Día de los Muertos: Jak vypadají mexické Dušičky?

V Mexiku byste ani nenašli oblíbenější a důležitější svátek v roce, než je Den mrtvých, který se v této zemi nazývá Día de los Muertos. Připadá na čas našich Dušiček či amerického Halloweenu, tedy na 31. října až 2. listopadu. S Halloweenem se pojí především vyřezané a svítící dýně, Dušičky znamenají především vzpomínání na zemřelé předky, kterým se na hrobech zapalují svíce a aranžují květiny, věnce či nejrůznější ozdoby. A Día de los Muertos, to jsou oslavy toho, že se žijící lidé mohou alespoň na chvíli setkat se svými zesnulými blízkými. V Mexiku totiž věří, že právě v tento čas se mohou mrtví vrátit na zem a znovu se těšit s živými.

Svátek Día de los Muertos v sobě spojuje staré aztécké, lidové i církevní prvky. Již za starých Aztéků se rozšířil na území Mexika kult smrti a s ním související víra, že se mohou mrtví jednou v roce vrátit za živými na zem, říci si to, co si povědět nestihli, utěšit smutné příbuzné nebo se s nimi trochu poveselit.

Postupem času se prastarý aztécký svátek spojil s Dušičkami, a tak se jeho oslavy ustálily na podzimním termínu. Již po staletí lidé v Mexiku věří, že o prvním listopadovém dni se mohou na zem vrátit duše zemřelých dětí a o den později pak i ty dospělé duše. Proto pro ně musí být připraveno pohoštění, a to z toho, co měli dotyční za života rádi. Typickým občerstvením v tomto čase jsou malé cukrové lebky nebo malý sladký chléb protkaný těstem, což má připomínat lidské kosti. Jídlo i pití se dává na připravený, bohatě zdobený oltář, který se nachází v domácnosti, na zahradě nebo na hrobě zemřelého. Na oltáři nesmí chybět fotografie zemřelých, svíce či oblíbené předměty nebožtíků. Oltáře se zdobí také oranžově kvetoucími afrikány – ty dle lidové víry mají sílu zahánět zlé síly.

Mexičané také o svátku Día de los Muertos vyrážejí na hřbitov ozdobit hroby, tak jak se to dělá i u nás na Dušičky. V Mexiku ovšem mají svá pravidla, co na hroby pokládají. Na hroby dětí se zde dávají bílé květiny, které symbolizují nevinnost dětských dušiček. Na hroby dospělých zase patří rudé květy. Nad místy posledního odpočinku se scházejí nejširší rodiny, vzpomínají na zemřelé, přinesou si i občerstvení, a tak jedí, pijí i zpívají na památku zemřelých. Také si s nimi povídají a nechávají jim trochu něčeho dobrého. Věří totiž, že se s nimi setkali. Mnohdy tráví Mexičané na hřbitově klidně celou noc a dochází hodovat nad hroby po několik dní. Tento zvyk má původ ve starých pohanských oslavách na počest zemřelých předků.

S mexickým svátkem Día de los Muertos je spojena postava zvaná La Calavera Catrina, tedy smrtka Catrina, kterou poprvé výtvarně ztvárnil umělec José Guadalupe Posada právě pod výše zmíněným názvem překládaným jako elegantní lebka. Smrtku Catrinu pak ještě více zpopularizovala slavná malířka Frida Kahlo a její manžel, rovněž umělec, Diego Rivera. Od té doby k mexickému Dni mrtvých patří obrázky, postavičky i kostýmy smrtek a kostlivců. Do ulic vyráží průvody strašidelných masek, které vede samotná Catrina. Nikoho však neděsí! Všichni se smějí, tančí a radují, že se mohou setkat se zemřelými.