KOMENTÁŘ | Před 70 lety byl zatčen Slánský. Pomáhal rozpoutat komunistický teror, aby se stal jeho obětí, skončil na popravišti

Pomáhal rozpoutat komunistický teror, aby se později stal sám jeho obětí. Bývalý generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský byl přesně před 70 lety, 23. listopadu 1951, zatčen v pozdních hodinách, když se vracel z večírku, který tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký pořádal pro sovětské poradce. Sovětský vůdce Josif Stalin se nesmířil se skutečností, že Izrael změnil svoji politiku, nešel levicovou cestou a místo toho se přeorientoval na Západ. Slánský, který byl židovského původu, se jako člen KSČ stal dokonalou obětí. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k trestu smrti a 3. prosince 1952 skončil na popravišti. Jeho příběh inspiroval i zahraniční filmaře.

Můj minulý komentář k příležitosti třicátého výročí smrti Gustáva Husáka byl věnovaný pohnutému životu jediného prezidenta slovenského původu a komunistického politika, který se černým písmem nesmazatelně zapsal do našich novodobých dějin. Dnešní den si připomínáme další výročí spojené s představitelem komunistické éry. Bývalý generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský byl 23. listopadu 1951, tedy přesně před 70 lety, v pozdních hodinách zatčen a byl podobně jako Gustáv Husák souzený v jednom z vykonstruovaných politických procesů. Na rozdíl od Husáka později souzeného v procesu s „buržoazními nacionalisty“ však takové štěstí neměl a spolu s většinou dalších obžalovaných skončil na popravišti.

Svědectví Artura Londona inspirovalo zahraniční filmaře

Nestává se úplně často, aby se nějaká historická událost v českých dějinách stala námětem pro zahraniční kinematografii. V případě procesu se Slánským se ale tak stalo, a to díky francouzskému filmu Doznání (L'Aveu), který v roce 1970 zfilmoval režisér Costa Gavras.

Film byl natočený podle stejnojmenné knihy Doznání, která vyšla ve Francii v roce 1968, a stala se okamžitě bestsellerem. Jejím autorem byl Artur London, který od počátku roku 1949 působil jako náměstek ministra zahraničí Vladimíra Clementise a sám figuroval jako jeden z obžalovaných v procesu se skupinou okolo Rudolfa Slánského. Na rozdíl od většiny svých spoluobviněných byl London jedním ze tří „šťastlivců,“ kteří z procesu vyvázli živí s doživotním trestem. Místo oprátky ho nakonec čekalo „pouze“ pár let strávených ve vězení. V roce 1956 se dočkal propuštění a následně také rehabilitace. O sedm let později pak odešel spolu se svou manželkou Lise do Francie, kde strávil i zbytek života. Byl to právě on, kdo svým detailním popisem pozadí celého monstrprocesu se Slánským přispěl k objasnění a rozšíření povědomí o jedné z méně známých kapitol našich moderních dějin.

Jak píše v jedné z pasáží své knihy, praktiky během vyslýchání pro něho byl dokonce horší než to, co zažil za druhé světové války v koncentračním táboře: „Byl jsem zatčen několikrát za první republiky, pak ve Francii za okupace, poznal jsem výslechy protiteroristické brigády v Paříži a prožil koncentrák v Mauthausenu, ale to vše bylo dětskou hrou proti organizovanému nedostatku spánku, tomu pekelnému mučidlu, které člověku odnímá možnost myšlení a dělá z něho zvíře ovládané pudem sebezáchovy. Nemluvě o tom, že i ostatní fyzické i duševní mučení je tu dovedeno k dokonalosti. Například nepřetržitá chůze.“ Navzdory nesnesitelnému mučení zůstal podobně jako Gustáv Husák po celý zbytek života komunistou a nikdy nepřestal věřit v reformovatelnost komunistického systému.

Pro úplné pochopení procesu se Slánským musíme mít na paměti, že se nejednalo jen o žádnou izolovanou záležitost specifickou pro naši zemi. Předlohou se staly podobné procesy v SSSR, které se odehrály ve druhé polovině třicátých let minulého století, a  podíleli se na něm poradci ze Sovětského svazu, kteří měli s těmito procesy zkušenost. Vykonstruovaným moskevským procesům z let 1935-1938 předcházelo zavraždění Sergeje Kirova, 1. tajemníka leningradského oblastního výboru Všesvazové komunistické strany. K tomuto činu došlo 1. prosince 1934 v Leningradu. Vražda měla být dle Stalinovy propagandy dílem Trockého spiknutí. Nebyla to ale pravda. Mnozí se naopak domnívají, že Kirov byl dokonce zavražděný přímo na příkaz Stalina.

Právě Kirovova smrt poskytla Stalinovi záminku k zahájení brutální vnitrostranické čistky v podobě zmíněných procesů. Domnělí podporovatelé Trockého a ostatní údajní nepřátelé státu byli zatýkáni a odsuzováni. K obětem patřili dřívější prominenti sovětské komunistické strany, jako byli Grigorij Zinověv, Lev Kameněv, Karl Radek a Nikolaj Bucharin.

Když mu Stalin nepopřál k padesátinám, upadl v nemilost

Podobné procesy se pak v poválečném období odehrály i v dalších státech východního bloku a byly reakcí na roztržku SSSR s Titovou Jugoslávií, která, ač byla komunistickou zemí, dokázala se velmi brzy vymanit z vlivu Moskvy. Procesy sloužily jako varování všem sovětským satelitům, jimiž chtěl Stalin zastrašit další komunistické státy, a odradit je tak od jakýchkoli úvah následovat Titovu Jugoslávii.

V Bulharsku byl už v roce 1949 v jednom takovém procesu odsouzen k smrti a popraven bývalý tajemník Bulharské komunistické strany Trajčo Kostov. Beze zmínky nelze ponechat ani maďarský proces s László Rajkem, který dříve působil ve funkci ministra zahraničí. V říjnu roku 1949 byl souzen jako titoista, zrádce a špión, který chtěl v Maďarsku obnovit kapitalismus. Rajk byl nakonec odsouzený spolu s dalšími dvěma lidmi k trestu smrti a popraven. Odsouzení v procesu s László Rajkem prý také měli mít kontakty s československými komunisty. Touto oklikou se dostáváme k samotnému procesu s Rudolfem Slánským, který do značné míry navazoval na onen maďarský.

Rudolf Slánský se narodil v roce 1901 v rodině židovského obchodníka Šimona Slánského. Byl oddaným komunistou a členem Komunistické strany Československa už od jejího založení v roce 1921. Členem vedení KSČ se stal v roce 1929. Byl velmi ctižádostivý, ale ve svém okolí nepříliš oblíbený pro svoji vážnou povahu.   Období druhé světové války strávil v Moskvě. Během pobytu v Sovětském svazu byla Slánskému unesena jeho dcera Naděžda. Co se s ní potom stalo, se už nejspíše nikdy nedozvíme. V roce 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání a po válce přišel vrchol jeho politické kariéry. V letech 1945-1951 se dostal až na pozici generálního tajemníka strany. Měl velký podíl na provedení komunistického převratu v únoru 1948 a následném zavedení státního teroru, jehož obětí se nakonec sám stal. Varováním mělo být pro Slánského už to, že mu Stalin 31. července 1951, tedy pár měsíců před zatčením neposlal gratulaci k padesátinám. Tehdy generální tajemník poprvé pocítil, že u sovětského vůdce upadl v nemilost. V září 1951 byl odvolán z čela strany, a jak už bylo zmíněno, 23. listopadu byl zatčen.

Pokud by se proces nekonal, u soudu mohl stanout Gottwald

Čtrnáct někdejších komunistických prominentů bylo obviněno ze špionáže, trockismu, titoismu, spiknutí proti republice a záškodnictví. Propagandou byli líčeni jako nepřátelé československého lidu a celý případ nesl označení jako Proces s „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského.“ V prvních fázích přípravy procesu se počítalo spíše se zaměřením na “slovenské nacionalisty” včetně Gustáva Husáka. Nakonec se ale obžaloba soustředila kromě výše uvedených obvinění také na obvinění z podpory sionismu, o čemž měla svědčit skutečnost, že jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo židovského původu. Svoji roli v této věci nejspíše sehrál obrat SSSR v postoji k Izraeli.

Zpočátku Stalin předpokládal, že židovský stát bude spojencem komunistických zemí, proto byl podporovaný mimo jiné i prostřednictvím dodávek československých zbraní či umožněním výcviku pilotů na našem území. Existovaly vcelku dobré důvody domnívat se, že Izrael může být přirozeným spojencem komunistů. Sionismus byl totiž původně levicové hnutí a uspořádání podobné komunismu je dodnes praktikované v izraelských kibucech.

Jenže Izrael se po svém vzniku vydal cestou pluralitní demokracie a tržní ekonomiky a začal se orientovat na Západ. Stalin poté začal ve východním bloku praktikovat antisemitismus převlečený za antisionismus. A právě vysoce postavení členové KSČ židovského původu zde posloužili jako obětní beránci.

Všichni obžalovaní byli pomocí mučení donuceni přiznat se ke smýšleným obviněním. Proces nebyl ničím jiným než dobře připraveným divadlem. Jednou z neodmyslitelných součástí každého zinscenovaného procesu bylo, že se obvinění museli naučit nazpaměť své výpovědi vytvořené přímo jejich vyšetřovateli a před začátkem hlavního přelíčení z něho byli několikrát zkoušeni. Komunistům se také podařilo zfanatizovat část veřejnosti, když bylo odesláno přes 8 500 peticí „rozhořčených pracujících požadujících smrt pro všechny obžalované.

Samotný soud se konal o rok později od 20. do 27. listopadu 1952. Trval týden a proběhl přesně podle předem připraveného scénáře. Hlavním prokurátorem v procesu s takzvaným protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského byl nechvalně proslulý Josef Urválek, který se už dříve podílel mimo jiné na dalším známém a taktéž vykonstruovaném procesu s Miladou Horákovou. Z jeho závěrečné řeči i dnes běhá mráz po zádech.

Celkem jedenáct obžalovaných včetně Rudolfa Slánského bylo odsouzeno k trestu smrti. Tři vyvázli „pouze“ s doživotím. V zemích mimo SSSR se jednalo o vůbec nejvyšší počet takto vynesených rozsudků smrti v jediném procesu. O vině a trestu zde samozřejmě nerozhodoval soud, ale ÚV KSČ a Stalin. Jednalo se o procesy vynucené ze strany Sovětského svazu. Pokud by se u nás neuskutečnil proces se Slánským, hrozil by samotnému prezidentovi Klementu Gottwaldovi.

Jeho děti ideologii odmítly, dcera úspěšně podnikala

Všechny žádosti o milost prezident Klement Gottwald odmítl a popravy odsouzených se konaly uprostřed noci na 3. prosince 1952 v Pankrácké věznici. Rudolf Slánský byl posledním z popravených a jako jediný z odsouzených nepožádal o milost ani nenapsal poslední dopisy. Jeho poslední slova "mám to, co jsem si zasloužil," můžeme vnímat i jako pozdní projev sebereflexe. Člověk, který pomáhal rozpoutat komunistický teror, se sám stal jeho obětí. Popel odsouzených byl rozmetán příslušníky StB kdesi za Prahou.

Slánský, jehož pasáže o něm musely být z učebnic náhle vytrhány, po sobě zanechal dvě děti. Nelze se příliš divit tomu, že v obou případech potomci nešli v otcových šlépějích a s komunistickou ideologií se rozešly. Jeho syn Rudolf byl sice do roku 1969 členem KSČ, později se ale stal disidentem a signatářem Charty 77. Po roce 1989 působil v diplomacii nejprve jako velvyslanec v Moskvě a později v Bratislavě. Zemřel v roce 2006. Funkcionářova mladší dcera Marta stále žije. Byla taktéž aktivní v disentu a po sametové revoluci se dala na podnikání. Získala dokonce ocenění Podnikatelka roku 2009 a do roku 2012 vlastnila realitní kancelář Maxima Reality. Často ironicky říká, že otec by jí její podnikání pravděpodobně znárodnil. Totalitní režimy nedokáže udržet nic jiného než strach a nedůvěra. A právě vykonstruované procesy představovaly jeden z nejďábelštějších prostředků k vyvolání obojího. Ukazují nám také jednu z nejstrašnějších tváří komunistických totalitních režimů, protože jsou ve své podstatě popřením všeho, čemu by měla sloužit nezávislá justice v právním státě, tedy rozhodovat o vině či nevině na základě věrohodných důkazů.

V totalitních systémech si nikdo nemůže být jistý, že jednoho dne neupadne v nemilost a neunikne před procesem, kde ho mohou odsoudit k smrti. Nepomůže ani bezmezná loajalita a přímá účast na teroru ze strany režimu, protože teror se může kdykoli obrátit přímo proti jeho vykonavatelům. A právě to se stalo v případě Rudolfa Slánského a dalších obžalovaných v tomto procesu. Slánský sám nesl spoluodpovědnost za zločinné praktiky odstraňování skutečných i domnělých nepřátel režimu. A nakonec ho semlel mlýn, který sám pomáhal roztáčet.

Autor je europoslancem a místopředsedou KDU-ČSL i dopisovatelem zpravodajského webu EuroZprávy.cz.

Související

Více souvisejících

komentář Rudolf Slánský Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) komunisté Komunismus historie KSČ

Aktuálně se děje

před 1 hodinou

před 2 hodinami

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu

Netanjahu: Intenzivní boje proti Hamásu se blíží ke konci

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil, že intenzivní boje proti palestinskému radikálnímu hnutí Hamás na jihu Pásma Gazy se blíží ke konci. Zároveň však zdůraznil, že válka neskončí, dokud Hamás bude mít kontrolu nad Pásmem Gazy.

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 4 hodinami

včera

Mekka je město s cca 2 miliony obyvateli v západní části Saúdské Arábie. Je hlavním městem provincie Mekka v regionu Hidžáz. Je rodištěm Mohameda, proroka islámu, a je nejsvětějším městem islámu. Každým rokem putuje na pouť během hadždže (islámský měsíc dhú'l-hidždža) do Mekky tři milióny muslimů, přičemž nevěřícím je vstup do města tradičně zakázán.

Během letošní pouti do Mekky zemřelo 1301 poutníků

Saúdská Arábie v neděli oznámila, že během letošní pouti hadždž do Mekky zemřelo 1301 poutníků, z nichž 83 procent nebylo úředně registrovaných. Mnozí z těchto obětí byli starší lidé s chronickými nemocemi, uvedl server CNN.

včera

Policie Rusko, ilustrační foto

Střelba v Rusku: Útočníci zaútočili na synagogu a pravoslavný kostel

V neděli došlo k útokům neznámých pachatelů na synagogu, pravoslavný kostel a post dopravní policie v Dagestánské republice na ruském severním Kavkaze. Při útocích byli zabiti dva policisté a dalších šest lidí bylo zraněno. Policie zastřelila dva útočníky, kteří se pokoušeli uprchnout.

včera

včera

Rok po Wagnerově povstání je Putin mocnější než kdy jindy.

Povstání v Rusku. Od smrti Prigožina je Putin mocnější než kdy jindy

Když šéf ruských polovojenských jednotek Jevgenij Prigožin loni vyslal své žoldáky z Wagnerovy skupiny do útoku na Moskvu jako součást krátkodobé vzpoury, prezident Vladimir Putin působil slabě a zranitelně. O rok později, po nejvážnějším zpochybnění jeho autority za téměř čtvrt století u moci, však kremelský vůdce působí jistěji než kdy jindy.

včera

včera

Marian Jurečka

Jurečka požaduje zvýšení platů ve veřejném sektoru až o deset procent

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) plánuje na úterní schůzce tripartity navrhnout zvýšení platů ve veřejném sektoru od září pro tzv. první skupinu, do které patří úředníci, pracovníci v kultuře, technici, nepedagogičtí zaměstnanci ve školství a zaměstnanci ve státní službě. Navrhované zvýšení se pohybuje mezi sedmi a deseti procenty. Jurečka to uvedl v pořadu Otázky Václava Moravce na České televizi.

včera

Odpálení rakety ATACMS.

Rusko obvinilo USA z útoku na civilisty v Sevastopolu

Ruské ministerstvo obrany v neděli oznámilo, že Spojené státy nesou hlavní odpovědnost za raketový útok na civilisty ve městě Sevastopol na Krymském poloostrově, který je pod kontrolou Moskvy. Tento útok byl proveden střelami ATACMS dodanými Ukrajině. Informovala o tom agentura Reuters.

včera

včera

včera

včera

včera

Petr Pavel

Pavel navštívil opomíjené Ležáky. Apeloval na připomínání si historie

Prezident republiky Petr Pavel dnes zdůraznil, že lidé v Česku by si měli připomínat svoji historii a znát například činy odbojářů během druhé světové války. Prezident se v Miřeticích na Chrudimsku zúčastnil pietního aktu k 82. výročí vypálení a vyvraždění osady Ležáky. Podle prezidenta bylo v posledních letech věnováno více pozornosti Památníku Lidice než Památníku Ležáky.

včera

včera

Donald Trump

Trump si už vybral kandidáta na viceprezidenta

Bývalý americký prezident a téměř jistý republikánský prezidentský kandidát Donald Trump si již vybral kandidáta na viceprezidenta pro listopadové volby, ale zatím to nikomu neřekl. Uvedl to server CNN.

včera

Rusko údajně čelilo "masivnímu útoku" ukrajinských dronů

Ruské protivzdušné systémy zneškodnily 21 ukrajinských dronů, které se pokusily zaútočit na Brianskou oblast, oznámil v noci na neděli místní guvernér Alexandr Bogomaz podle BBC.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy