Tchajwanci se chystají na útok Číny. Sami přitom nevěří, že k němu dojde

Tento záměr bere Tchaj-wan čím dál vážněji. Prezident William Lai, který se loni ujal úřadu, je jedním z největších zastánců posílení obrany v posledních letech. Jedním z jeho největších úkolů je nicméně přesvědčit o naléhavosti situace i své vlastní obyvatele.

Přestože jeho snaha o posílení obrany získala podporu, vyvolává také kontroverze. Průzkum Institutu pro národní obranu a strategický výzkum (INDSR) ukázal, že většina Tchajwanců, konkrétně 65 %, nepředpokládá, že by Čína v příštích pěti letech zaútočila.

Navzdory tomu, že USA varují, že hrozba je „bezprostřední“ a že se Peking připravuje na invazi do roku 2027. Prezident Lai a jeho vláda se však drží hesla: „Přípravou na válku se vyhýbáme válce.“ Zdůrazňují, že neusilují o konflikt, ale pouze využívají práva na posílení své obrany.

Kromě reformy armády plánuje tchajwanská vláda navýšit výdaje na obranu pro příští rok o 23 % na 949,5 miliardy tchajwanských dolarů (více než 3 % HDP), a to po nátlaku USA, které požadují, aby země více investovala do obrany. Prezident Lai se zavázal, že do roku 2030 navýší výdaje na obranu až na 5 % HDP.

V reakci na to, že byla prodloužena povinná vojenská služba, armáda zároveň zvýšila platy a zavedla přísnější výcvik. Cílem těchto opatření je vyřešit přetrvávající problémy s nedostatkem vojáků a nízkou morálkou. Dříve si vojáci stěžovali na špatný výcvik a byli kvůli své domnělé „měkkosti“ přezdíváni „jahodoví vojáci“.

Tchaj-wan vylepšil každoroční vojenská cvičení Han Kuang, která nacvičují reakci na útok ze strany Číny. Cvičení se zaměřují spíše na realistické simulace než na předem dané scénáře. Letošní ročník byl nejdelší a nejrozsáhlejší v historii a zúčastnilo se ho 22 000 záložních vojáků, což je o 50 % více než v loňském roce.

Kromě boje proti dezinformačním kampaním se cvičení zaměřila na přípravu na boj ve městě. Vojáci nacvičovali obranu proti nepřátelským jednotkám v městské hromadné dopravě, na dálnicích a v městských čtvrtích. V Tchaj-peji nacvičovali nakládání raket na útočné vrtulníky a přeměnili školu na stanici pro opravu tanků. Vláda ale připravuje na invazi také civilisty.

Jedno z největších cvičení se nazývalo Cvičení městské odolnosti. Během několika dnů se ve všech velkých městech po celém Tchaj-wanu konala cvičení. Obyvatelé v určených oblastech museli zůstat doma, zatímco hotely, obchody a restaurace musely přerušit provoz. Vlaky a letadla zastavily.

Každý, kdo porušil nařízení, riskoval pokutu. V centru Tchaj-peje cvičily záchranné týmy a dobrovolníci evakuaci zraněných lidí, hašení požárů a spouštění se z budov, které vypadaly jako po raketovém útoku. Lékařské týmy třídily evakuované osoby na parkovišti a poskytovaly jim první pomoc.

Někteří Tchajwanci cvičení vítají a domnívají se, že jsou potřeba. Podle úředníka Stanleyho Weiho se hrozba útoku zvýšila. Mnoho obyvatel si také všímá, že Čína pravidelně pořádá cvičení, při kterých Tchaj-wan obklíčí válečnými loděmi. Podle Raye Yanga, který pracuje v IT, se občané potřebují bránit, aby mohli žít v míru.

Připustil, že se o to před válkou na Ukrajině nezajímal, ale ta ho přesvědčila, že k tomu může dojít i na Tchaj-wanu. Jiní lidé, jako například inženýr Liu, ale naopak takový skepticismus sdílí. Říká, že i kdyby k útoku došlo, stejně se nedá nic dělat.

Na ostrově Kinmen, který leží jen pár kilometrů od pobřeží Číny a v minulosti zde docházelo ke střetům mezi čínskými a tchajwanskými silami, je skepticismus ještě silnější. Díky zlepšení vztahů s Čínou a ekonomickému propojení vnímají místní obyvatelé svou blízkost spíše jako výhodu.

Yang Peiling, která vede obchod s tradičními pochoutkami, si vzpomíná, jak zažila ostřelování ostrova v roce 1958. Říká, že Čína na ně nyní nezaútočí. „Všichni jsme Číňané, jsme jedna rodina. Proč by nám, obyčejným lidem, měli ubližovat?“ ptá se. Stejný názor má i prodavačka Chen, která je přesvědčena, že pro Čínu by invaze neměla smysl, protože by získala zničenou zemi.

Lai však Čínu označuje za „nepřátelskou cizí mocnost“, která plánuje „anexi“ Tchaj-wanu a pokračuje v „politickém a vojenském zastrašování“. Mnoho Tchajwanců se spoléhá na to, že USA jsou na základě zákona vázány k tomu, aby zemi pomohly.

Podle politologa Wena-ti Sunga mají ale obyvatelé Tchaj-wanu po desetiletích hrozeb „pocit, že se z Pekingu stal chlapec, který neustále dokola volal vlka“. Psychologicky totiž nemohou každou hrozbu brát vážně, aniž by se zbláznili, a tak se snaží chránit své duševní zdraví. Otázka, zda Čína napadne Tchaj-wan, je existenciální debatou. Její naléhavost ale v poslední době stoupla, zejména po loňském zvolení prezidenta Laie.

Podle expertů by Čína mohla zaútočit různými způsoby, například vyloděním na plážích Tchaj-wanu, raketovými útoky, leteckou a námořní blokádou, nebo přerušením podmořských komunikačních kabelů. Řada těchto scénářů je vylíčena v televizním seriálu, který financuje tchajwanská vláda.

Někteří, a to především tchajwanská vláda, se domnívají, že již probíhá invaze, která je mnohem subtilnější. Čína se totiž snaží získat si srdce a mysl obyčejných Tchajwanců v naději, že si sami zvolí sjednocení. Oficiálně podporuje obchodní a kulturní vazby, ale neoficiálně, jak tvrdí analytici a tchajwanské úřady, investuje do dezinformačních kampaní a operací. Podle jedné studie je Tchaj-wan nejočastěji cílenou zemí dezinformačních kampaní ze strany cizí vlády na celém světě.

I když průzkumy ukazují, že více než polovina Tchajwanců schvaluje navyšování výdajů na obranu a nákup zbraní, panuje zároveň znepokojení, že obrana a Laiova rétorika Čínu provokují. Podle prodavačky Chen bude přístup prezidenta Laie v Číně živit hněv, což by mohlo vést k útoku.

Průzkumy nicméně dlouhodobě ukazují, že většina Tchajwanců si přeje „status quo“, tedy nechtějí se sjednotit s Čínou, ani formálně vyhlásit nezávislost. Politická opozice v čele se stranou Kuomintang (KMT) vládu obviňuje, že pomocí hrozby invaze zastrašuje obyvatele, aby si získala politickou podporu. Odborníci se ale shodují, že napětí v oblasti a vojenské kroky Číny zvyšují možnost konfrontace.