Naši předci věřili v posmrtný život. Také se obávali, že se zemřelí mohou vracet mezi živé, pokud jejich duše nenajde po smrti pokoje. Správný odchod duše na onen svět měly zajistit některé rituály. Pozůstalí třeba otevírali v místnosti okna, aby mohla duše v klidu odejít. Aby se duše nevracela, bylo také nutné zakrýt v domácnosti všechna zrcadla. V některých oblastech lidé ze stejného důvodu zastavovali hodiny.
Zvyk zatlačovat mrtvému oči zase souvisí s vírou, že by nebožtík svým pohledem mohl vybrat někoho z okolí, pro koho by si přišla smrt příště. Totéž mohla způsobit nebožtíkova otevřená ústa, v některých oblastech se ovšem věřilo, že by mrtvý zkrátka neměl po smrti klid, pokud by neměl ústa zavřená. Bradu nebožtíkovi pozůstalí proto podvazovali třeba šátkem. Tomuto šátku se říkalo „podbradek mrtvého“ a rodině měl po pohřbu zemřelého přinášet štěstí. Později funkci šátku nahradila Bible. Prapůvod těchto rituálů můžeme hledat ve velmi staré víře, že mrtvý musí mít uzavřené všechny tělesné otvory, kterými jinak mohly uniknout „zlé síly“ a ohrozit okolí. Také se věřilo, že takto zůstane v těle člověka jeho duše až do pohřbu.
Důraz byl kladen na umývání nebožtíka – to aby vstoupil na onen svět čistý a upravený. Nejčastěji měla omývání na starosti nejstarší osoba ženského pohlaví v rodině. Tento rituál byl doprovázen modlitbou. Voda, která mrtvého očistila, patřila pod okap nebo k plotu, protože se věřilo, že kam se vyleje, tam nic neporoste. Na druhou stranu mohla mít tato „mrtvá voda“ i pozitivní účinky. Přidávala se třeba chronickým opilcům do lahve s kořalkou, aby přestali holdovat alkoholu. Pokud nějaké předměty přišly do kontaktu se zemřelým, měly se dát do rakve. Ručník, kterým byl mrtvý omýván, se musel spálit. Hřeben po učesání zemřelého už nemohl nikdo živý použít, jinak by mu vypadaly všechny vlasy. Na Valašsku zase hřeben dostával nebožtík do rakve, aby se mohl před odchodem na onen svět ještě upravit.
Člověk nejčastěji umíral ve své posteli. Tu pozůstalí v některých krajích spalovali, nikdo jiný už v ní nesměl spát. Zvykem bylo pálit i oblečení, ve kterém někdo zemřel, stejně tak peřiny. Obecně platilo, že se nikdo nesmí dotknout osobních věcí nebožtíka, a to minimálně ještě po dobu čtrnácti dnů od jeho pohřbu. Někde se naopak věřilo, že ze slámy, na které někdo zemřel, by se měly vyrobit došky na střechu. Stavení pak bylo chráněno před požárem.
Mrtvý zůstával v domácnosti s pozůstalými většinou po několik dní, dokud truhlář nevyrobil rakev. Hotová rakev se pak vykropila svěcenou vodou a vystlala bílou plachtou. Nebožtíka pozůstalí oblékli do svátečních šatů, přičemž se potichu modlili o spásu jeho duše. Nikdo při tom nesměl nahlas promluvit, nikdo nesměl mrtvého oslovit jeho jménem. Oblečení do rakve muselo být ušité čistými stehy, uzlíky by mohly zabránit pokojnému odchodu duše z těla. Až do 19. století se mrtvý oblékal zpravidla do šatů bílé barvy, která byla považována za barvu smuteční. Šaty nesměly být nikdy onošené nebo nějakým způsobem poškozené. Pak by se zemřelý mohl vrátit mezi živé a požadovat po nich oblečení vhodnější. Boty do rakve nepatřily. Podle starého přesvědčení by se nebožtík vracel na svět tak dlouho, dokud by boty neprošlapal. Dle křesťanského pojetí nesměl mít v rakvi mrtvý boty proto, že Kristus chodil bosý. Nutno ovšem zmínit i ryze praktický důvod. Obuv byla zpravidla dost nákladnou záležitostí, a proto jich byla do rakve škoda.
Zesnulý i lidé v jeho okolí byli ohroženi působením zlých sil. Mrtvého proto jeho příbuzní hlídali ve dne i v noci, za stálé přítomnosti světla a odříkávání modliteb. Hořící svíce se u mrtvého nechávaly až do jeho pohřbu. Zbytky takových svící se pečlivě schovávaly, protože měly silnou ochrannou moc. V některých krajích se věřilo, že mrtvý krátce po smrti obchází dům. Kdo z živých by ho zahlédl, ten by ho do roka následoval na onen svět.
Po dobu, kdy se mrtvý nacházel v domě, chodili se s ním rozloučit rodinní příslušníci, sousedé, přátelé i nepřátelé. Všechny staré křivdy měly být zapomenuty, aby duše našla pokoje. Někde bylo zvykem nebožtíka podarovávat růžencem nebo svatými obrázky, se kterými byl následně pohřben. Každý příchozí se zpravidla u mrtvého pomodlil, někdy se zpívaly náboženské písně. Před domem se hlasitě modlili za spásu duše žebráci, za což dostávali almužnu.
Uložení mrtvého do rakve a do hrobu bylo tzv. přechodovým rituálem, který ho definitivně oddělil od světa živých. Všechny předchozí úkony ho měly připravit na jeho poslední cestu.
Související

Ochraňují nás duše zemřelých příbuzných? Naši předci tomu věřili

Día de los Muertos: Jak vypadají mexické Dušičky?
Dušičky - svátek zesnulých , smrt , tradice, zvyky, svátky , historie
Aktuálně se děje
před 18 minutami

Vyplatí se podnikat v konfliktních zónách? Lafarge je lekcí pro celý svět
před 55 minutami

Trump hrozí EU dalšími cly. Evropa zuří, trhy se propadají
před 1 hodinou

Trump pojede do Británie za králem Karlem III.
před 2 hodinami

Evropa může prosadit svou sílu a postavit se Trumpovi. Místo toho zatím čeká na jeho milosrdenství
před 2 hodinami

Pondělní počasí bude horké i v dalším kraji, vyplývá z nové výstrahy
před 2 hodinami

Slovensko odpovědělo Fialovi: Nebudeme hlasovacím automatem jen proto, že to chce český premiér
před 2 hodinami

Tábor Rafah: Humanitární město, nebo zločin proti lidskosti? Izraelský plán vyvolává vlnu kritiky
před 3 hodinami

Trump: Putin mluví hezky, ale všechny bombarduje. Chystá velkou ofenzívu, Ukrajině pošleme Patrioty
před 4 hodinami

Itálie a Řecko bijí na poplach kvůli Libyi, spojence to nechává chladnými
před 4 hodinami

Macron: Evropa čelí největší hrozbě od konce druhé světové války
před 6 hodinami

Horké letní počasí je definitivně zpět. Platí varování
včera

Důchodci už nedostanou to, na co byli zvyklí. Alespoň ne automaticky
včera

Lékař falšoval certifikáty o očkování proti covidu-19. Sedět nepůjde, rozhodla ministryně
včera

Fotbalová Chance liga hlásí návrat ztraceného syna. Do Hradce přichází exslávista Van Buren
včera

Není to výjimka. Otce olympijského šampiona odsoudili za týraní potomků
včera

Novinky o případu tragédie na Trojském mostě. Mladík byl ještě nezletilý
včera

Tragédie v Gaze. Útok dronu nepřežilo i několik dětí, Izraelci přiznali chybu
včera

Trumpovi lidé mění FBI v loajální mašinérii. Věrnost posuzují detektory lži
včera

Fiala píše Ficovi. Slováky v dopise žádá o podporu protiruských sankcí
včera
Zájem o hráče z české ligy v zahraničí stoupá. Z elitních lig cílí na Šulce, Zadražila nebo Riga
Během probíhající letní fotbalové pauzy je pochopitelně stále otevřené letní přestupové okno u nás i v zahraničí. Do éteru v těchto dnech a týdnech uniká mnoho spekulací, včetně těch o zájmu o české fotbalisty ze zahraničí. Mluví se především o ještě stále plzeňském záložníkovi Pavlu Šulcovi, jemuž se poslední sezóna v české lize vydařila natolik, že se v ní stal nejlepším hráčem v rámci ankety Fotbalista roku. O jeho služby se začali výrazně zajímat v Anglii, konkrétně v prvoligovém Bournemouthu a druholigovém Middlesborough. O české hráče pak projevují zájem i v Itálii či ve Španělsku. Třeba o gólmana Hradce Králové Adama Zadražila se zajímá italské Como, o ostravského středního záložníka Tomáše Riga pak zase pro změnu italská Hellas Verona nebo španělské Levante.
Zdroj: David Holub