Lyže, běžky nebo brusle. Jaká je historie zimních sportů?

Lyžování a běh na lyžích sloužily dříve k lovu i boji

Lyže se zrodily ze sněžnic, tedy ze zvláštních pomůcek sloužících k pohodlnějšímu přesunu v hlubokém sněhu. Dle archeologických nálezů si je lidé v severských oblastech připevňovaly k chodidlům již v období pravěku. Nejstarší vyobrazení sněžnic se nacházejí na stěnách jeskyní v Norsku nebo ve Švédsku na pravěkých malbách starých zhruba čtyři tisíce let. Bez sněžnic by lidé v pravěku v těchto severských zemích prakticky nemohli žít. Pomůcky pro chůzi ve sněhu popisoval také řecký historik Xenofón ve svém díle někdy ve 4. století před naším letopočtem.

V průběhu času se sněžnice zužovaly a prodlužovaly, až se z nich nakonec vyvinuly lyže. Pomocí nich už se ve sněhu nechodilo, ale klouzalo, a tak byl pohyb po nich rychlejší. I jakési lyže jsou vyobrazeny na některých pravěkých malbách, archeologové nalezli také v oblastech Skandinávie předměty podobné lyžím a datují je do období pravěku. Více dokladů o používání lyží pocházejí až z dob středověku: ze 14. století z mongolských pramenů, z 16. století z pramenů skandinávských. Lyže tehdy používali lyže zejména při lovu, ale třeba i ve válkách. Kolem roku 1200 se prokazatelně uplatnily ve válce mezi Švédskem a Dánskem. Z vojenského lyžování se pak postupem času rozvinulo lyžování sportovní, které známe a praktikujeme dodnes. První zmínky o sportovním lyžování máme z 18. století, a to z Norska. 

Rozvoj sportovního lyžování nastal počátkem 19. století, nejprve právě v Norsku. Spolu s tím, jak se lyžování stalo sportem, se lyže zdokonalovaly. Do roku 1877 je datován vznik prvního lyžařského klubu na světě, a to v Oslu. Zde byla později otevřena i první lyžařská škola.

Koncem 19. století se sportovní lyžování dostalo i do střední Evropy. První lyžařský klub u nás zformoval roku 1887 v Praze Josef Rössler-Ořovský, nadšený a všestranně nadaný sportovec. První lyže k nám dostal, konkrétně do Krkonoš, hrabě Jan Nepomuk František Harrach, kterého uchvátily na světové výstavě v Oslu roku 1892. Proto začal tyto sportovní pomůcky shánět, aby je pořídil pro své lesníky, jimž by ulehčily těžbu dřeva v zimním období. Protože musel lyže draze kupovat v zahraničí, rozhodl se hrabě Harrach vyrábět je přímo v Krkonoších. A tam začal sportovní lyžování propagovat právě již zmíněný Ořovský, který tu stál i při pořádání prvních lyžařských závodů.

Po dlouhá staletí se prakticky nerozlišovalo mezi sjezdovým lyžováním a během na lyžích, a používal se na všechno jeden druh lyží. K rozdělení došlo až na konci 19. století, kdy se formovala řada sportovních disciplín. První doložené závody v běhu na lyžích se ve středoevropském prostoru konaly v roce 1893. Jako závodní disciplína byl běh na lyžích zařazen i na první zimní olympijské hry v roce 1924.

Bruslení bývalo určeno jen urozeným vrstvám

Stejně jako lyžování, také bruslení se zrodilo z praktické potřeby již v časech pravěku. Z této doby pocházejí archeologické nálezy bruslí vyrobených z dlouhých zvířecích kostí, které se k chodidlům připevňovaly řemínky. Na rozdíl od novodobých bruslí nebyly ty pravěké ostré, a tak si pravěký člověk pohyb na nich po ledě usnadňoval ještě použitím holí či dlouhých větví. Podoba bruslí se prakticky nezměnila až do období středověku, kdy se začaly objevovat i v písemných pramenech. Kupříkladu canterburský mnich William Fitzstephen popisoval roku 1174, jak londýnská mládež tráví volný čas v zimě právě bruslením. Už tehdy tedy brusle sloužily k zábavě.

Někdy v 15. století se začaly brusle podobat těm dnešním – začaly být vybaveny ostřím. Tak se změnil i způsob bruslení, lidé mohli odložit hole, protože se na bruslích mohli snadno pohybovat bez nich. Zpočátku se brusle využívaly coby praktická pomůcka především v lidovém prostředí, později pronikly do vyšších společenských vrstev, pro které se stala výsadou. Roku 1610 například pořádal okázalý bál na ledě na svém dvoře Rudolf II., podobné akce organizovali i francouzský král Ludvík XVI., Madame de Pompadour nebo Napoleon Bonaparte. Traduje se, že anglická královna Viktorie poznala svého budoucího muže právě během bruslení. Na území Anglie se pak bruslení stalo i sportem, když v Edinburghu v první polovině 18. století vznikl vůbec první bruslařský klub. Na našem území byl podobný klub založen v roce 1878. Od počátku 20. století se začalo bruslení objevovat i jako předmět na českých vysokých školách. O něco později vzniklo i krasobruslení.