RECENZE: Protivný sprostý holky zpívají na nostalgické vlně a vzpomínají na kultovní komedii

Původní komedie s podvratnými podtóny Protivný sprostý holky šla do kin před dvaceti lety. Jen marně bychom mezi filmy tohoto typu hledali více kultovní dílo. Snímek vznikl během rozpuku tohoto subžánru, kdy mu dominovaly herečky jako Kirsten Dunst, Anne Hathaway nebo právě Lindsay Lohan, jež ztvárnila protagonistku Protivných sprostých holek. Scenáristka Tina Fey a režisér Mark Waters záměrně pracovali s žánrovými klišé, které ohýbali a nabourávali tak jejich stereotypy. Spíš než tendenční “popelkovský” příběh přinesli subtilně podvratnou a sebeironickou podívanou, která do jisté míry znamenala milník na poli popkultury.

Tina Fey byla v době psaní scénáře známá především jako komička z populárního pořadu Saturday Night Live. Jako referenční materiál využila knihu Queen Bees and Wannabes z roku 2002. Po úspěch filmu, jehož hlášky v USA takřka zlidověly a dodnes lze nalézt kvanta triček, hrnečků či lahví s jejich zněním, se kultovní záležitost rozhodla převést i do broadwayské muzikálové podoby, pro níž hudbu složil její partner Jeff Richmond. Inscenace na Broadwayi odpremiérovala roku 2018 a byla ověnčená několika nominacemi na ceny Tony, načež se autorka rozhodla i pro její filmové zpracování. Adaptace měla být původně čistě stramingovou záležitostí, studio Paramount se jej nakonec rozhodlo odpremiérovat v široké kinodistribuci. Je otázkou, jak moc velký vliv na toto rozhodnutí měl enormní úspěch letní Barbie.

Příběh nového filmového zpracování je totožný s původním filmem. Protagonistka Cady jako nováček přichází na střední školu, jejíž kolektiv je jasně rozškatulkovaný do často znepřátelených skupin. Jsou tu divadelníci, nerdi, sportovci a především takzvané Plastiky – nejžádanější, nejostřejší a nejsvébytnější dívčí skupina, které až diktátorským stylem velí Regina. Ačkoli se Cady nejdříve skamarádi s outsiderským duem, záhy podlehne zprvu bezkonfliktnímu přijetí mezi PLastiky a postupně se stává jednou z nich, když přistupuje na absurdní pravidla (tepláky jen v určitý den, culík maximálně jednou týdne, den růžového oblečení). Klín mezi ní a Reginu vrazí až láska k chlapci, s nímž má Regina milostnou minulost.

Dějová linka se neodchyluje a syžet skutečně nenabídne oproti originálu nic nového. A ani nemá. Nová verze připomíná lásku, kterou k původní verzi chováme. Ať už jde o zachování drtivé většiny ikonických hlášek, stejné obsazení matikářky a ředitele v podání Tiny Fey a Tima Meadowse či odkazování na svého předchůdce. Aktualizační prvky pochopitelně čerpá z muzikálového prostředí a zakomponovává tak několik tanečních a pěveckých čísel, které mají nejblíže k videoklipovitému uchopení. Celý film čerpá z estetiky sociální sítě TikTok, dokonce explicitně začíná natáčením “tiktokového” videa, které se posléze plynule prolne do širokoúhlého záběru a uvádí nás do děje. Přechody mezi jednotlivými obrazy, kdy se v iluzorním dlouhém záběru přesouváme například z garáže do Afriky, jsou působivé a udržují vysoké tempo a dynamiku, v nichž se titul nese. I postupné roznášení drbů probíhá především skrz reakční videa či zprávy na sociálních sítích. 

Samotná hudební čísla jsou záměrně přepálená, přestylizovaná, hýřící barvami a ze školní chodby se rázem stane barevný svět připomínající továrnu na čokoládu Willyho Wonky, školní zahrada se pak promění v nelítostnou džungli, které kraluje Regina a nelítostně odstavuje znelíbené spolužačky či spolužáky. Kamera takřka nikdy není statická a choreografie se rozehrává v několika plánech. Každé číslo má nápad a patřičný švih a pokud na jeho záměrnou nablblost přistoupíte, čeká vás radostný zážitek. 

To se samé se dá tvrdit o filmu samotném. Není nikterak revoluční, těží především z původní látky a de facto jediným ozvláštněním je právě muzikálová/videoklipovitá estetika. Zároveň se postavy dočkaly větší diverzity, jež působí organicky, především díky tomu, že původní film má mezi queer komunitou takřka výsostné postavení. To, že nová verze z průvodcovské dvojice, která se s protagonistkou skamarádí, udělala homosexuály, tak dává vlastně perfektní smysl a jejich stylizované herectví dodává filmu další vrstvu campu.

Scénář pak změkčuje osudy některých postav a není vůči nim tolik krutý. Celkově jsou nové Protivné sprosté holky paradoxně méně ostré, postrádají původní kousavost a obrušují původní tvar na čistou feel good podívanou. Vykreslení střední školy a jejich vztahů pozoruhodně kloubí nostalgické retro, kloubené s ozvláštňujícími prvky broadwayské předlohy, jejíž energičnost vcelku zdatně reprodukuje. Pokud se přeneseme přes logickou otázku, zda snímek skutečně musel vzniknout, tak vás díky návratu do známého prostředí vás stále dokáže strhnout. Stejná klasika z něj nikdy nebude, avšak tvůrci a tvůrkyně se o to ani nesnaží. Slouží jako příjemná připomínka oblíbeného a nadmíru stylizovaného fikčního světa. A to byl pravděpodobně účel. Největší otázkou tak je, jaké nároky na film budete klást.

Hodnocení: 65 %

Režie: Samantha Jayne, Arturo Perez Jr.

Scénář: Tina Fey

Hrají: Angourie Rice, Reneé Rapp, Auli'i Cravalho, Jaquel Spivey, Avantika, Bebe Wood, Christopher Briney, Jenna Fischer, Busy Philipps, Tina Fey, Tim Meadows

Česká premiéra: 7. března 2024

Distributor: CinemArt