„Vraz do toho vejce, a nes to na stůl.“ Před 240 lety se narodila Magdalena Dobromila Rettigová

Posledního lednového dne roku 1785, tedy před 240 lety, se v malé středočeské obci Všeradice nedaleko Berouna do smíšeného česko-německého manželství Artmannových narodila holčička, která dostala jméno Magdalena Barbora. Její otec Franz Artmann byl německého původu a zastával funkci purkrabího na všeradickém panství. Matka Josefa, rozená Kubíková, pocházela z české rodiny. Ještě, když byla Magdalena malá, zemřel jí otec i všichni její sourozenci. Po smrti živitele rodiny se matka se svým jediným přeživším dítětem musela často stěhovat – nějaký čas žili v Plzni, poté v Praze. Magdalena byla velice bystré a inteligentní děvče, na její intelektuální rozvoj měl velký vliv zejména rodinný přítel a vychovatel působící ve šlechtických a zámožných měšťanských rodinách. Kromě vzdělávání ovšem musela dívka pomáhat matce v domácnosti, a stávala se tak z ní i schopná hospodyňka a kuchařka.

Ačkoliv Magdalena žila až do 18 let v ryze německé společnosti a prakticky nehovořila česky, zamilovala se do Čecha, a to navíc do výrazného českého obrozence a spisovatele Jana Aloise Sudiprava Rettiga. V roce 1808 si ho vzala za manžela a začala smýšlet stejně jako on. Rettig byl vystudovaný právník a v této pozici působil jako radní v několika různých městech ve východních Čechách, například v Přelouči, Rychnově nad Kněžnou nebo Ústí nad Orlicí, naposledy pak v Litomyšli. Manželství to bylo pravděpodobně šťastné, plné vzájemné úcty. Zejména Magdalena se na svou dobu dočkala mimořádné podpory, její manžel jí totiž nebránil ve veřejném působení, zaměstnání a spisovatelské dráze. Tím byl Rettig jako muž v 19. století výjimečný, protože většina jich chtěla mít doma především výbornou manželku, matku a hospodyňku. Starost o manžela, děti a domácnost – to byly zkrátka hlavní úkoly ženy tehdejší doby.

A Rettigová zvládla skloubit všechny tyto úlohy. Byla svému muži skvělou manželkou, bravurně se starala o domácnost a vařila, pečovala o dvě děti, dceru a syna. Z nich mimochodem vyrostly velice vážené a úspěšné osobnosti. Dcera Jindřiška se proslavila jako operní pěvkyně, syn vstoupil do piaristického řádu a byl uznávaným pedagogem a botanikem. Kromě svých dětí vychovala Rettigová i řadu dalších, pracovala totiž jako vychovatelka dívek. Pořádala pro ně speciální kurzy, kde je učila domácím pracím. K tomu všemu si našla čas na literární tvorbu. Psala prózu i poezii, pro své žačky také praktické příručky pro hospodyňky a kuchařské knihy. A právě kuchařkami se Rettigová zapsala do dějin. Psal se rok 1826, když vyšla její Domácí kuchařka: nejznámější dílo, které je vydáváno dodnes. Tato kniha obsahuje nejenom recepty, ale i užitečné rady do domácnosti.

Nejslavnější česká kuchařka a emancipovaná žena se dožila 60 let, zemřela pátého srpnového dne roku 1845 v Litomyšli, kde je také pohřbena. Od jejího úmrtí tedy v létě tohoto roku uplyne přesně 180 let. Její kuchařka a recepty ale žijí dál.