RECENZE: Dekadentní Gladiátor II se ocitá mezi slastnou pokleslostí a nefunkčními emocemi

Kariéra Ridleyho Scotta již od začátku osciluje mezi krvavou historií lidstva, korupcí a falší prolezlou současností a nebezpečně fascinující i neznámou budoucností. Jeho jméno si většinou spojujeme s rozmáchlou zábavou a epickými výjevy, ačkoli jeho tvorba nabízí samozřejmě mnohem větší rozmanitost. Není to ani rok, co představil svérázný portrét Napoleona, kde slavného vojevůdce vykreslil jako ukňouraného a zakomplexovaného tyrana. Gladiátorské pokračování představuje interpretačně mnohem uzavřenější dílo a ctí tradici přímočarých hollywoodských eposů. Někdy ale působí jako slastně zhýralý exces, což je paradoxně jeho nejsilnější poloha. A zanechme teď otázku, zda pokračování vůbec muselo vzniknout.

Když Ridley Scott roku 2000 natočil Gladiátora, šlo o renesanci hollywoodského velkofilmu. Opulentní a řemeslně vycizelované výjevy antického Říma, podmanivý patos, silná gesta a heroismus, stejně jako prostor pro intimní momenty. Film posbíral pět Oscarů a stal se jedním z nejnavštěvovanějších filmů roku. Nelze se však ubránit dojmu, že se Maximova cesta časem až příliš zbožštila a začalo se zapomínat na to, že šlo především o vzkříšení prachem zapadlého žánru, než o revoluční snímek. Kořeny sahají k italským sandálovkám a prestižním eposům ve stylu Bena Hura. Nemá smysl předstírat, že jde o myšlenkově bohatý klenot. Jde o poctivou a strhující zábavu v atraktivních římských kulisách. Nic víc, nic míň.

Pokračování, o němž se řadu let spekulovalo, je tak možná až příliš vystaveno přemrštěným očekáváním. A je škoda, že Scott a scenárista David Scarpa se snaží variovat mnohé principy a narativ skoro 25 let starého předobrazu. Protagonista je i tentokrát vyvrhel. Lucius je v rámci římského útlaku zajat, zatímco domov padne popelem. Jeho jediným motorem je pomsta. Má však vznešený původ. Film postupně rozkrývá konexe na staré známé postavy z prvního dílu, zatímco Řím se ocitá na hraně zhroucení kvůli neschopné vládě dvojice šílených císařů.

Luciuse se ujímá démonický a nevypočitatelný Macrinus, který mu slíbí pomstu výměnou za anomální výkony v arénách, s čímž Lucius nemá žádný problém. Zaslepený pomstou masakruje cokoli mu přijde pod ruku. Vyprávění od krvavých klání postupně osciluje k intimnější rovině rodinné minulosti, zatímco předkládá nesmrtelné ideály a víru v nezlomnou diplomacii a římskou společnost. Střetává se idealistická utopie, intriky, stagnace vladařů i boj o moc.

Gladiátor II toho nakousne opravdu spoustu. Nic však plně nerozkreslí a celkový dojem je zkrátka jeden velký chaos, srovnatelný se zápasem s paviány či nosorožci, kterým Lucius v aréně musí čelit. Upíná se k emocionálnímu jádru, které však nemá dostatek prostoru dýchat a působí tak nějak vynuceně? Luciusova proměna je krkolomně zasazená do scénáře, který ví, jakým způsobem chce skončit. Samotná cesta k závěru je ale neuspokojivá a neupřímná. Zvraty a cesta protagonisty jsou jak z příručky scenáristiky pro základní školy.

Emoce a intimní svět postav nejsou tažnou silou, jako spíš nadbytečným balastem. Snímek exceluje v absurdních momentech a intenzivních bitvách, mnohdy na hraně extravagantního campu. Dvojice císařů je vykreslena v takřka parodických konturách, každá z dalších gladiátorských bitev se předhání v šílených nápadech a hlavní zdroj zábavy ztělesňuje brilantně slizký Macrinus v podání Denzela Washingtona, jehož kreace do nablblé dekadence perfektně zapadá. Není nouze o vládnoucí opičku, uřezanou hlavu či patetické monology. Až se chce povzdechnout nad tím, že Scott se plně neoddal absurdně půvabnému a neserióznímu tónu.

Zvraty se předhání v pokleslosti, doprovázené spektakulární akcí, kterou režisér stále umí, i když evidentně rezignoval na větší nápaditost. Režie je maximálně efektivní, těží z dynamické střihové skladby. To je kolikrát na škodu a citelně se projevuje absence déle inscenovaných záběrů boje, jež napínají diváckou tenzi. Takhle jde pouze o popcornově uspokojivé řezání. Dvojka zkrátka ještě více umocňuje takřka telenovelové jádro a to ve všech aspektech. Právě díky absolutnímu “over the top přístupu” jde o vtahující zábavu a hříšnou potěchu, jakkoli bychom neměli zavírat oči nad zcela očividnými problémy. Touha podlehnout sošným mužům s meči je ale někdy až příliš silná.

Hodnocení: 55 %

Režie: Ridley Scott

Scénář: David Scarpa

Hrají: Paul Mescal, Denzel Washington, Pedro Pascal, Connie Nielsen, Joseph Quinn, Fred Hechinger, Derek Jacobi, Rory McCann, Tim McInnerny, Peter Mensah, Matt Lucas

Česká premiéra: 14. listopadu 2024

Distribuce: Cinemart