KOMENTÁŘ: Dražší obilí a tím pádem i pečivo. Existuje naděje na snížení cen?

Zajímavý doplněk k tomu dal Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, konstatoval, že prvotní odhady sklizní přitom bývají často spíše pesimističtější, než jaká je nakonec sklizeň finální. V uplynulých letech tomu tak v řadě případů bylo. Otázka tedy je, proč ceny obilí stále rostou, když i odhady úrody vypadají slibně?

Pro jistotu, ještě ta statistická čísla: Základních obilovin podle prvotního odhadu ČSÚ by se mělo letos sklidit zhruba 7,2 milionu tun, vloni se čekala sklizeň základních obilovin v hodnotě 6,8 milionu tun. Nakonec se sklidilo 7,2 milionu tun. Letos jsou navíc příznivé prognózy ohledně úrody obilí i ve světě. Má se za to, například v případě pšenice, že přes propad produkce z Ukrajiny se můžeme přenést produkcí dalších států, třeba z Kanady.  Hned na začátku je ale nutné říct, že za vším zlým v růstu cen obilí je ruská válečná agrese na Ukrajině. Klíčovým problém je totiž to, že Rusko a Ukrajina se na celosvětovém vývozu obilí ještě v loňském roce podílely z více než 30 procent. A i když, jak bylo dříve řečeno, existují scénáře, které počítají s náhradou za propad ukrajinské produkce obilí, jen v případě pšenice, po započítání oněch „náhrad“, bude celosvětový propad produkce v řádu nižších jednotek procent.

Nejeden z nás si tak klade tíživou otázku, kam až může kvůli tomu vystřelit cena chleba a základního pečiva. Virtuálním i mediálním prostorem se rojí číslovky od 80 do 200 korun za bochník chleba, a nutno říct, že žádná z nich není nereálná. Podle analýzy vydané v online verzi německého deníku Deutsche Welle patří první tři místa v top desítce producentů pšenice v sezóně 2021/22 Evropské unii (138 900 tisíc tun), Číně (136 946 tisíc tun) a Indii (109 520 tisíc tun). Ukrajina obsadila sedmé místo s objemem produkce pšenice ve výši 33 000 tisíc tun.

Nemá cenu nyní rozebírat to, že i sami zemědělci ve světě stále více kvůli růstu ceny obilí využívají nejrůznější finanční instrumenty (jako například termínované smlouvy, aby se uchránili před výkyvy cen jejich produkce), ale faktem zůstává, že z celkového objemu pšenice, který se v průměru ročně „zobchoduje“ na komoditních burzách ve světě ve výši 200 milionů tun, patří Rusku a Ukrajině asi 60 milionů tun, což není málo. Ale jde napsat i to, že nejen tuzemští producenti pečiva, ale i ti ve světě, jak třeba konstatuje online vydání deníku Business World, se snaží udržet nízké ceny chleba a pečiva právě uprostřed prudkého nárůstu cen mouky způsobeného rusko-ukrajinskou válkou a přerušením globálních dodávek pšenice.

O možném konci války, a tudíž i uklidnění cenového vývoje nejen obilí, si zatím si zatím nikdo reálně netroufne mluvit. Nutné je ale pro další možný cenový vývoj počítat (a čísla v Evropě, ale i jinde na Zemi) s tím, že se znovu objeví restrikce. Cenu pečiva a chleba pak může ovlivnit nejen ochota nakupovat stejné množství pečiva a chleba online, ale i další záležitosti. Jako třeba výrobní postupy, zdravé ingredience či využívání nejnovějších technologií při výrobě. Buď jak buď, nyní jde zkrátka o to, jak by třeba konstatoval komentářový závěr, že svět se opravdu bez sklizně obilí z Ukrajiny i Ruska neobejde. Není totiž reálné, že bez množství komodity, které tyto země produkovaly před velkou, by mohla cena obilí na burzách ve světě klesnout. Jak konstatovala analýza zmiňovaného deníku Deutche Welle: „To množství obilí z Ruska a Ukrajiny je prostě příliš velké". A přestože nejsou nynější ceny pšenice, alespoň dle dat komoditní burze v Chicagu, od roku 1982 vůbec ty nejvyšší, ty byly v roce 2008, je nutné spoléhat na to, že osevní plochy nejen třeba v USA, Kanadě, ale i Jižní Americe či Austrálii, se nebudou zmenšovat, ale spíše zvětšovat. A i když zlí jazykové jistě namítnou, že to nemusí být cesta k levnější produkci obilí, je dobré si také uvědomit to, jak funguje v tržním mechanismu cenové kyvadlo mezi nabídkou a poptávkou.