přinášejí. A přinesli ho i našim lidem. Probíhá třetí válka s Ruskem. Tohle všechno jsem viděl – jejich zločiny, všechnu tu svévoli, kterou dělají. A kdyby se jim podařilo dobýt Kyjev, usadili by se tam, to vím," dodává.

Dnešní Čečensko pod vedením Ramzana Kadyrova veřejně označuje Madijeva za osobu, která není součástí jejich národa. Naopak Madijev považuje samotného Kadyrova, syna bývalého čečenského prezidenta Achmata Kadyrova, kterého do čela Čečenska jmenoval ruský prezident Vladimir Putin, za osobu pracujícího pro ruské speciální služby.

"Byl jmenován, aby měl vliv na Čečensko. A na Kavkaze, pokud bude Čečensko zpacifikováno, jiné národy nebudou bojovat. Čečensko je nesmiřitelné. Jsme svobodní lidé, nemůžeme být otroky," říká.

O samotném Rusku Madijev mluví zdráhavě, v jeho hlase je slyšet hněv. Ruská federace se podle něj musela zhroutit hned po první čečenské válce. "Neměli jsme je opuštět, udělali jsme chybu, že jsme je opustili," dodává muslim Musajevič. Větu „Rusko musí být zničeno“ zopakuje ještě několikrát. Pro člověka, který strávil polovinu života ve válce s ruskými okupanty, je jejich likvidace jedinou příležitostí, jak se konečně nadechnout. Proto přichází na místo, kde se objevují a přispívá ke kolapsu Ruska.

Pro Madieva jsou Ukrajinci bratři a svobodní lidé. "Pomáháme Ukrajině, protože nám pomohli Ukrajinci," dodává klidně.

Jaká je budoucnost v Rusku?

"Rusko se definitivně rozpadne. Myslím, že tato válka dala impuls ke kolapsu nepřátelského státu. Bude to ale stát mnoho životů Ukrajinců," říká zakladatel a velitel „Gruzínské národní legie“ Mamuka Mamulašvili.

Je mu 45 let, z toho 31 let bojuje s Rusy. Ve věku 14 let odešel Mamuka do Abcházie za svým otcem, který bojoval proti ruským útočníkům. Útočníci ho zajali a drželi ho tam 3 měsíce. Teenager byl mučen a simuloval střelbu. Jeho otce Zuraba drželi Rusové v zajetí téměř dva roky.

Mamulašvili získal diplomatické vzdělání. Vojenský rybolov je spíše životní styl, říká muž. Zdůrazňuje, že Gruzie čelila ruské agresi mnohem dříve než Ukrajina, takže jeho lidé Ukrajincům dobře rozumí.

Gruzínská legie od roku 2014 bojuje v řadách ozbrojených sil. Po celou dobu se vojenský personál podílí na speciálních operacích, z nichž většina je zaměřena na likvidaci ruských důstojníků. Mamuka neuvádí podrobnosti, ale na otázku, jak jsou tyto operace úspěšné, se spokojeně usměje: "Máme jedna z nejvyšších čísel."

Jakutsko, další oběť Ruska. Proč se neodtrhne?

Jakutsko neboli Republika Sakha je na první pohled dost netypickým příkladem země či regionu okupovaného Ruskem. Dokud si neuvědomíte, že celá Ruská federace s výjimkou několika desítek měst, jsou jen regiony, které byly anektovány a to často násilně v různých dobách, kde Rusové nejsou hlavní etnickou skupinou. Republika Sakha, jak ji sami Jakutové nazývají, je jedním z takových příkladů.

Vladyslav Ammosov je Jakut. Dnes je v Kyjevě, jde na frontu a pomáhá ozbrojeným silám ve válce proti Rusům. To je překvapivé, protože Ammosov není jen občanem Ruska. Do roku 2011 pracoval jako ruský zpravodajský důstojník a specializoval se především na to, jak „ničit země“.

"Zabývali jsme se touto vědeckou prací na tom, která odvětví hospodářství by měla být ovlivněna, aby země nemohla dále ekonomicky bojovat. Ekonomika je ve válce. Ukrajinu jsme nestudovali, měli jsme USA a Velkou Británii. Ale mimochodem, útok na rozvodny je jedním z těchto faktorů," říká Ammosov.

Ammosov se rozhodl vstoupit do armády z vlasteneckých důvodů – služba vlasti byla považována nejen za „vznešenou věc“, ale také za jakýsi společenský výtah, zejména pro Jakuty, tedy „Neslovany“. První, jak tomu sám říká, „vystřízlivění“, přišlo za čečenských válek, jedné z nich se účastnil.

"Viděl jsem, jak bojujeme, za co bojujeme, za co bojují Čečenci. První čečenská válka byla válkou lidu a oni tuto válku vyhráli. A ve druhé Rusko zaútočilo na nezávislou zemi a zničilo 30 procent populace. Pak jsem viděl tyto trestné operace, postoj k vojákům. Viděl jsem, jací důstojníci tam slouží. Člověk z toho rychle vystřízliví," dodal.

Vladyslav však po armádě odešel pracovat do GRU, kde plnil různé úkoly „ve prospěch vlasti“. V roce 2011 nakonec přestal věřit v dobro, a tak z organizace odešel a chvíli pracoval pro sebe. O pět let později, již poté, co Rusko obsadilo Krym a část Donbasu, si muž uvědomil, že už v této zemi nemůže zůstat, protože dříve nebo později přijde o práci a možná i o svobodu. Proto se Ammosov a jeho rodina přestěhovali do Polska.

"V roce 2014 se Rusko vydalo na cestu sebezničení. Pokud zaútočíte na jinou zemi a ignorujete všechny normy a pravidla, co vám brání použít to samé na Rusko? Proč se Burjatsko, Kalmycko a Jakutsko nemohou oddělit? Můžeme uspořádat referendum," říká.

Když na Ukrajině začala totální válka s Ruskem, Vladyslav téměř okamžitě začal hledat příležitosti, jak přijít a vstoupit do řad ozbrojených sil. Dnes vytváří první „sibiřský prapor“ na Ukrajině. Zatímco výcvik bojovníků pokračuje, Ammosov sám pravidelně cestuje na frontu, podařilo se mu navštívit Záporoží a, jak říká, „jdeme“ do Belgorodu.

Bylo pro vás těžké učinit morální rozhodnutí zabít své vlastní lidi?

"Tento systém je zaměřen na to, že musíte být vždy připraveni zabít své vlastní lidi, střílet zrádce, dezertéry, sestavovat čety, vést lidi ve formaci, střílet je. V Rusku o morálním dilematu střílet do vlastních řad nemůže být řeč. Nemáte ponětí o míře násilí v Rusku," dodává.

Vladyslav jako voják nechce mluvit o tom, co dělá na Ukrajině, místo toho mluví hodně a podrobně o „ruském světě“, ve kterém prožil většinu svého života. Nejčastěji o tom, čemu musí čelit Rus, je fašismus domácností.

"V Jakutsku jsou dva světy - jakutský svět a ruský svět. A někde na okraji se mohou srazit, ale prakticky se nemíchají. To je rys Ruska. Ti Rusové, kteří žijí v Jakutsku, se jakutský jazyk neučí, ačkoliv všichni Jakuti znají ruštinu, protože je to zvláštní jazyk říše. Pokud to neznáte, tak se vůbec nikam nedostanete. A pokud je naší hlavou jmenován Jakut, musí mít za zástupce Rusa," popisuje svou rodnou zemi.

Vladyslav nazývá svůj rodný kraj „kolonií“, i když mnoho Jakutů to nechápe. To proto, že v Jakutsku je aktivní proruská propaganda. Kreml navíc jedná v duchu impéria a nutí některé místní obyvatele zotročit ostatní. Samotní Rusové podle něj nejsou tak krutí, že by zabíjeli.

"Jejich život byl tak bezvýznamný a bezcenný, že to oni sami přijali. Koneckonců, kdyby žili dobře, asi by nechtěli jít zemřít. A když máte šedivý život, špatnou existenci, půjčky, věčně nespokojené okolí, manželku, děti, pak je pro vás výhodnější jít umřít do války, než nést celou tuto zátěž na sobě," popisuje život doma.

Bez ohledu na to, jak absurdní je ruská propaganda, Rusové jí uvěří, protože „když se nad tím zamyslí, budou muset přiznat, že jejich život je svinstvo a oni sami jsou svinstvo,“ říká Ammosov.

Dotazu, proč ruští důstojníci, z nichž mnozí mají přístup k jiným zdrojům, také věří propagandě, se Vladyslav zasmál. "V dnešní době se prostě nenajde servilnější a jatečnější tvor, než je ruský důstojník."

Rusko nikdy neztratilo příležitost obnovit svou imperiální minulost, ať už jako součást Sovětského svazu nebo jako samostatná federace. S okupací sousedních zemí a potlačováním vlastní etnické rozmanitosti Kreml jasně projevoval své přesvědčení, že světovládu by mělo získat Rusko.

Světoví lídři dlouho tolerovali ambice Moskvy, které byly přinejmenším děsivé, a snažili se nevyprovokovat "ruského medvěda". Možná právě to vedlo k tomu, že ruská armáda v roce 2022 zahájila největší válku na evropském kontinentu od druhé světové války.

Dnes tisíce lidí, kteří nejsou Ukrajinci, se rozhodly bojovat proti ruské armádě, bez ohledu na to, kde se nacházejí. Ačkoliv slouží v ozbrojených silách, nebojují jen za mír a bezpečí Ukrajinců, ale také proti okupantům, kteří ovládli jejich vlastní země. Motivací každého z nich je víra, že vítězství Ukrajiny povede k postupnému rozpadu Ruské federace.