ROZHOVOR | 10 let od krymského referenda. Konalo se pod hlavněmi ruských samopalů, připomíná Lebduška

Před deseti lety, 16. března 2014, proběhlo na ruskými vojsky obsazeném Krymu referendum, které posloužilo jako argument pro dokončení anexe poloostrova Ruskou federací. Výsledky hlasování byly na první pohled zkreslené, bez ohledu na skutečnost, že významná část tamních obyvatel připojení k Rusku podporovala, konstatuje ukrajinista Michal Lebduška v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Rovněž připomněl, že v otázkách, které byly v referendu položeny, v praxi absentovala možnost zachování statutu quo, tedy příslušnosti Krymu k Ukrajině. Analytik Asociace pro mezinárodní otázky dále vysvětlil například to, proč statut Krymu představoval palčivý problém rusko-ukrajinských vztahů již od rozpadu Sovětského svazu, proč se Rusku podařilo v roce 2014 poloostrov rychle ovládnout a z jakého důvodu jeho následnou anexi neuznává téměř žádný stát světa.  

Pro lepší pochopení problému je dobré čtenářům alespoň rámcově nastínit, že otázka příslušnosti Krymu k Rusku či Ukrajině se neobjevila v souvislosti s revolucí na Ukrajině v roce 2014. Už v době rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 i ta část ruských politiků, kteří souhlasili se vznikem nezávislého ukrajinského státu, považovala vyčlenění poloostrova z hranic Ruské federace za stěží přijatelné. Otázka v první polovině devadesátých let silně rezonovala v ruské politické debatě. Můžete přiblížit, z jakého důvodu byla tak citlivá? 

Otázka Krymu byla citlivá hned z několika důvodů. Jednalo se o jediný region Ukrajiny, kde se místní obyvatelstvo většinově hlásilo k ruské národnosti a mělo poměrně jasnou ruskou identitu, ačkoliv podle posledního sčítání lidu z roku 2001 jich bylo „jen“ asi 60 procent. To je velký rozdíl oproti většinově ruskojazyčným regionům především na východě Ukrajiny, kde se lidé nehledě na jazyk většinově hlásili k ukrajinské národnosti a reálně pro ně byla charakteristická ne zcela vyhraněná regionální nebo místní identita, což se výrazně změnilo až po roce 2014. 

Spolu s tím je v ruské kolektivní paměti Krym nesmírně důležitý jako místo spojené s řadou významných osobností, jako je například Alexandr Puškin nebo Anton Čechov. Zároveň nesmíme zapomínat ani na mýtus Sevastopolu, známého jako „město ruské vojenské slávy“, který je, jakožto hlavní přístav ruské Černomořské flotily, spojený s Krymskou válkou v padesátých letech devatenáctého století a druhou světovou válkou. Právě vojenský přístav a Černomořská flotila jsou dalším důvodem, proč byl Krym pro Rusko strategicky důležitý i z vojenského hlediska. 

Z těchto důvodů byla na Krymu a v Sevastopolu, který má speciální status a tvoří samostatnou administrativní jednotku, 1. prosince 1991 nejnižší podpora v referendu o ukrajinské nezávislosti, byť i zde se většina hlasujících vyslovila pro nezávislou Ukrajinu. Toho se v první polovině devadesátých let minulého století pokusila zneužít část místních politiků, kteří se už tehdy pokoušeli o odtržení od Ukrajiny a v roce 1994 si dokonce zvolili vlastního prezidenta. Tehdejší separatistické pokusy podporovali někteří politici z Moskvy, ale proti se postavil ruský prezident Boris Jelcin, a proto se Ukrajině v roce 1995 podařilo „krymský problém“ úspěšně vyřešit zřízením Autonomní republiky Krym s vlastním parlamentem a vládou se sídlem v Simferopolu.

Ruská reakce na vývoj na Ukrajině po svržení prezidenta Viktora Janukovyče v únoru 2014 byla v případě Krymu patrně nejrazantnější. Kontrolu nad poloostrovem brzy převzali neoznačení ruští vojáci. Odrážela tato rychlost specifickou situaci na Krymu po událostech euromajdanu, nebo byla dána jinými důvody, například Vámi zmíněnou přítomností ruské vojenské infrastruktury v oblasti?  

Specifika Krymu samozřejmě svou roli sehrála, ale právě legální přítomnost ruské armády na poloostrově byla klíčovým faktorem, který anexi výrazně usnadnil. Důležité ale bylo i to, že ukrajinská armáda byla v této době absolutně nebojeschopná a Ukrajina nebyla připravená se bránit. Svou roli v tomto případě tedy sehrál i faktor překvapení. Nesmíme zapomínat na to, že anexe Krymu proběhla velmi rychle v průběhu pouhého měsíce.

Podíváme-li se na krymské referendum z právního hlediska, jaké jsou jeho nejproblematičtější aspekty?

Když si odmyslíme veškerá zásadní pochybení v průběhu samotného „hlasování“, tak předně by krymské referendum muselo být v souladu s ukrajinskou legislativou. V jakémkoliv jiném případě je z právního hlediska nelegální. Spolu s tím je samozřejmě základním problémem i to, že se konalo pod hlavněmi ruských samopalů. Neoznačení ruští vojáci nejdříve obsadili budovu krymského parlamentu a vlády, načež donutili místní poslance hlasovat o změně vlády autonomie, do jejíhož čela se dostal Sergej Aksjonov, jehož strana Ruská jednota získala v předchozích volbách na poloostrově pouhá 4 % hlasů a v místním parlamentu měla jen tři ze stovky poslanců. V neposlední řadě byla problematická i samotná formulace otázek v referendu. Rozhodovalo se totiž mezi možností stát se součástí Ruska nebo obnovit status z roku 1992, kdy byla na Krymu de facto vyhlášena nezávislost. Zcela tedy chyběla možnost zachování statu quo.

Odhlédneme-li od zásadní otázky, zda pro podobné hlasování existoval legální rámec, máme s odstupem deseti let relevantní zprávy o tom, jak v praxi probíhalo? Je dobře známo, že referendum bojkotovala přinejmenším část obyvatel poloostrova, především Krymští Tataři. Vztáhneme-li to k Vaší předchozí odpovědi, nakolik například bylo možné – respektive bezpečné – vyjádřit se proti připojení k Rusku ve chvíli, kdy území kontrolovali jeho vojáci?

Zprávy o tom, jak „referendum“ probíhalo, máme už bezprostředně ze dne, kdy probíhalo. Kromě zmiňovaného bojkotu hlavně ze strany silně proukrajinských Krymských Tatarů víme mimo jiné o tom, že se používaly staré voličské seznamy, protože aktuální byly v Kyjevě, bylo umožněno hlasovat i občanům Ruska, byly zdokumentovány případy opakovaného hlasování a v některých místech se referendum vůbec nekonalo. To se týkalo na příklad města Bachčysaraj, které je centrem Krymských Tatarů. Vyjádřit se proti v samotném hlasování nebylo příliš dobře možné kvůli zmiňované formulaci otázek a ostatně ani nedávalo smysl, protože oficiální výsledky referenda byly vzhledem k složení obyvatelstva naprosto nesmyslné a na první pohled evidentně vycucané z prstu, a to nehledě na to, že významná část obyvatel připojení k Rusku z různých důvodů podporovala.

Vidíte nějaký rozdíl mezi referendem, které v březnu 2014 proběhlo na Krymu a plebiscity, které ruské úřady zorganizovaly v září 2022 za účelem anexe dalších okupovaných ukrajinských území? Šlo v zásadě o opakování v uvozovkách osvědčeného scénáře?

V zásadě mezi tím není rozdíl a velmi podobně probíhala i referenda v Doněcké a Luhanské oblasti v květnu 2014, v nichž se mělo „hlasovat“ o nezávislosti takzvané Doněcké a Luhanské lidové republiky. Jedná se o způsob formální legitimizace nelegální anexe, tak aby Rusko mohlo argumentovat tím, že pouze plní vůli místních obyvatel a není žádným agresorem. V principu je to velmi podobné veškerým volbám v nedemokratických státech včetně Ruska, kde se také formálně konají volby, které ale nemají se svobodným demokratickým hlasováním nic společného. Jde čistě jen o legitimizaci režimu.

Zpět ke Krymu. Co přineslo jeho přičlenění k Rusku jednotlivým skupinám tamního obyvatelstva? Vycházel přístup ruských úřadů k nim z etnického klíče, nebo se spíše řídil principem posuzování loajality a ochoty respektovat novou situaci u konkrétních jedinců?  

Logicky se Rusové obrátili v první řadě proti Krymským Tatarům, kteří jsou původním obyvatelstvem Krymu. Jsou totiž tradičně velmi dobře politicky organizovaní a vždy podporovali Ukrajinu, protože mají svou tragickou zkušenost s ruským imperialismem. Nejdříve se na Krymu, po jeho ovládnutí Ruskem, stali menšinou, která byla v roce 1944 kolektivně obviněna z kolaborace s nacisty a násilně deportována většinově na území dnešního Uzbekistánu. Proto například Rusko zakázalo činnost takzvaného Medžlisu, který Krymské Tatary politicky zastupuje a jeho vrcholným představitelům znemožnilo vjezd na Krym. Kromě toho víme i o mnoha pronásledovaných a zatčených Krymských Tatarech, z nichž někteří za svůj odpor proti Rusku zaplatili životem. Podobně také Rusko na Krymu například zlikvidovalo veškerou výuku v ukrajinštině, i když Ukrajinci tvořili v době anexe minimálně čtvrtinu populace. V tomto směru tedy represe měly kolektivní rozměr, ale zároveň mohly individuálně dopadnout na kohokoliv, bez ohledu na národnost. Známým příkladem je režisér a národností Rus Oleh Sencov, který byl v květnu 2014 bezdůvodně zatčen a poté odsouzen za údajný terorismus a až do vzájemné výměny vězňů v roce 2019 seděl v ruském vězení.

Především po zahájení rozsáhlé a otevřené ruské vojenské agrese vůči Ukrajině v únoru 2022 zesílila kritika, že západní reakce na postup Moskvy v otázce Krymu v roce 2014 nebyla dostatečně důrazná. Na druhou stranu je dobré připomenout, že na Rusko byly kvůli anexi Krymu uvaleny sankce a referendum uznalo vedle samotného Ruska jen čtrnáct ze sto třiadevadesáti členských států OSN. Dá se vůbec ve zkratce shrnout jádro západního postoje vůči krymské otázce a předpoklady, z nichž tento postoj před únorem 2022 vycházel? 

V základní rovině je klíčové to, že téměř žádný stát světa ruskou anexi Krymu neuznává, a to včetně mnoha zemí, které jinak mají k Rusku blízko. Jednalo by se totiž o nebezpečný precedens, protože k podobné jednostranné anexi cizího území došlo v Evropě poprvé od druhé světové války. Jednalo se tak o jednoznačné porušení základních principů zakotvených mimo jiné v Chartě OSN nebo Helsinském závěrečném aktu, ale také například Bělověžské dohodě o rozpuštění Sovětského svazu, ukrajinsko-ruské Smlouvě o přátelství, spolupráci a partnerství nebo Budapešťském memorandu, na základě kterého se Ukrajina vzdala jaderných zbraní rozmístěných na jejím území. 

I proto je dobře, že Krym fakticky fungoval kvůli sankcím izolovaně od zbytku Ruska a řada ruských firem se bála na poloostrově působit. Zpětně po zkušenosti s ruskou invazí z roku 2022 samozřejmě můžeme spekulovat o tom, nakolik Západ na původní ruskou agresi zareagoval adekvátně, ale tehdejší sankce byly nakonec až překvapivě silné a Rusko jednoznačně oslabily. V té době to bylo zřejmě maximum možného. Pro Ukrajinu bylo klíčové především to, že události roku 2014 na Západě nastartovaly změnu smýšlení vůči Rusku a Ukrajina dostala osm let přípravy na velkou invazi, během kterých významně zesílil jak stát, tak i společnost.

Související

Kateřina Kolouchová Rozhovor

Česko by mohlo v boji o záchranu klimatu dělat víc. EU vytváří vyšší a ambiciózní cíle, říká analytička pro EZ

Evropská unie je v boji proti změně klimatu ambiciózní a dokáže udávat trendy pro svět. Analytička organizace Fakta o klimatu Kateřina Kolouchová v rozhovoru pro EuroZprávy.cz popsala, jak se nejen EU, ale také České republice daří v globální snaze o záchranu klimatu. „Myslím si, že by Česku pomohlo myslet na dva, tři kroky dopředu, zkrátka uvažovat v delších časových horizontech,“ říká.
Romana Jungwirth Březovská Rozhovor

Obyvatelům Pacifiku už jde o přežití, svět si na klimatických konferencích nastavuje zrcadlo, říká analytička pro EZ

Romana Jungwirth Březovská, analytička Asociace pro mezinárodní otázky a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky, pro EuroZprávy.cz poskytla rozsáhlý rozhovor o klimatických konferencích, z nichž jednou je aktuálně probíhající COP29. „Na globálních konferencích je rolí Evropské unie tedy mimo jiné i to, že si může dovolit nastavovat různá tržní pravidla a může si dovolit vytvářet inovativní přístupy, které jiné regiony světa můžou postupem času přebírat a kopírovat,“ říká.

Více souvisejících

rozhovor Krym Rusko válka na Ukrajině Sergej Aksjonov (premiér Krymu) historie Vladimír Putin Michal Lebduška

Aktuálně se děje

před 1 hodinou

Ivanka Trumpová

Ivanka Trumpová definitivně končí s politikou

Ivanka Trump se rozhodla definitivně opustit politiku a soustředit se na svůj soukromý život. Po téměř dvou desetiletích strávených prací pro svého otce, Donalda Trumpa, Ivanka opustila Washington v lednu 2021 a přesunula se s rodinou na Floridu. Tam se věnuje svým dětem, manželovi a rozvoji nových zájmů, zatímco se snaží udržet stranou od veřejného a politického dění. Uvedl to server CNN.

před 2 hodinami

před 3 hodinami

Severní Korea (KLDR)

Ukrajina už vyřadila z boje 1100 severokorejských vojáků

Přibližně 1100 severokorejských vojáků přišlo o život nebo utrpělo zranění při bojích proti ukrajinským jednotkám v ruské Kurské oblasti. V pondělí to uvedl Sbor náčelníků štábů jihokorejské armády. Uvedl to server Meduza.

před 4 hodinami

včera

včera

Patrik Schick

Schick pokračuje ve výtečné fazóně. Čtyřmi góly proti Freiburgu přeskočil Kollera

Od začátku listopadu se může pyšnit český fotbalový útočník Patrik Schick výtečnou střeleckou fazónou. Tento forvard české reprezentace, v níž je neodmyslitelnou oporou, a Bayeru Leverkusen se právě v dresu tohoto bundesligového celku předvádí v poslední době v nejlepším možném světle. Po návratu po dlouhodobém zranění se mu tam v těchto dnech daří vracet se k výkonům z předešlých let. Vše vyvrcholilo v sobotu čtyřmi přesnými trefami proti Freiburgu, díky kterým se tak stal historicky nejlepším českým střelcem v Bundeslize.

včera

včera

včera

Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok.

RECENZE: Americký muzikálový hit Čarodějka protíná Hollywood a TikTok

Nejúspěšnější broadwayský muzikál tohoto tisíciletí se dočkal filmové adaptace, respektive její první části. Pohádkový svět problematizující dospělá témata má potenciál stát se pro soudobou generaci moderní filmovou klasikou. Čarodějčina stylizace a celkové uchopení však mají od vycizelovaného a cílevědomého tvaru relativně daleko.

včera

Robert Fico jedná s Vladimirem Putinem v Kremlu. (22.12.2024)

Robert Fico je u Putina v Kremlu

Slovenský premiér Robert Fico (Smer-SD) je v Kremlu a jedná s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Jde o jejich první společné jednání od roku 2016 a tedy i od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Fico chce s Putinem jednat o dodávkách ruského plynu. 

včera

včera

včera

Biatlon, ilustrační fotografie.

Davidovou trápí vyhřezlá ploténka. Na operaci se však zatím nechystá

Aktuální česká biatlonová jednička mezi ženami Markéta Davidová drží v současném průběžném pořadí páté místo poté, co mimo jiné hned v úvodu sezóny ve finském Kontiolahti po třech letech ovládla sprint a v dalším ze závodů se vešla do první desítky. Zdálo se tak, že bude přinášet opět radost českým fanouškům, jenže do slibně rozjeté sezóny nakonec přichází brzda v podobě vyhřezlé ploténky. V sobotu přišla příznivá zpráva alespoň v tom, že Davidová zatím nemusí kvůli tomu na operaci a to i díky dobře probíhající konzervativní léčbě.

včera

Štědrovečerní večeře

Bramborový salát podle Magdaleny Dobromily Rettigové

Nedílnou součástí štědrovečerní večeře je dnes bramborový salát. Ten je moderním vánočním jídlem, v minulosti si lidé o Štědrém večeru pochutnávali na něčem jiném. Jedny z nejstarších receptů na bramborový salát zaznamenala ve svých kuchařských knihách Magdalena Dobromila Rettigová.

včera

včera

včera

včera

včera

V Praze proběhla pieta za oběti loňské střelby na FF UK. (21.12.2024) Prohlédněte si galerii

Rok od tragédie, která změnila život mnoha lidem. Česko si připomíná nejhorší masovou střelbu v historii

Rok uplynul v sobotu od nejtragičtějšího útoku střelce v historii České republiky na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Na den přesně před dvanácti měsíci, tedy 22. prosince 2023, předstoupili policisté před veřejnost a potvrdili, že střelba si vyžádala čtrnáct obětí, přičemž pachatel, který byl v okruhu podezřelých z dvojnásobné vraždy v Klánovickém lese, spáchal sebevraždu. 

Aktualizováno včera

OBRAZEM: Česko si připomnělo oběti tragédie na FF UK. Naší společností otřásla, říká Fiala

Česko si v sobotu připomíná loňskou tragickou střelbu v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ke které došlo na den přesně před rokem. Podle premiéra Petra Fialy (ODS) otřásl útok celou českou společností. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) konstatoval, že v posledních měsících se udělala řada opatření, aby už k podobnému činu nedošlo.  

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy