ROZHOVOR | Co může napáchat znovuzvolení Trumpa? Politolog pro EZ prozradil, kdo z něj může těžit

Prezidentské volby v Spojených státech vyhrál Donald Trump s poměrně výrazným náskokem oproti jeho demokratické protikandidátce Kamale Harrisové. Překvapil vás tento výsledek?

Samotné vítězství Donalda Trumpa ne. Průzkumy předpovídaly, že má celkem slušné šance na vítězství a na základě předchozích voleb se dalo počítat s tím, že dopadne ještě lépe, než naznačovaly agentury. Překvapil mě ale rozsah jeho úspěchu a rychlost jeho výhry. Čekal jsem těsnější souboj z hlediska zisku jednotlivých států. Kamale Harrisové a demokratům tyto volby prostě nevyšly.

První volební období Trumpa bylo poznačené událostmi, jako bylo zpochybňování výsledků předchozích prezidentských voleb nebo útok na Kapitol. Myslíte si, že jeho znovuzvolení lze považovat za jednu z největších zkoušek odolnosti americké demokracie?

Obávám se, že minimálně v posledních desetiletích je těžké najít podobně velkou zkoušku americké demokracie, jako bylo první vládnutí Donalda Trumpa, a zejména jeho závěr, kdy nepřijal výsledek voleb. To je něco, co je těžko představitelné i zde ve střední Evropě, ale sledovali jsme to v USA, zemi s dlouhou se silnou demokratickou tradicí. O Trumpově druhém funkčním období zatím moc nevíme, ale nic nenasvědčuje nějaké zásadní politické změně. Na druhou stranu už objektivně nebude moci vládnou déle než čtyři roky, takže doufejme, že se alespoň problémy s předáním moci již nebudou opakovat.

Trump před volbami naznačil možné přehodnocení závazků Spojených států vůči členským zemím NATO, pokud nezvýší své výdaje na obranu. Co podle vás znamená Trumpův návrat do funkce pro bezpečnost Evropy a budoucí směřování Severoatlantické aliance?

Na jedné straně je třeba pochopit požadavek Ameriky, aby Evropa nesla svůj podíl zodpovědnosti za společnou bezpečnost. Trump začal už během prvního funkčního období tvrdě tlačit na spojence, aby dodržovali své slibované výdaje na obranu, což dlouhodobě zanedbávali. Po spuštění ruské plnoformátové invaze na Ukrajinu se naplno ukázala jejich odkázanost na Spojené státy. No, právě Trumpovo zpochybňovaní NATO zároveň otvíralo dveře této ruské rozpínavosti. Je tedy patrné, že takové chování se Americe nevyplatí. Poměrně bohaté státy Evropy se budou muset zapojit do placení účtů za vlastní bezpečnost. Je těžké odhadnout, zda to bude pro Trumpa dostačující. Každopádně by pro něj bylo racionální stavět na existujících strukturách, protože ty již odrážejí americké zájmy. 

Jak Trumpovo vítězství ovlivní dynamiku vztahů mezi Spojenými státy a Evropskou unií? Vzhledem k Trumpově protekcionistické obchodní politice existuje riziko rozpoutání obchodní války mezi Spojenými státy a Evropskou unií?

Nejsem ekonom, takže zde se mi těžce odpovídá. Jeho sliby o rozsáhlém zavádění cel by však skutečně mohly mít takové důsledky. Zda je ale skutečně přetaví do reality zůstává otázkou, protože i jeho ekonomičtí poradci ho určitě upozorní na mnohá rizika, který by protekcionismus pro svět i samotnou Ameriku měl. Určitě však bude pro Evropskou unii v mnoha ohledech problematičtějším partnerem než jeho předchůdci. Navíc samotná Unie už není v takové kondici jako za jeho první administrativy. Totéž platí i o členských státech. Německo má ekonomické i politické problémy a už ho nevede Angela Merkelová. A takové Spojené království už není ani členem. 

Trump se dostal do popředí i díky kritice namířené vůči tradičním politikům a zpochybňováním jejich odborných kompetencí. Na obdobné rétorice vyrostlo i hnutí ANO Andreje Babiše, které dlouhodobě vede v průzkumech preferencí. Může Trumpovo vítězství posílit trend „technokratického populismu“ v Evropě?

Jeho znovuzvolení je vzpruhou pro populisty, ale také pro krajně pravicové politiky v Evropě a ve světě. Představme si, že by Trump ve volbách prohrál. Hned by se objevily optimistické interpretace, že tento styl politiky je na ústupu. Za těchto okolností to však vůbec nelze říct. Je to rána pro mainstreamovou politiku. Netroufám si říct, jak silné místo má v jeho politice právě zpochybňování odborných kompetencí politického establishmentu. Do určité míry se totiž každý úspěšný populista sám nutně stává součástí establishmentu a potom musí svou rétoriku tomuto postavení trochu přizpůsobit. 

Trump během kampaně prohlásil, že by dokázal ukončit válku na Ukrajině. Vnímáte jeho slova jen jako součást předvolební rétoriky, nebo si myslíte, že by reálně mohlo dojít k vyřešení konfliktu? Můžeme očekávat posun v americko-ruských vztazích?

Navzdory tomu, co často zaznívá z Moskvy, Spojené státy v této válce nebojují, takže jejich prezident bude těžko v pozici toho, kdo jí může ukončit. Jediný, kdo ji může rychle ukončit, je ruský prezident Vladimir Putin tím, že se stáhne z Ukrajiny. Silácká prohlášení o vyřešení konfliktu do 24 hodin tedy vnímám jako součást kampaně. Ukrajina je však ve své obraně do značné míry závislá na pomoci USA. I odměřená reakce Kremlu na Trumpovo vítězství ukazuje, že řešení zatím na obzoru není. To, co by mělo USA i nás zajímat více než rychlé řešení, je dobré a dlouhodobé řešení. Rychlé řešení by zřejmě bylo možné pouze za cenu dotlačení napadené Ukrajiny k ústupkům. To by sice byl posun v americko-ruských vztazích, ale v neprospěch napadené Ukrajiny, v neprospěch Západu i Ameriky. Takové jednání by jen těžko vzbudilo respekt Ruska. 

Premiéři Robert Fico a Viktor Orbán jsou častými kritiky Západu a mají tendenci prezentovat odlišné postoje, například k formě pomoci Ukrajině. Mohlo by Trumpovo vítězství paradoxně posílit vztahy Spojených států se Slovenskem a Maďarskem?

Zatím byla vyjádření Roberta Fica a Viktora Orbána poměrně odlišná. Od maďarského premiéra přišla nadšená reakce vyzdvihující význam návratu jeho politického spojence do Bílého domu. Slovenský premiér pouze suše konstatoval, že se jedná o vnitřní záležitost Spojených států, ale že by měla být vnímaná jako porážka liberalismu a progresivismu. Ficův postoj je tedy mnohem opatrnější, možná i s ohledem na Trumpovu nevyzpytatelnost a nejisté budoucí vztahy mezi Trumpem a Putinem. Pokud se však ukáže, že Orbán má se svou politikou úspěch, může se rychle přidat. Rád mluví o politice na všechny čtyři světové strany a mnoho jiných přátelských vlád se směrem na západ nenachází.

V čem se bude lišit Trumpovo předcházející období od toho následujícího? Jakým směrem se podle vás bude ubírat americká zahraniční politika?

Ve druhém funkčním období prezidenti již nemusí hledět na znovuzvolení, takže mohou vládnout více podle své chuti. To však bylo pro Trumpa charakteristické již v jeho prvním funkčním období. S Trumpem je spousta věcí prostě naopak. Málokdy se stává, aby prezident vstupoval do druhého funkčního období s přestávkou. To taktéž způsobilo, že do druhého funkčního období vstupuje s mimořádně silnými kartami. Na své straně má většinu Senátu, pravděpodobně získá i většinu v Sněmovně reprezentantů a přátelsky je mu nakloněn Nejvyšší soud, protože do něj sám vybral značnou část soudců. To je skutečně vzácná kombinace velké moci a svobody jednání. Přesto se i svět, v němž bude sloužit, od roku 2017 přizpůsobil jeho představám. Americká zahraniční politika bude zřejmě pokračovat v odklonu od Evropy k Asii. Lze očekávat zápas s Čínu, v němž Trump může spatřit šanci úspěšně se zapsat do historie. Velká je i šance na silnou podporu Izraele, jak jsme to viděli naposledy, tentokrát však v kontextu probíhajícího vojenského konfliktu na Blízkém východě.