KOMENTÁŘ | Fixovat či nefixovat? Sliby o levných energiích jsou nesmyslné, ušetřit ale můžeme

Těm čtenářům, kteří se už nyní nadechují k tomu, aby ze sebe vylili množství nepěkných vulgarit a nadávek směrem k současné vládě za neschopnost, zdražování či za životní komplikace, hned zkraje říkám, že by to ani při „skvělých“ dovednostech multiministrů a odborníků a odbornic na slovo vzatých z případné levicově-populistické či extrémně-fašistické vlády nebylo s cenou energií jinak.

Energetický regulátor, totiž Energetický regulační úřad, by tak jako tak, jako nezávislá instituce, zmiňovanou regulovanou složku ceny elektřiny a plynu pro rok 2024 stejně zvýšil. Je jen asi otázkou na úkor koho by to navýšení řešili zmínění političtí prominenti. Jistě, dá se to platit ze státního, namítnete.  

Ale, kdo je stát? Stát jsme přece my a jsou to naše peníze. Takže znovu na dluh? A ještě víc? Možná to nevíte, ale stát na to prostě po všech pětitisícových vyhazovech peněz z vrtulníků prostě nemá. A když už podpora, tak ne všeobecná, nýbrž rozhodně lépe cílená. Navíc bylo dost dlouho jasné, a to nejen po spuštění všeobecné diskuse o výši konkrétního zvýšení regulované části poplatku za energie, že si odběratelé energií v příštím roce připlatí. Všichni. Nebudu proto spekulovat nad tím, zda je to dobře nebo špatně, spíše nad tím, co třeba dělat, abych ve výsledku nemusel platit za energie o hodně víc. 

Ještě než se rozhodnu, co dál, je nutné si uvědomit, že platí několik zásad. Mezi prvními je dobré vědět, že tzv. „fixace“ se může vyplatit, pokud se blíží skokové zvýšení ceny elektřiny (tak jako třeba teď). Dále je dobré si uvědomit, že ceny na fakturách za energie se mohou vlivem burzovního obchodování, a zvláště nyní kvůli geopolitickým okolnostem rychle měnit, tudíž nějaké delší fixace (dva tři roky) by se nemusely vyplatit. Je dobré si také jasně uvědomit to, jaké spotřebiče daná domácnost má, čím a jak topí, vaří a ohřívá vodu a jaké zdroje energie může využívat. 

Když se rozhodnu energetický tarif fixovat, platí, že mají většinou dopředu stanovenou cenu silové elektřiny pro celé období trvání smlouvy. Jenže ‒ to není všechno. Jsou tu totiž ještě ty poplatky. A ty nikdo ze zákazníků dodavatelů energií jen tak neovlivní. Jde totiž o poplatky za údržbu distribuční sítě, příspěvky na obnovitelné zdroje, měsíční plat za příkon hlavního jističe a tak.

Dodám ještě, že vývoj křivky ceny elektřiny (komodita), třeba podle zdrojů Power Exchange Central Europe v Praze ukazuje většinou pokles ceny od ledna 2023, nyní se stabilnějším vývojem. A protože v tržní ekonomice platí bez ohledu na přání či populistické výkřiky určitá pravidla, jedno z nich říká, že dlouhodobě nezůstává žádná cena jen na nízké úrovni. Ideální moment pro fixaci je proto ten, jak bylo řečeno, když cena energií roste na burze, ale dodavatelé ji dosud nezohlednili ve svých cenících. 

Určitě jste si sami, milí čtenáři, dali tu práci a ve virtuálním prostoru vyhledali rady a návody, co dělat s cenami energií, když roste obava ze zdražování. Jako radu nad zlato bych ale asi doporučil tuhle: Rozhodně nesrovnávat ceny energií s rokem 2021 či dříve, neboť, jak bylo řečeno, nízké ceny energií se nikdy neudrží dlouho. Odborníci na finance a energetiku nyní proto doporučují, fixovat cenu energií třeba jen na jednu zimní sezonu. (V tuzemsku je možné zafixovat ceny energií u některých z dodavatelů energií už jen na 6 měsíců.)

Všeobecné doporučení od těchto lidí pak dává jasnou zprávu v tom, že fixace na jeden rok je ideálním řešením v současném světě. Platí i vzkaz, že pokud nenastane nějaký otřes na trhu s energiemi nebo opravdu nějaká krutá zima, tak lze s největší pravděpodobností i od příštího roku čekat to, že nabídky dodavatelů energií se budou spíše ještě vylepšovat.  

Je nutné ale říct i to, že některá očekávání energetických analytiků, která se zabývají vývojem ceny elektřiny na další dva roky počítají s tím, že velkoobchodní ceny elektřiny by mohly v příštím roce dále oslabit (zlevnit) i v řádu několika desítek procent. Rok 2025 má pak prý mít podobnou tendenci. Můžete namítnout, že jde o věštění z křišťálové koule… Samozřejmě, že nakonec může mít cenová křivka zcela opačný vývoj. Možná to je ale i důvod pro nynější fixaci energetického tarifu. 

Pokud ale člověk není zastáncem fixace energetických kontraktů, ale nechce ani hodně platit za energie, i on má východisko. A tím je omezení spotřeby energií. Nemusím snad dodávat, že na řadu opatření, která ve výsledku dokážou s energiemi výrazně uspořit, lze od státu získat dotace. A že jsou pak čísla úspor vskutku zajímavá, což se samozřejmě odráží i ve fakturách za energie, je také fakt. Těm zákazníkům, kterým ještě i na konci roku 2023 a hlavně během příštího roku skončí smlouvy, které ještě zahrnují ceny před energetickou krizí je ale nutné říct, že je s čeká v řadě případů výrazné navýšení cen za energie.  

Ale ať tak či onak, ruku do ohně za to, že by právě teď měli lidé jen rozhodně fixovat cenové tarify energií nedá zřejmě žádný ekonomický, finanční či energetický specialista. Jak je totiž známo, žádná univerzální rada ohledně fixací cen ani energetických tarifů neexistuje. Ať už pro domácnosti, tak i pro firmy. Někteří ekonomové, jak lze zjistit ve veřejném prostoru, proto i firmám doporučují, chovat se k fixacím cenových tarifů stejně jako k tzv. kurzovému zajištění. Zkrátka hedging. V něm se zkrátka bráníte poklesu či nárůstu měnového kurzu a s cenami energií to má být podobné.  

Pokud vám tak milí čtenáři bude někdo slibovat, že za jeho vlády by se něco podobného nestalo a že ceny energií budou podporovány, seč to jde, nevěřte mu. Současná česká politická opozice jen těží z toho, že za ni odvádí špinavou práci nynější vláda a nic lepšího by nevymyslela. A slova o tom, že někdo dokáže zajistit cenové úrovně na jaké jsme byli zvyklí před rokem 2021? To jsou fakt kecy v kleci, nebo, chcete-li, lež jako věž. Takové ceny v dohledné době, ne-li vůbec, už prostě nebudou.

I přes někdy finanční náročnost, se místo uvěření podobným nesmyslům vyplatí modernizovat dům či byt úspornými opatřeními, vybavit domácnost nejmodernějšími spotřebiči, které dokáží s energiemi pracovat úsporně a aktivně sledovat cenové dění na trhu s energetickými komoditami a podle toho dělat svá rozhodnutí ohledně nastavení cen a tarifů. I když to bude klišé a tuzemskou opozicí, zvláště tou fašistickou, odsuzované a zatracované, snižovat energetickou spotřebu, zvyšovat úspory a udržitelnost, se rozhodně vyplatí. A ne že ne.