GLOSA | Události Petra Nutila: Navzdory lhářům žijeme ve svobodné zemi. Pokud se vláda nedokáže prodat, už si nezabrnká

Hned zkraje roku získala vláda Petra Fialy důvěru a chvilku se zdálo, že všechno bude fajn. Babiš byl odstavený na vedlejší kolej, covid už nikoho nezajímal, komouši se nedostali do sněmovny a tak se dalo předpokládat, že rok, který právě začal, bude krásný. Růžový a béžový a plný pravdy a lásky a tak. Ach, ty bláhová mysli! Jako bychom už nevěděli, že optimista je obvykle jen špatně informovaný pesimista a že prý nejpřesněji odhadují vývoj budoucích událostí lidé s mírnou depresivní symptomatologií. Přesto všechno je právě víra ve světlejší zítřky tím neúnavným motorem, který přes veškerá protivenství nakonec – sice klopotně, ale přece jen – posouvá lidstvo kupředu. No nic. Pojďme zpátky k událostem.

Válka nebude, Rusové nejsou blázni, jde o blamáž tajných služeb USA, okomentoval pár dnů před Ruskou invazí hromadění desetitisíců ruských vojáků u ukrajinských hranice prezident Miloš Zeman, do té doby věrný posluha a obhájce všeho ruského, čínského, agrofertího a tak. Ale hlavně teda ruského. No nic, přes sebejistá Milošova slova neúprosná kola dějin odhalila, jak moc chatrným byl prognostikem, neb 24. února vrhli všichni ti ruští vojáci na Ukrajinu, kde začali vraždit, znásilňovat, krást pračky a kde následně po právu umírali (a umírají) doteď.

Ukrajinci vypráskali Rusy od Kyjeva a ve svém boji za osvobození vlasti pokračují doteď (čtete: umírají za svoji zemi). A je moc dobře, že se západ konečně probral a na rozdíl od anexe Krymu, nebo Luhansku a Doněcku, začal brát tyhle ruské výboje konečně. Asi to bude tím, že se Ukrajina pod vedením svého prezidenta rozhodla nejen nezhroutit v řádu dnů (jak prorokoval Putin), ale vzdorovat, bojovat a vyhrát, k čemuž se zprvu váhavě, ale nakonec zásadně – rozhodl připojit i západ svou vojenskou a finanční pomocí. A to je dobře. Na koho neplatí slova, na toho platí kolty.

Češi v tomhle roce skrze válku na Ukrajině dokázali dvě věci – zaprvé, že nejsou apriori žádní xenofobní pitomci, co by odmítali pomoc potřebným, protože v pohodě přijali statisíce válečných uprchlíků a zadruhé – že dokážou přežít i žvásty, popichování a rozesí*ání z řad zklamaných populistů, kteří se pro jednou nedostali k vládním křeslům. Budu doufat, že jim to vydrží i v prezidentských volbách, které nás čekají zanedlouho.

Válka a následky Babišovy vlády nicméně přinesla do českého Hobitína dvě věci. Drahé energie a inflaci obecně. Loňský rok ukázal, že si s tím – poněkud trhaně, ale přece – dokážeme poradit, pokud se jako země nebudeme chovat jako maďarský car. Proběhlo množství antisystémových a protestních demonstrací, organizovaných vesměs lidmi, kteří si od aktuální nespokojenosti vesměs slibovali výtah k moci. Naštěstí zůstalo u slov, žádný puč pod taktovkou ruských loutkovodičů se nepovedl, stejně tak se nepovedlo žádnému z wannabee vůdců českého anti-systému sjednotit tu rozhádanou a svářící se opozici. Což je dobře pro demokracii. Ale taky je to varování. Ukázalo se, že část našich spoluobčanů žije v očekávání vůdce, který by to tu všechno a provždy vyřešil. A taky je to varování, abychom se jako společnost konečně začali vážně zabývat problémy těch, ke kterým třeba nebyl osud tak milostivý, jako k nám. Když to neuděláme, zaděláváme si na naprosto fatální systémový problém.

Na začátku léta se naše vláda ujala předsednictví EU a po půlroce ho hladce předala dál. Tady v Čechách si toho skoro nikdo nevšiml. Tak nějak by to mělo být. Když pracujete profesionálně, jasně, čistě a bez afér, proč to rozmazávat. Nicméně jsme v situaci post-babišistánu a pořád jen půlkrok od cvoků typu Tomia, co by hned vyhlašoval referendum o čemkoli, co by ho udrželo v křesle. Tak mi připadá, že vláda tohle svoje naprosto skvěle zvládnuté předsednictví tak trochu zazdila, nedokázala ho prodat, stejně jako cokoli, co v Bruselu dokázala vyjednat, zařídit a tak. Škoda. Nezbývá než doufat, že si na to lidi vzpomenou u dalších voleb.

Čechy i nadále sužují vysoké ceny čehokoli. A není to sranda. Už před Covidem měla plná jedna třetina českých domácností problém zaplatit jakýkoli nenadálý výdaj, jedna desetina z nás se potýkala s exekucemi. S vysokými cenami energií, vzrůstajícími cenami potravin atd se množství lidí, kteří mají hluboko do kapsy, jen prohloubil. Opakuji to znova – pokud se nám nepovede zabránit propadu větší třetiny našich spoluobčanů do dluhových pastí, stáváme se sami spojenci svých hrobníků. Na nějaké ideály sametové revoluce nebo demokracie můžete zapomenout. O to už se tu nehraje. Pokud to vláda nedokáže dobře odkomunikovat, příště už si nezabrnká. Pokud nechá své občany spadnout do propasti příliš hluboko, stáhnou jí do propasti s sebou. A nás všechny ostatní taky. A nebude to hezké. Z pasti populismu, propagandy, autoritářství se jen tak nevyhrabeme. A to bych fakt naší zemi nepřál.

No a naplno se rozběhla kampaň před prezidentskými volbami, s několika zádrhely. Ministerstvo vnitra se totiž rozhodlo některé kandidáty vyškrtnout kvůli neplatným podpisům, a některé z nich po stížnostech zas do hry vrátit. Bez ohledu na to se na sítích roztrhl pytel s roztomilými kandidáty, kteří najednou z ničeho nic začali ostošest péct, vařit, chodit mezi lidi, fotit se s kýmkoli, jít kamkoli a mluvit o čemkoli a samozřejmě chovat koťátka, v čemž pokračují tak urputně, že skoro jediné, po čem národ pomalu, ale jistě začíná toužit je, aby už bylo po volbách a kdokoli vyhrál. A hlavně už je neotravoval. Bylo by fajn, abychom si tím vším bzučením nenechali otrávit náladu, k těm volbám šli a třeba zvolili někoho, kdo nestojí jednou nohou v kriminále, nebo druhou v koblihe. Ale to je na vás.

Tak pojďme skončit nějak pozitivně, jo?

Máme za sebou dramatický a nesnadný rok. Ale přesto to byl rok, který nám dal možnost ukázat to lepší z nás a v tomhle ohledu jsme – coby národ a stát – podle mého soudu uspěli. Dost možná nejsme tak rozdělení, tak rozhádaní a tak nesnášenliví, jak se nám snaží kdekdo namluvit. Žijeme pořád ve svobodné, západní, otevřené, tolerantní a lidské zemi, navzdory populistům, rozesí*ačům a lhářům. A to není špatný výsledek, co myslíte?