Výbuch v Bejrútu mohla způsobit i malá část chemikálie, říká český vědec

Obří exploze si vyžádala přes 100 mrtvých a více než 4000 zraněných. Libanonský premiér Hasan Dijáb uvedl, že pravděpodobně explodovaly právě tuny dusičnanu amonného, které byly v přístavu uskladněny.

The #Beirut blast wiped out up to 85% of Lebanon's grain stores, triggering worries of a food crisis.

Lebanon imports most its food and is in the middle of an economic crisis.

Nearly 1 million in Beirut already don't have enough money to buy essentials, says @SaveTheChildren. pic.twitter.com/m0h6vtoUAl

— AJ+ (@ajplus) August 5, 2020

Dusičnan amonný, neboli ledek, je bílá krystalická látka používaná jako zemědělské hnojivo, dezinfekční prostředek vody a díky oxidačním vlastnostem také v pyrotechnice. Výbuchy dusičnanu amonného nejsou vzácným jevem, k méně závažným případům dochází téměř každoročně.

Podle vědce může být analogií k úternímu neštěstí jeden z nejhorších výbuchů této chemikálie v historii - v továrně BASF v německém Ludwigshafenu v září 1921. Zemřelo při něm 561 lidí. Holzhauser řekl, že tam vybuchla asi desetina uskladněného množství, 450 tun, a výsledkem byl stometrový kráter hluboký 19 metrů. "V podstatě to, co je nyní vidět na fotografiích z Bejrútu. To znamená, i pokud by to nebouchlo kompletně, tak třeba i pětina toho je schopna udělat takovou 'paseku'," řekl Holzhauser. "Pokud by vybuchlo všechno, tisíce tun, tak je síla výbuchu v podstatě srovnatelná s malou atomovou bombou. Tedy tou první, která byla v Hirošimě," upozornil vědec.

Zároveň zdůraznil, že pokud je látka v podobě, v které se používá jako hnojivo, tak je víceméně bezpečná. "Přivézt ji k explozi je extrémně obtížné. A i když se sama používá jako průmyslová trhavina, tak jako všechny tyto trhaviny musí splňovat podmínku, že za běžné manipulace jsou v podstatě naprosto bezpečné," řekl Holzhauser.

"Ani tím, když ji hodíte do ohně, praštíte do nich kladivem nebo se je snažíte zapálit, tak nevybuchnou. Nejdříve ji musíte iniciovat, přivést k výbuchu. Což se dělá zpravidla tak, že na nějakém místě uděláte malou explozi pomocí rozbušky a výbuch se přenese na hlavní trhavinu," popsal vědec.

Podle něj problém u některých látek nastává ve chvíli, kdy jsou něčím znečištěné. "Pokud je tento dusičnan čistý, tak se nějak chová, ale pokud se smíchá s malým procentem organických látek, což se dělá právě, když se používá jako trhavina, tak je potom prostě mnohem snazší ho přivést k výbuchu," konstatoval chemik.

"Co nemůžeme předjímat a asi to nikdy nezjistíme přesně, je, co se vlastně na konkrétním místě, kde výbuch začal, stalo. Pokud je domněnka, že se svářelo, tak mohl vzniknout požár a i samotný požár ve svém centru může mít mimořádně extrémní podmínky. Pokud se přenesou do skladu s takovou potenciální trhavinou, tak exploze může nastat. A bohužel se to čas od času stává," řekl vědec.

K podobě výbuchu uvedl, že pokud vybuchne samotný dusičnan amonný jako čistá látka, tak vzniká jen vodní pára, dusík, kyslík, a pokud je přítomno organické palivo tak případně oxid uhličitý, tedy bezbarvé látky.

"Pokud byl vidět nějaký oranžový sloupec, tak to není důkaz toho, že tam byl dusičnan amonný, ale podle všeho výbuch prostě způsobil buď to, že vynesl do vzduchu něco, v těch skladech zároveň bylo, nebo to, s čím to bouchlo pohromadě. Což mohla být nějaká organická látka z požáru, která se tam dostala - ale teď opravdu fabuluji," uzavřel vědec.