Punč a svařák patří k Vánocům. Jak je dělala Magdalena Dobromila Rettigová?

Nápoj zvaný punč má svůj původ v Indii, z této země se někdy v 17. století dostal do Anglie a odtud pak do našich zemí. Punč je od té doby velmi oblíbený, a to především o adventu a vánočních svátcích. Dnes známe několik druhů punčů, které se prodávají především na adventních trzích. Jak se však punč připravoval před více než sto lety?

Magdalena Dobromila Rettigová zapsala, a předala tak dalším ženám i generacím několik receptů na horký opojný nápoj, který nazývala „punš". Základem pro všechny druhy byl tento předpis:

„Nech půl kila cukru s koflíkem vody v novém kastrolku svařit, a když se táhne, přidej k němu již přichystanou, ze tří citronů a jednoho pomoranče vytlačenou a procezenou šťávu, načež to hned odstav od ohně, aby to nezhořklo, nalej do toho za ustavičného míchání 1/3 litru dobrého rumu a uschovej to v láhvicích. Že tato jako i každá jiná massa, s vařící vodou smíšená, v punšových skleničkách se podává, jest snad každému známo. Tento punš je jednoduchý, ale dobrý, a nepůsobí žádné bolení hlavy.“

„Čajový punš“ Rettigová chystala z kvalitního holandského čaje, citronové a pomerančové kůry i šťávy a rumu. „Punš s vejci“ se připravoval z rozšlehaných vajíček zalitých základním punčem (první recept). Vznikl tak nápoj podobný horkému vaječnému likéru. Jak Rettigová psala, tento punč „jest velmi dobrý“. 

Ve velké polévkové míse se tvořil „studený punš“. Cukr se utloukl společně s citronovou kůrou, poté se přilila citronová šťáva, dvě lahve dobrého rýnského vína a jedna lahev rumu. Směs se musela velmi dobře a dlouho promíchávat, aby se cukr dokonale rozpustil. Tento recept bylo možné obměnit, když se místo rýnského vína použilo kvalitní šampaňské.

Svařené víno je rovněž nápoj s dlouhou historií. V minulosti ho však naši předci nejprve nespojovali s Vánocemi, ale svařák užívali spíše jako lék. Směs horkého červeného vína s nejrůznějším kořením a bylinkami se podávala ke konzumaci při nejrůznějších zdravotních potížích. Horký opojný nápoj má skutečně řadu zdraví prospěšných účinků. Může pomáhat předcházet onemocnění srdce a cév či chudokrevnosti, pozitivní vliv má třeba také na trávení.

Magdalena Dobromila Rettigová chystala i svařené víno – nazývala ho „pálené víno“. Červené víno smíchala s cukrem, citronovou kůrou, skořicí a hřebíčkem. Vše spolu dlouho ohřívala na mírném plamenu, aby se spojily chutě i vůně. Přitom si dávala pozor, aby se směs nevařila! Nakonec hotový nápoj přecedila a velmi horký nalévala do sklenic. Recept Rettigové na svařené víno se v prakticky nezměněné podobě využívá mnohdy dodnes. 

Zvláštním druhem horkého opojného nápoje z kuchařské knihy Magdaleny Dobromily Rettigové je tzv. „bišof“, který se připravoval takto:

„Vezmi tři hořké pomoranče, každý nakroj a nech je na čistém rendlíčku trochu opéci, pak je dej do čistého hrnku, nalej na ně dvě láhve červeného vína, přidej kousek skořice a několik hřebíčků, přikrej to a nech to asi šest hodin na teplém místě stát; musíš tím však čas od času zamíchat a pomocí lžíce šťávu z pomorančů vymačkávat, vařit se to ale nesmí; potom to proceď skrze ubrousek, přidej k tomu půl kila na drobno nasekaného cukru a když se tento na teplém místě rozpustí, nalévej to do skleniček.“