Adventní věnec. Kde se vzal symbol vánočního času?

Dnes se již tradičně o adventu zapalují svíce na adventním věnci. Každá svíčka symbolizuje jednu z adventních nedělí. Tato tradice není nijak stará, sahá teprve do první poloviny 19. století. Nejstarší písemná zmínka o adventním věnci se váže k roku 1838. Tehdy v německém Hamburku teolog a správce místního sirotčince jménem Johann Heinrich Wichern začal zapalovat svíce na adventním věnci. Tento první adventní věnec byl vyřezán ze dřeva a měl dvacet čtyři malých svíček. Ty byly zapalovány každý den až do Vánoc. Malým dětem v sirotčinci chtěl prý tímto způsobem Wichern ukrátit dlouhé čekání na Štědrý den. Jeho adventní věnec tak spíše plnil funkci dnešního adventního kalendáře.

Později se adventní věnce zhotovovaly ze zelených větviček jehličnanů, které měly symbolizovat věčný život přislíbený Ježíšem Kristem věřícím. Kruhový tvar adventního věnce vyjadřuje jednotu společenství lidí a Boha, plamen svíčky zase připomíná Krista coby světlo lásky, což odkazuje na jeho slova: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Počet svíček na věnci se postupem času snížil na dodnes používané čtyři, někdy doplněné o pátou zapalovanou o Štědrém dnu. Čtyři svíce pochopitelně odpovídají čtyřem adventním nedělím, lze v nich i spatřovat ramena kříže, na němž zemřel Ježíš Kristus, nebo také čtyři světové strany, do nichž směřovalo Kristovo učení i požehnání. 

Adventní věnce se zprvu zavěšovaly ze stropu, a to na ozdobných hedvábných stuhách. Se zapálenými svíčkami pak nádherně osvětlovaly interiér podobně jako lustry. Někdy se takové věnce doplňovaly ještě ozdobami, které visely dolů. Teprve v průběhu poloviny minulého století se adventní věnce začaly umisťovat jako dekorace na stůl.

Zajímavá je také symbolika věnce, ten býval odpradávna obecně spojován s vítězstvím, v případě adventního věnce se tedy pojí s narozením Ježíše Krista coby Spasitele – s vítězstvím dobra nad zlem, které Kristus bezpochyby znamená. Tvar kruhu odkazuje na věčný život v nebi, ale i neustálý koloběh přírodního cyklu. Věnce plnily nezastupitelnou úlohu i v mnohých lidových tradicích, například věnec dožínkový, který odkazoval na dobrou úrodu, tedy předpoklad existence člověka. S věnci se v lidové kultuře pojily i tzv. přechodové rituály, mezi ty lze zařadit třeba svatbu. V tomto případě věneček symbolizoval poctivost dívky. Jako další přechodový rituál je možné zmínit smrt člověka, kterou dodnes doprovází věnec pohřební.

Rovněž svíce na adventním věnci mají svůj význam. V katolické církvi se dbá na jejich barvy – tři jsou fialové a jedna růžová. Fialová je liturgickou barvou celého adventního období, tedy času přípravy na příchod Krista na svět. Vyjadřuje pokání a půst, stejně tak ale naději. Růžová svíce nese latinský název „Gaudete“, což se překládá jako „Radujte se“, čímž se odkazuje na blízké narození Spasitele. Tato svíčka se zapaluje o třetí adventní neděli. O Štědrém večeru se pak má uprostřed adventního věnce rozsvítit svíčka bílá značící Krista, jeho neposkvrněné početí a čistou duši bez hříchu.