ROZHOVOR | Trump usiluje aspoň o nějaké vítězství, říká Kraus. Rusové si díky tomu mohou sednout a čekat

Myslíte, že Trump přistoupí na ruské podmínky, jako je uznání Krymského poloostrova za ruský nebo definitivní odmítnutí budoucího členství Ukrajiny v NATO?

V tuto chvíli to tak opravdu vypadá. Donald Trump usiluje o nějaký úspěch v zahraniční politice tak moc, že v podstatě od svého zvolení vyvíjí neustálý tlak na Ukrajinu, aby udělala co nejvíce ústupků a došlo tak k příměří či trvalému míru. Nutno dodat že především na ukrajinský úkor, protože tlak na Rusko a putinovský režim Trump vyvíjí naprosto minimální.

Na druhou stranu, tento výsledek by nebyl až takovým překvapením, protože to jsou podmínky, které Rusko od začátku konfliktu stanovuje jako ty, z nichž nikdy neustoupí. Je tedy nutné i s tímto nějak diplomaticky pracovat a nabízet takové možnosti, které způsobí, že vlk se nažere, ale koza zůstane aspoň trochu celá.

Pokud skutečně dojde k (americkému) uznání Krymu za ruský, bude potom Ukrajina ochotná s Ruskem vyjednávat? A je Kyjev vůbec v pozici, aby mohl jednání odmítnout?

Že je Krym ruský fakticky, o tom v tuto chvíli není sporu. Problémem je právě to oficiální uznání de iure. I tady může americká diplomacie, třeba pod tlakem té ukrajinské lavírovat. Ono je uznání a uznání. Hodně záleží na tom, jak se to formuluje a napíše. Nelze očekávat nějaké všeobecné uznání Krymu coby ruského území například na půdě OSN, ale lze si představit, že Spojené státy nějak veřejně akceptují skutečnost, že si Krym navzdory předchozím smlouvám silou usurpuje Ruská federace a v rámci mírového uspořádání jí toto území připadne do správy.

To už zní trochu jinak, může to být nakonec v rámci kompromisu a při ústupcích ruské strany v jiných bodech vnímáno i Ukrajinci jako akceptovatelná formulace. Ovšem dojde-li ze strany USA k uznání Krymu de iure coby ruského, může to skutečně způsobit odmítnutí dalšího jednání ze strany Ukrajiny. Uvidíme.

Má to ale také další významnou mezinárodní dimenzi. Naruší se tím řád věcí panující v Evropě od roku 1945, když žádný stát a žádná mocnost si nepřisvojila silou cizí území. Precedent, kdy lze vniknout na cizí území, etnicky jej pročistit a pak silou udržet, aby pak vše bylo ex post legalizováno, by byl značně nebezpečný a ohrožoval stabilitu celého kontinentu. Neakceptovatelný by měl být nejen pro Ukrajinu, vůči níž by to mohlo být použito v budoucnosti ze strany Ruska k další teritoriální expanzi, ale také pro všechny ostatně Evropské země.

Jak dlouho podle vás může Ukrajina ještě odolávat tlaku dvou velmocí – fyzickému ze strany Ruska, diplomatickému z USA? Má sama Evropa dost síly na to, aby tento tlak ustála?

To se špatně odhaduje, bude hodně záležet na vůli Ukrajinců, o ničem jiném, než vůli to není. Evropa má samozřejmě dost sil i kapacit k udržení Ukrajiny nad vodou, zejména v politické a ekonomické dimenzi, ale je otázkou, zda to jen nebude stupňovat americký tlak, který by pro Ukrajince mohl skutečně být fatální. Bohužel administrativa Donalda Trumpa tak moc chce vyjednat na Ukrajině konec války, že využívá ohromného tlaku a pák vůči slabší straně konfliktu, místo aby je použila na agresora. Tomu navíc přislibují ukončení mezinárodních sankcí, pokud dojde k přijetí mírové dohody.

K čemu povede odmítnutí jednání ať z jedné, nebo z druhé strany? Samozřejmě mě zajímá především reakce Trumpa a jeho okolí.

Také toto se špatně odhaduje. Ona tady všeobecně vůle po ukončení války je, a to na všech stranách. Proto se lze domnívat, že to povede především k dočasnému zamrznutí vyjednávacího procesu a pokračování bojů. Na americké straně to vytvoří frustraci, kterou si podle dosavadního vývoje spíše odskáčou Ukrajinci než Rusové. Trump již avizoval, že pokud mírový proces nikam nepovede, tak se z něj Spojené státy stáhnou. Jestli to ale zároveň znamená úplné hození Ukrajiny přes palubu, to v tuto chvíli není jasné.

Skutečně Trump vůbec nevnímá, že Rusové bombardují ukrajinské civilní cíle? Nebo to cíleně ignoruje jen proto, aby mohlo co nejrychleji dojít k jednání?

Vědět to samozřejmě musí, ale ještě více chce zažít nějaké zahraničně-politické vítězství. To je patrné z toho, že když se mu nedaří na Ukrajině, přesouvá vlastní i mediální pozornost na válku v Pásmu Gazy, pak se mu nedaří ani zde, tak nechá bombardovat hutíjské cíle v Jemenu, opět bez úspěchu, tak nyní začíná vést rozhovory s Íránci ohledně jejich jaderného programu. Zoufalá snaha získat aspoň nějakou výhru ale ve válce na Ukrajině způsobuje, že Rusové si mohou spokojeně sednout, točit palci a čekat, jaké výhodné podmínky a ústupky jim na Ukrajincích Američané vydobydou.

Mohou se Američané skutečně definitivně stáhnout z úsilí o zprostředkování míru? Nebo to byl spíš jen diplomatický tlak na to, aby se konečně něco začalo dít?

Oni se samozřejmě úplně nestáhnou, na to už do toho všeho investovali ohromné množství energie, prostředků a politického kapitálu. Ale nějaké dočasné demonstrativní stažení a zmražení komunikace klidně očekávat lze. Bohužel opět to bude něco, co bude spíše ke škodě ukrajinské straně než té ruské. Ale takhle Donald Trump prostě funguje.

Zajímalo by mě, jestli si osobně myslíte, že válka na Ukrajině ještě letos skončí?

Ještě před několika měsíci bych k tomuto byl lehce optimistický. Podmínky na ukončení konfliktu byly příznivé, všichni zúčastnění už se s tím pomalu smiřovali a byla vůle utlumovat bojové aktivity a začít jednat. Jenže tím, jak a jakými prostředky do toho vstoupil Donald Trump, se to celé hodně znejistělo. Rusku najednou běží čas úplně jiným tempem než druhé straně, tlak vůči němu se dramaticky snížil, to v důsledku nemusí vůbec znamenat přiblížení ke konci války, naopak klidně její opětovné rozhoření naplno bez perspektivy blízkého konce. Můj optimismus se proto pozvolna vytrácí.