KOMENTÁŘ | Evropa čelí dilematu: Jak se může bránit Rusku bez USA?

Donald Trump vůči ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému volí tvrdou, až výsměšnou rétoriku. Ukrajina se v jeho podání mění v černou ovci – stát, který údajně „nechápe realitu“. Na své síti Truth Social obvinil Zelenského, že svým odmítnutím uznat Krym jako součást Ruska „brání míru“.

„Nikdo neříká, že musí Krym uznat. Ale pokud ho chce zpátky, proč za něj nebojovali před jedenácti lety?“ napsal Trump, čímž odkázal na ruskou anexi z roku 2014. Tvrdí, že jeho cílem je ukončit „zbytečné umírání pěti tisíc vojáků týdně“ a že Zelenského postoj jen „prodlouží zabíjení“. Mírový plán? Spíš diktát.

Každý den evropské nečinnosti zvyšuje riziko, že se jednoho rána probudíme ve světě, kde „transatlantické partnerství“ zůstane jen sentimentální vzpomínkou na dobu, kdy naši bezpečnost zajišťoval někdo jiný. Pokud Spojené státy svůj odklon dotáhnou do konce, ztratí evropskou důvěru – a s ní i vliv, který nikdy nestál jen na vojenské síle, ale na ochotě držet garance.

Dopady tohoto posunu dopadají nejtvrději na východní křídlo NATO. Nejde o fráze, ale o konkrétní schopnosti: dosavadní alianční plány stavěly na rychlém přesunu amerických jednotek a těžké techniky do klíčových oblastí – Polska, Pobaltí, Rumunska. Tato síla měla být hrází, která odradí agresora dřív, než se rozvine fronta. Dnes ale tato premisa přestává platit. Spojené státy váhají tam, kde dřív mluvily o automatických garancích. A Moskva si to zapisuje.

Evropa se tak ocitá před otázkou, na kterou se roky bála odpovědět: jak ubránit východ? Východoevropské státy už nemohou spoléhat na to, že v kritickém momentu někdo zasáhne jejich jménem. Investice do obrany nestačí, pokud zůstávají roztříštěné a nekoordinované. Klíčové jsou tři oblasti: rychlé nasazení, funkční logistika a jednotné velení.

V praxi to znamená vybudovat síť skladů munice, paliva a náhradních dílů podél celé východní linie – od Finska po Černé moře. Znamená to investovat do železnic a silnic schopných unést tanky a těžkou techniku – včetně mostů, které to dnes fyzicky nezvládnou. Znamená to rozšíření společného velitelského systému a realistická cvičení, která budou počítat s tím, že Amerika nemusí přijít.

Trump akceleruje geopolitický posun

Není jasné, jak si Trump představuje „mírové řešení“ války na Ukrajině. Signály z jeho okolí ale naznačují, že Kyjev bude donucen k ústupkům – a spolu s ním i zbytek Západu. Kreml trvá na tom, že Ukrajina nikdy nesmí vstoupit do NATO. Nejde tak jen o vyjednávání mezi Moskvou a Kyjevem, ale o přímý zásah do evropské bezpečnostní architektury. Pokud Západ ustoupí, vytvoří precedent: že Rusko rozhoduje, kdo smí být chráněn a kdo ne.

A pokud se Evropa vydá tímto směrem, a Trumpův mandát mezitím skončí, jeho nástupce zdědí mnohem nebezpečnější svět. Ruská hrozba poroste, zejména vůči Pobaltí, které Kreml dlouhodobě považuje za nejslabší článek. A Evropa bude mít stále méně času na to, aby strategické vakuum zaplnila vlastními silami.

NATO vzniklo jako odpověď na sovětskou moc. Dnešní Rusko už sice není Sovětský svaz, ale znovu se mu nebezpečně přibližuje. Po letech přezbrojování má Kreml kapacity vést dlouhé opotřebovací války, ničit infrastrukturu a destabilizovat protivníky hybridními útoky. Pokud Ukrajina podlehne u jednacího stolu, promění se v Bělorusko 2.0 – autoritářský satelit bez suverenity. A Kreml nebude mít důvod se zastavit.

Evropské bezpečnostní záruky dnes stojí a padají s tím, zda se dokážeme postavit za vlastní obranu – nejen politicky, ale vojensky, logisticky a technicky. Východní Evropa potřebuje víc než víru, že „to zařídí Amerika“. Potřebuje plán, který dosud neexistuje.

Jaké konkrétní přípravy probíhají?

NATO plánuje výstavbu nového potrubního systému z Německa do Polska a České republiky, aby zajistilo rychlé dodávky leteckého paliva pro stíhací letouny v případě konfliktu s Ruskem. Stávající potrubní systém z éry studené války končí v západním Německu, což představuje problémy pro udržitelnou dodávku paliva na východní hranici. Projekt, považovaný za páteř zásobování palivem NATO, má stát 21 miliard eur a měl by být z větší části dokončen do roku 2035.

Aliance zřídila osm jednotek pro integraci sil NATO (NFIU) v Bulharsku, Estonsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Rumunsku a na Slovensku. Tyto malé jednotky poskytují širokou plánovací podporu pro usnadnění rychlého nasazení spojeneckých sil do východní části Aliance a podporují plánování kolektivní obrany. Spolupracují také s hostitelskými státy na identifikaci logistických sítí, dopravních tras a podpůrné infrastruktury.

Pokud podpora USA zeslábne natolik, že s ní nebude možné počítat pro případné napadení Ruskem, bude nutné navýšit kapacity NFIU (nebo jiného instrumentu) a zřídit operační velení pro případ krize, a to včetně schopnosti řídit obranu regionu po dobu 72 hodin před příjezdem posil. Jednotky NFIU by měly být schopné okamžitě převzít řízení národní obrany při vyhlášení krizového stavu.

NATO testuje svou schopnost rychle se nasadit ve východní Evropě – bez přímé pomoci USA – v rámci cvičení Steadfast Dart 2025, které se koná v Bulharsku, Rumunsku a Řecku. Cvičení se účastní přibližně 10 tisíc vojáků z devíti zemí a představuje největší operaci NATO plánovanou na tento rok. Cvičení se zaměřuje na scénáře rychlého nasazení a multidoménové operace napříč vzdušnými, pozemními, námořními a speciálními silami.

Je NATO v tuto chvíli schopné se bránit?

Dosavadní obranné plány NATO počítají s rychlou a silnou reakcí na případnou ruskou agresi. Stále však není jisté, zda tato reakce přijde včas – a především, zda bude stačit. Obavy se soustředí na možnost, že aliance sice nakonec úder odrazí, ale za cenu ztráty Pobaltí. A to je v kontextu obrany východního křídla cena až příliš vysoká.

Na možný útok se připravuje Varšava. „Přicházejí nové zprávy a nedávno jsem viděl jednu od německých expertů, v níž se říká, že možná už v roce 2026 nebo 2027 bude Putin, když postaví svou ekonomiku na válečný základ, disponovat takovou vojenskou silou, že bude schopen zaútočit na NATO,“ varoval polský prezident Andrzej Duda pro americkou televizi CNBC.

Původně přitom Duda tvrdil, že si nemyslí, že Rusko vojensky napadne Polsko. Důvodem je podle něj to, že Polsko bude na případnou agresi dostatečně připraveno, řekl v rozhovoru pro polský deník Fakt. „Tohle všechno platí v případě, že budeme silní. Nenapadáte silné – napadáte slabé,“ vysvětlil svůj postoj Duda. Dodal, že „díky laskavosti amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Polsku“ má nyní Varšava stíhačky páté generace F-35, stálou přítomnost amerických vojáků na území Polska a velitelství V Corps americké armády v Poznani.

Estonská zahraniční zpravodajská služba se ale domnívá, že se Rusko se připravuje na možnou vojenskou konfrontaci se státy NATO, ke které by mohlo dojít v příštích deseti letech. „Rusko se vydalo cestou dlouhodobé konfrontace... a Kreml se pravděpodobně připravuje na možný konflikt s NATO, ke kterému by mohlo dojít v příštích deseti letech,“ konstatoval šéf estonské zpravodajské služby Kaupo Rosin.

Rosin dále uvedl, že ruský vojenský útok je v krátkodobém horizontu velmi nepravděpodobný, zejména proto, že nyní Rusko potřebuje své jednotky na Ukrajině. Podle něj zůstane útok nepravděpodobným, pokud i Evropa posílí své ozbrojené síly, aby se vyrovnaly těm ruským.

Pobaltské státy zvýšily své vojenské výdaje na více než dvě procenta HDP poté, co Rusko v roce 2014 anektovalo ukrajinský Krymský poloostrov. Spojaři z NATO tam také zvýšili přítomnost svých vojáků. Německo plánuje do roku 2027 vyslat do tohoto regionu 4800 vojáků v plné pohotovosti v rámci svého prvního trvalého zahraničního nasazení od druhé světové války.

Tváří v tvář rostoucímu riziku ruské agrese NATO v uplynulých letech výrazně posílilo svou vojenskou přítomnost na východním křídle, zejména v Pobaltí a Polsku. Nejvýraznějším opatřením je Enhanced Forward Presence (eFP) – iniciativa přijatá na summitu NATO ve Varšavě v roce 2016.

V jejím rámci byly v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Polsku rozmístěny čtyři mnohonárodní bojové skupiny pod velením Velké Británie, Kanady, Německa a Spojených států. Každá z těchto skupin čítá přibližně 1000-1500 vojáků a funguje jako odstrašující síla i první linie obrany v případě útoku.

Kromě pozemních sil hraje klíčovou roli také mise Baltic Air Policing, v rámci níž členské státy NATO rotují své stíhací letouny na základnách v Litvě (Šiauliai) a Estonsku (Ämari). Tato letecká přítomnost má za cíl chránit vzdušný prostor pobaltských zemí, které vlastní stíhací letectvo nemají.

NATO zároveň posiluje svou rychlou reakční schopnost prostřednictvím tzv. VJTF (Very High Readiness Joint Task Force) – jednotky schopné zasáhnout do 48 hodin. Celá jednotka má sílu přibližně 5000–7000 vojáků, podporovaných logistickou a vzdušnou podporou. Dále ještě před rokem 2024 existovala NATO Response Force (NRF) s kapacitou až 40 000 vojáků, kteří mohli být nasazeni v případě vážného ohrožení.

Každý z těchto obranných nástrojů NATO ale stále počítá s jedním: že Američané přijdou. Jenže pokud do roku 2029 skutečně vypukne konflikt a Bílý dům povede Trump, není vůbec jisté, že Evropa se dočká pomoci. A bez ní budou muset evropské státy nahradit americké kapacity vlastními – jinak je čeká obrana, která bude zpomalená, bude slabší a bude krvavější.