Filmy o Putinově Rusku a jeho agresi u příležitosti prezidentských (ne)voleb

Icarus (2017, Netflix)

Oscarový dokument Icarus původně vznikal jako experiment týkající se dopingu. Režisér a ústřední aktér Bryan Fogel chtěl na svém těle demonstrovat zvýšenou sportovní výkonnost vlivem zakázaných substancí, se zaměřením na cyklistiku. Když se spojí s jedním z předních odborníků, události se začnou ubírat zcela jiným směrem. Skrze setkání a rozhovory s mužem, jenž je přímo zapletený do dopingového skandálu ruského atletického týmu z roku 2015, postupně proniká do mocenských her, jejichž pomyslným hybatelem je právě Putin. Pavučina zločinu, podvodů a politických machinací je o to více tíživější, když vidíme, jak zdánlivě lehce se dá zamést pod koberec. Vrstvu po vrstvě jsme zahlceni beznadějí, fanatickým patriotismem a popíráním všech myslitelných lidských práv. Sportovní dokument se mění v politický thriller a vyniká dynamickou střihovou skladbou a fyzickým snímáním, což podtrhuje naprosto šokující odhalování informací. Snímek si můžete pustit na Netflixu.

Svět podle Putina (2017, Paramount+)

Odlišný pohled na ruského prezidenta nabízí ve čtyřdílné minisérii Svět podle Putina Oliver Stone, jenž měl k prezidentovi vždy pozitivnější vztah. V sérii stran Putina zazní množství zkreslených, faktograficky nepřesných, kolikrát i lživých tvrzení, jež však není problém si díky internetu a spolehlivým zdrojům ověřit. Jde o jeden z nejlépe zvládnutých rozhovorů se samozvaným vůdcem vůbec. Stone v otázkách osciluje mezi konformismem a konfrontací, kdy Putina několikrát svou otázkou viditelně vyvede z míry. Série vyniká dynamickou střihovou skladbou, která na základě asociací rozhovoru přidává další interpretační rámec, stejně jako doplňující popisky či neobvyklé kamerové úhly. Zároveń nabízí i sebereflexivní a podvratný nádech. Jde o interpretaci naší reality a z toho důvodu nejsou rozhovory řazené chronologicky. Jde o podnětný, ve své podstatě filmařsky hravý, sebeuvědomělý a v závěru mrazivý způsob, jak nahlédnout do myšlení a světa Vladimira Putina a zároveň s publikem vést neutuchající dialog. Série je dostupná na Paramount+.

Svědkové Putinovi (2018, DAFilms)

Na festivalu v Karlových Varech oceněnou fresku Svědkové Putinovi má na svědomí režisér Vitalij Manskyj. Celovečerní dokument začíná v roce 1999, kdy se Putin poprvé dostává k moci. Režisér měl jakožto prezidentský kameraman možnost zevrubně proniknout do kremelské politiky. Množství sesbíraných záběrů původně zveřejnit nechtěl, neb počítal s tím, že veškeré nasnímané problémy a ohrožování demokracie se časem uzdraví. Po takřka dvaceti letech tak přináší strhující záznam začátku putinovské éry. Mísením dokumentaristických a kolikrát i esejistických prvků skládá portrét moci a Putinova okolí, jež je pro jeho vzestup klíčové. Z mnohých praktik a skutečností zamrazí i kvůli tomu, že mezi způsobem Putinova nástupu a jeho propagace lze vidět mnoho paralel i s tuzemskou politikou. Režisér pro srozumitelnost spoustu situací doplňuje komentářem a vrstevnatá freska je tak maximálně srozumitelná, aniž by byla didaktická. Dokument naleznete na platformě DAFilms. Od stejného režiséra doporučujeme i ambivalentní portrét Gorbačov. Ráj (2020, DAFilms, KVIFF.TV) a reportážně laděnou Východní frontu (2023, DAFilms, KVIFF.TV), které s tématem taktéž úzce souvisí.

Navalnyj (2022, HBO Max)

Daniel Roher zakonzervoval portrét nejzvučnějšího Putinova opozičníka Alexeje Navalného, jenž před nedávnem na následky věznění a otřesných lidských podmínek zemřel. Snímek představuje investigativní linii, kdy se Navalnyj a jeho tým snaží přijít na to, kdo stojí za jeho otravou. Rozplétání sítí ale slouží především jako pojítko mnoha načrtnutých motivů. Nejde o žádnou Navalného glorifikaci, který měl od liberální směřování skutečně daleko. I to portrét reflektuje. Vyobrazuje jej komplexně jako milujícího otce, pomyslný symbol svobody a muže pevných zásad, zároveň však vidíme, že volí problematické metody a je takřka posedlý svým mediálním obrazem a natáčení dokumentu se neustále snaží kontrolovat. Dopřává mimořádně pestrou škálu emocí, paradoxně jde v několik momentech díky Navalného povaze i energii o humorný zážitek, na konci ale i vzhledem k nedávným událostem zavládne překrývající pocit naděje i absolutní beznaděje. Snímek ukazující, kam až je prezident schopný zajít, si můžete pustit na HBO Max.

20 dnů v Mariupolu (2023, Apple TV+)

Vedle zmiňované Východní fronty, která zaznamenává dopady ruské agrese vůči Ukrajině, předkládá surový obraz válečné reality i čerstvý držitel Oscara pro nejlepší dokument 20 dnů v Mariupolu. V centru stojí tým ukrajinských novinářů uvězněných v obleženém městě, který od začátku invaze pracuje na pečlivé dokumentaci absolutního zla v té nejhrůznější podobě. První celovečerní film Mstyslava Černova staví na osobních záběrech, národním poutu a bezmoci. Ukazuje bolestivé osudy civilistů a problematizuje to, jak vlastně z válečné zóny zprávy přinášet. Surový záznam reality působí nepříjemně fyzicky a publikum takřka situuje do středu dění. Zároveň však vyniká důkladným vybíráním natočeného materiálu a ukazuje dopady rozhodnutích Vladimira Putina v té nejstrašivější podobě. Snímek přináší explicitní bolest, jež je někdy potřeba. Musíme se neustále konfrontovat s realitou a nezapomínat na kritické myšlení. Snímek můžete naleznout na Apple TV+. Na HBO Max zároveň vyšel další dokument mapující válku na Ukrajině Nadpřirozená moc, který se po začátku války vydal natočit Sean Penn.