KOMENTÁŘ | Dvojí kvalita potravin: Proč šidí výrobci právě nás Čechy?

Jak nedávno uvedla agentura ČTK, nový případ dvojí kvality potravin v České republice odhalila letos Státní zemědělská a potravinářská inspekce, a to u výrobku 7Days Bake Rolls s příchutí pizzy. Zatímco pro rakouský a německý trh se vyráběly se slunečnicovým olejem, v Česku se prodával výrobek s palmovým olejem, přičemž podle obalu šlo o stejnou potravinu. Proč? 

Snad každý, komu už bylo více než pětačtyřicet let si určitě dobře pamatuje doby, ve kterých si většina tuzemské populace chodila stoupnout před tzv. prémiové prodejny, nebo se snažila koupit si „Bony“, komunistické peníze otevírající dveře k nákupu vyhledávaného zboží ze Západu, které v bolševických „šopech“ nebylo vůbec k dostání. O to víc se pak všichni těšili, že už nebudou muset stát fronty nebo hledat cesty, jak si koupit třeba „zelené“ jablečné mýdlo nebo čokoládu ve fialovém obalu s rakouskou kravičkou na stráních Alp, když bolševici v roce 1989 snad už navěky odešli do propadliště dějin. Ale ouha. Ani ne po stejné době, jako trvala ta doba socialistického obchodu se ukazuje, že i samotné firmy ze Západu tak nějak „šidí“ kvalitu zboží dodávaného do Východní Evropy. Opakuji: Proč?

Jistě namítnete, že to ty firmy přece nedělají schválně, aby poničily své dobré jméno. Jen prostě chtějí vydělat co nejvíc. A když vidí, že lidé v Česku kupují raději levnější kousky než ty dražší s vyšší kvalitou na Západě, tak je napadne: Ok. Dáme to levně, ale… Nemůžou na tom přece prodělat. Takže to nebude mít stejné suroviny, jako u identického výrobku, prodávaného za víc na Západě. Tak nějak - s trochou zjednodušení - totiž definují tzv. dvojí kvalitu zboží české předpisy a regule. A možná jste nevěděli, že Česko jako vůbec první země Evropské Unie definovalo třeba dvojí kvalitu potravin jako nelegální. Páni, řeknete si. Tak jak je možné, že se právě nyní objevila ona ze začátku citovaná událost, která po letech od otevření problému znovu poukázala na problémová místa i v našich, tedy českých řadách.

Tak předně, jsme pořád dost nedůslední. A to nejen ve vymáhání platných zákonů a předpisů odpovědnými orgány, ale i v udílení a vyžadování nejrůznějších podob sankcí za porušování pravidel. A když jsou třeba pokuty malé, nemáme moc chuť je nějak výrazně měnit, protože přece nechceme zničit nejrůznější řady voličů, ne? A nemyslete si, i my sami jsme dost nedůslední. Třeba proto, že i když oficiální úřady v Česku zjistí nepravosti, tak přesto, že všichni zákazníci vědí, že nestačí jen záležitost zjistit, že nějaký ten „sevn dejs bejkrol“ nemá olivový nebo jaký olej, ale „jen“ palmový, tak i dál si to pořád kupujeme. Milí Češi totiž pořád vidí to, že dotčený výrobce prodává rozdílný kousek v tuzemsku za nějakých šestadvacet korun za balení, i když s horší kvalitou, tak je to přece o dost levnější než v tom Německu, kde je to s vyšší kvalitou výrazně dražší. Čert vem olej…

A pak ten náš přístup. Ke všemu. Nejen úřadů a institucí, ale lidí a společnosti vůbec. Ale sami dobře víte, že by to bylo na dlouhé povídání. Člověk se jen musí ptát, proč je nám jedno, že nám chce výrobce nebo možná i sám obchodník prodat něco, co má sice „stejný obal, ale jiné složení” než na Západě. A tak i vás jistě napadne otázka, proč se opravdu tzv. exemplárně nedaří takové praktiky odstranit, když tu máme onu českou prvotinu v EU? Jistě, problém je právě v tom, co je vlastně exemplární trest a proč to teda ty úřady nedělají... A budete mít pravdu, milí čtenáři. Jenže nejde jen o dvojí kvalitu zboží, ale téměř o všechno.

A tak jen pro dokreslení: Tuzemská zemědělská inspekce se pustila do kontroly dvojí kvality podle ČTK až od konce letošního května, kdy končil termín, do kterého mohly země Evropské unie zavést do svého právního řádu evropskou směrnici zakazující tuto klamavou praktiku. Ta říká, že výrobci nesmí prodávat stejný výrobek na trzích různých členských zemí s různým složením. Nenechme se proto zdánlivě marným bojem za spravedlnost zmást. Ve zmiňovaném případu dvojí kvality potravin totiž platí jednoduché pravidlo. Když nám nebude jedno, že jsou slané kroužky vyrobené z méně kvalitních surovin než na Západě a přestaneme je kupovat, příště si výrobci rozmyslí, zda východ či střed Evropy stojí za to šálit na kvalitě. Fakt ale je, že to asi budeme muset i my sami vybojovat. A to rozhodně nebude jen tak.