Tchaj-wan usiluje o omezení hospodářských vazeb na Čínu, úplné přerušení je však nereálné. Případná válka způsobí globální problémy s mikročipy

Tchaj-wan čelí zásadnímu dilematu, kdy je pro něj Čína zároveň klíčovým obchodním partnerem i největší geopolitickou hrozbou. Jak upozornil americký list The New York Times, ostrovní demokracie zajišťuje většinu svého hospodářského růstu díky exportu, jehož hlavním odbytištěm je právě pevninská Čína. Na čínském území působí stovky tchajwanských firem, zejména v oblasti výroby polovodičů a elektroniky. Peking přitom ostrov dlouhodobě považuje za své území a stupňuje tlak na jeho připojení.

Nová vláda prezidenta Lai Čching-teho proto oznámila plán na zásadní omezení hospodářských vazeb s Čínou. Lai vyzval přední technologické společnosti, včetně Taiwan Semiconductor Manufacturing Company (TSMC), aby přestaly obchodovat s čínskými partnery a raději se orientovaly na dodavatelské řetězce s demokratickými zeměmi.

Součástí tohoto kroku je i rozhodnutí, že prodeje produktů dvěma největším čínským technologickým firmám – Huawei a Semiconductor Manufacturing International Corporation (SMIC) – budou nově vyžadovat zvláštní licence. Obě společnosti jsou klíčové pro čínské ambice stát se nezávislým producentem špičkových čipů. „Tchaj-wan chce být vnímán jako spolehlivý partner Spojených států, i když to znamená krátkodobé ekonomické náklady,“ uvedl analytik Kharis Templeman z Hooverova institutu při Stanfordově univerzitě.

Tyto náklady mohou být značné. Prakticky všechny velké tchajwanské firmy včetně TSMC, Foxconnu nebo Quanta Computer v minulosti zbohatly právě díky investicím v Číně a exportu na tamní trh. Foxconn, výrobce produktů Applu či Nvidie, provozuje rozsáhlé továrny v centrální Číně. Zakladatel společnosti Terry Gou se dokonce v roce 2024 pokusil o kandidaturu na prezidenta Tchaj-wanu.

Ekonomické propojení bylo dlouho vnímáno i jako pojistka proti čínské agresi, ale s rostoucím napětím je stále častěji vnímáno jako riziko. Už v roce 2014 masové protesty zastavily plán na prohloubení hospodářských vztahů s Čínou. Pandemie covidu-19 a obchodní spory USA–Čína odklon od Pekingu dále urychlily – zatímco v roce 2010 mířilo do Číny přes 80 % tchajwanských zahraničních investic, loni to bylo jen kolem 7 %.

Přesto je podle expertů úplné zpřetrhání vztahů nepravděpodobné. Čína zůstává největším odběratelem tchajwanského exportu, především polovodičů. Ostrov je zároveň závislý na amerických bezpečnostních garancích. Prezident Trump opakovaně tlačí na Tchaj-wan, aby zvýšil své obranné výdaje, a kritizuje ho za „krádež“ amerického prvenství ve výrobě čipů. TSMC proto oznámila, že více než zdvojnásobí své investice v USA na 165 miliard dolarů.

Napětí dokládá i incident z loňska, kdy se čipy TSMC navzdory americkým omezením dostaly do zařízení Huawei. Washington na to reagoval silnou kritikou a Tchaj-wan zařadil Huawei a SMIC na seznam subjektů s omezeným přístupem k technologiím.

Navzdory politickým tlakům ale Čína zůstává pro řadu podnikatelů atraktivní. Manažer výrobní firmy Howard Yuan upozornil, že bez čínských dodavatelů by jeho podnik těžko fungoval. Podnikatelka Ruby Chen označila Čínu za vhodnější prostředí pro rozjezd podnikání než Tchaj-wan.

Tchaj-wan, především prostřednictvím TSMC, vyrábí více než 60 % světových polovodičů a přes 90 % nejpokročilejších čipů, které pohánějí moderní elektroniku, datová centra, autonomní vozidla i zbrojní systémy. Jakékoliv omezení spolupráce s Čínou, která je největším koncovým trhem a zároveň důležitým článkem dodavatelského řetězce (například ve výrobě obalových materiálů, základních desek či testovacích zařízení), by mohlo vést ke zpomalení výroby a zvýšení nákladů nejen pro čínské odběratele, ale i pro americké a evropské technologické firmy.

Podle některých analytiků je riziko narušení produkce tak velké, že Washington i Brusel aktivně podporují přesun části kapacit TSMC na své území – proto například USA nabídly rozsáhlé dotace na výstavbu továren v Arizoně a Japonsko dotuje expanzi v Kumamotu. Přesto však přesun know-how a výroby trvá roky a Tchaj-wan dál zůstává kritickou infrastrukturou světové ekonomiky. V tomto kontextu například server Economist označil Tchaj-wan za „nejnebezpečnější místo na Zemi“.

Peking dlouhodobě investuje miliardy dolarů do podpory domácího sektoru polovodičů, jehož cílem je do konce dekády snížit závislost na Tchaj-wanu a zahraničních technologiích. SMIC i Huawei investují do vývoje pokročilých procesů, byť podle dostupných dat zaostávají o generace (7nm výroba je zhruba na úrovni technologií TSMC z let 2017–2018).

Pokud by došlo k úplnému embargu mezi Tchaj-wanem a Čínou, tedy k úplnému zastavení exportu a importu polovodičů, součástek, strojů a souvisejících služeb, dopady by byly rozsáhlé a zasáhly by obě ekonomiky i globální trh. Tento scénář by mohl nastat v případě prudké eskalace vojenského konfliktu, pokusu Číny o anexi ostrova nebo jako politické rozhodnutí Tchaj-wanu a jeho spojenců s cílem oslabit čínský technologický sektor. O jednotlivých dopadech informoval například think tank Boston Consulting Group.

Pro Tchaj-wan by embargo znamenalo ztrátu největšího odběratele čipů a celé řady dalších elektronických komponentů. Klíčové firmy v čele s TSMC by se musely ve velmi krátké době přeorientovat na nové trhy, především Spojené státy, Evropu a Japonsko. To by zpočátku vedlo k prudkému poklesu tržeb a narušení finanční stability firem, jejichž model byl desítky let postaven na dodávkách do Číny.

Výrobní řetězce, v nichž čínské podniky zajišťují testování, montáž nebo výrobu obalových materiálů, by se rozpadly a způsobily výpadky v dodávkách i pro západní zákazníky. Dopady by pocítily také tisíce menších a středních tchajwanských firem, pro které je čínský trh zásadním odbytištěm.

Na druhé straně by Čína okamžitě přišla o přístup k velké části pokročilých polovodičů, jejichž výrobu zatím nedokáže plně nahradit. Tento výpadek by zpomalil produkci chytrých telefonů, serverů, datových center a některých vojenských technologií.

Domácí výrobci čipů, především SMIC, zaostávají za TSMC o celé generace, a proto by čínská vláda pravděpodobně ještě výrazněji navýšila dotace pro podporu domácího sektoru. Současně by se Peking snažil získat technologie prostřednictvím třetích zemí, například přes firmy v jihovýchodní Asii.

Globální trh by embargo zasáhlo bezprostředně. Nedostatek moderních čipů by způsobil růst cen elektroniky, prodloužení dodacích lhůt a tlak na přesun kapacit mimo Asii. Výrobci jako Apple, Nvidia či Qualcomm by museli přehodnotit své strategie a hledat náhradní zdroje. Zároveň by se prudce zvýšila poptávka po výrobních kapacitách v USA, Koreji a Japonsku, které se již nyní snaží diverzifikovat produkci.