Tři soutěsky už nebudou největší. Čína hluboko v Himálajích potají buduje nejvýkonnější vodní elektrárnu na světě

Čínský vůdce Si Ťin-pching při své vzácné návštěvě Tibetu letos v srpnu osobně vyzval k tomu, aby projekt postoupil „razantně, systematicky a efektivně“. Celý záměr je však zahalen přísným tajemstvím, což vyvolává znepokojení u mezinárodních expertů i sousedních států.

Podle informací serveru CNN a satelitních snímků půjde o technický unikát, který využije dramatického spádu řeky Jarlung Cangpo v místě známém jako Velký ohyb, kde tok na pouhých padesáti kilometrech klesá o neuvěřitelných 2 000 metrů.

Inženýrské řešení počítá s vybudováním systému tunelů proražených skrze hory a kaskádou pěti podzemních vodních elektráren. Odhaduje se, že tento komplex by mohl ročně vyrobit přibližně 300 miliard kilowatthodin elektřiny, což představuje zhruba trojnásobek výkonu dosavadního světového rekordmana, čínské přehrady Tři soutěsky. Experti jako Brian Eyler ze Stimson Center však varují, že jde o nejsofistikovanější, ale zároveň nejnebezpečnější přehradní systém, jaký kdy lidstvo navrhlo.

Simulace založená na těchto informacích a vytvořená ve spolupráci s odborníky z programu Stimson Center pro energii, vodu a udržitelnost, kteří poskytli technickou a geografickou analýzu, naznačuje, že by se mohlo jednat o rozlehlý systém vodních elektráren, tunelů a nádrží, které by dohromady mohly vzdušnou čarou od první k poslední elektrárně měřit až 150 kilometrů.

Vážným rizikem je ale geologická nestabilita regionu. Stavba probíhá v jedné z nejvíce seismicky aktivních oblastí na planetě, kde hory stále rostou o milimetry ročně a hrozí zde ničivá zemětřesení, sesuvy půdy či náhlé povodně z tajících ledovcových jezer.

Čínské ministerstvo zahraničí sice tvrdí, že projekt prošel desetiletími výzkumu a zahrnuje důkladná bezpečnostní opatření, kritici však poukazují na to, že tyto technologie nebyly v tak extrémním prostředí nikdy v takovém měřítku testovány.

Ekologické dopady mohou být pro tuto nedotčenou část Tibetu zničující. Řeka Jarlung Cangpo protéká nejhlubším kaňonem světa, který je domovem vzácných a ohrožených druhů, jako jsou levharti obláčkoví, pandy červené nebo tygři bengálští.

Výstavba přehrad a nádrží nevyhnutelně naruší tento křehký ekosystém a může vést k zániku biotopů, které vědci ještě ani nestihli plně prozkoumat. Německé lidskoprávní organizace již obvinily Peking z porušování vlastních pravidel o ochraně přírodních rezervací.

Kromě přírody projekt drasticky zasahuje i do životů místních obyvatel, zejména etnických menšin Monpa a Lhoba. Desítky tisíc lidí čelí nucenému přesídlování ze svých domovů, aby uvolnili cestu nové infrastruktuře a zatopeným oblastem.

Satelitní snímky a videa ze sociálních sítí ukazují kolony nákladních aut stěhujících vesničany do nových sídel blíže ke sporné hranici s Indií. I když státní média slibují „nový a lepší život“, pro místní komunity jde o bolestivou ztrátu kulturní identity a vazby na předky.

Mezinárodní rozměr konfliktu se projevuje především v Indii a Bangladéši, kde jsou na vodě z této řeky (známé jako Brahmaputra) závislé miliony lidí. Indičtí představitelé již nyní hovoří o „vodní bombě“, kterou by Čína mohla využít jako zbraň – ať už zadržováním vody v době sucha, nebo jejím náhlým vypouštěním během monzunů.

Nedostatek transparentnosti ze strany Pekingu jen posiluje strach, že Čína hodlá skrze kontrolu vodních zdrojů posílit svůj vliv v tomto strategickém a sporném pohraničním regionu.

Tato situace vede k nebezpečnému závodu v budování přehrad. Indie v reakci na čínský postup urychluje plány na vlastní obří elektrárnu o výkonu 11 200 megawattů na stejném toku, což vyvolává odpor u jejích vlastních domorodých farmářů.

Namísto spolupráce na udržitelném řízení řeky tak mezi oběma jadernými mocnostmi dochází k vyhrocené rivalitě, kterou odborníci označují za „závod“. Výsledkem může být nevratné poškození jednoho z posledních divokých veletoků světa ve jménu energetické a národní bezpečnosti.