ROZHOVOR | Rusko si připravuje problémy pro budoucí existenci, válka mu přináší kritiku, zhnusení a ztrátu kreditu, říká sociolog Sekot pro EZ

Ruská vojenská agrese na Ukrajinu byla dlouho připravovaná, mezinárodním společenstvím tušená a jasně monitorovaná. Jak přibližuje sociolog Aleš Sekot z Masarykovy univerzity v Brně během rozhovoru pro EuroZprávy.cz, zahájení invaze zřejmě nezapůsobilo ani šokově, jako spíše ohromením z brutality historicky známého imperiálního agresora. „Rok války, bez ohledu na její budoucí výsledky, tak přinesl i pro nás utěšující zjištění, že ruský imperiální apetit není rozhodně sycen odpovídající schopností ‚dobýt svět‘,“ hodnotí v rozhovoru profesor. 

Jak vnímáte proměny ve společnosti od začátku ruské invaze až do této chvíle? Původně byli Češi velice angažovaní v pomoci válečným uprchlíkům i ukrajinské armádě jako takové, s postupem času však dochází k jistému otupění vůči situaci a silné kritice Kyjeva i Ukrajinců. Je to přirozený proces, nebo to značí něco jiného? 
 
Politický, ekonomický, kulturní a v nejširším smyslu hodnotový vývoj naší společnosti, její zjevné, skryté či jen tušené proměny v právě završeném roce trvání válečné expanze Ruska do Ukrajiny se nejen v českém prostředí projevily velmi výrazně.  
 
V prvních momentech zjevné ruské agrese se vzedmula obrovská, snad netušená vlna solidarity s ukrajinským obyvatelstvem nejen v morálním či politickém smyslu. Nebývale rychle následně i v konkrétní, efektivní a mnohdy i dojemně spontánní podpoře obyvatel, společenských organizací, státu.  
 
Velmi rychle jsme si uvědomili, že nejde jen o okamžitou a naléhavou charitativní pomoc krutě zkoušenému ukrajinskému obyvatelstvu, ale že nastalá válečné situace vyžaduje i odpovídající trvalou pomoc vojenskou ve formě vojenského materiálu, výzbroje a výstroje.  
 
To postupem času v řádu měsíců vyvolalo v našich neevropsky kulturně orientovaných politických kruzích a občanech změnu přístupu a odpovídající rétoriky: pomáhejme postiženým lidem, ale nepodporujme válečné aktivity.  
 
Tento politický apel postupně oslovil zejména ty, kteří uvažují v perspektivě krátkodobého, a tedy mnohdy sobeckého, individuálního materiálního kalkulu před morálně nejvyšším nezpochybnitelným principem svobody a národní suverenity.  
 
Takže dobrá příležitost pro populisty? 
 
„Myslete předně na naše lidi“ se pro zejména sociálně slabší občany stalo důvodem postupného slábnutí nejen podpory ukrajinských běženců, ale i nechuti či přímo odporu k posílení a podpoře vojenského potenciálu Ukrajiny, bránící nejen svoji územní celistvost, ale také, a to nutno brát s plnou vážností, i celou ruským imperiálním apetitem zjevně ohrožovanou evropskou kulturu, naši civilizaci.  
 
Motiv soustředění se na prosperitu každodennosti, živený s válkou související ekonomickou stagnací a energetickou krizí, je tak populisty živenou půdou pro vytváření lhostejného či dokonce negativního vztahu k Ukrajině a tím následně ke smířlivému či přátelskému postoji k Rusku.  
 
Stále silněji tak populistická demagogie zdůrazňovala a tím zneužívala kategorii „mír“ a tím k sobě názorově poutala – a stále poutá – především ty, kteří se stavějí nepřátelsky k ideově zásadové a ekonomicky silné Evropě.  
 
„Jistota“ ruských surovinových zdrojů je tak nadřazována nad státní suverenitu a energetickou nezávislost. Stejně aktuálně zdeformované bezobsažné předvolební volání typu „mír, nikoli válku“ se stalo v prezidentském klání nakonec cestou nikoli k volebnímu vítězství, jako spíše k formování zkarikovaného myšlenkově prázdného populistického hesla a následnému politickému fiasku.  
 
Co vás po vpádu ruských vojsk napadlo jako první? Pamatujete si nějak živě okamžik, kdy jste se to dozvěděl? Někteří lidé totiž ten pocit přirovnávají k tomu, který měli při teroristickém útoku na Dvojčata ze září 2001. 
 
Velice živě si vzpomínám na teroristický útok islamistů na dominantu New Yorku, velice rychle zprostředkovaný i TV přenosem. Ten politicky a morálně právě cestou „šokové terapie“ znamenal pro spíše arogantně sebevědomou americkou společnost bezprostřední ekonomické, ideologické, a politické dopady.  
 
Pro celou globální společnost, je stále živé nejen memento praktické brutality terorismu jako politického vlivového nástroje, ale i běžně praktikované, ekonomicky a organizačně náročné, stejně jako spíše neefektivní, bezpečnostní praktiky či rituály typu osobních letištních kontrol. Na akci „Dvojčata 2001“ nebyl nikdo připraven. Ani jinak dobře informovaný občan. A bohužel ani nejmocnější země na světě s nejsilnější armádou připravenou chránit zemi, její občany a majetky.  
 
Ruská vojenská agrese na Ukrajinu oproti tomu byla dlouho připravovaná, mezinárodním společenstvím tušená a jasně monitorovaná. Proto ani její zahájení zřejmě šokově nezapůsobilo svojí existencí, jako spíše tušeným ohromením z brutality nám tak dobře a historicky tragicky známého imperiálního agresora.  
 
Byli jsme postupně šokování brutálně diletantským neprofesionálním vedením celé válečné operace, s možná skrytě tušeným rezultátem, že Rusko dlouhá desetiletí spíše než skutečnou ekonomickou a vojenskou sílu stavělo na obdiv světu svoje odhodlání stát se skutečnou respektovanou světovou velmocí.  
 
Rok války, bez ohledu na její budoucí výsledky, tak přinesl i pro nás utěšující zjištění, že ruský imperiální apetit není rozhodně sycen odpovídající schopností „dobýt svět“. Spíše si střednědobě a dlouhodobě připravuje touto brutální válkou nekonečnou paletu problémů pro svoji budoucí existenci, pro každodenní život svých dosud překvapivě loajálních občanů. Těch, kteří tuto strašlivou a nebývale zbytečnou válku přežijí. Pro naši civilizaci to však přineslo, za cenu strašlivých lidských a materiálních ztrát a obětí, snad trvalé posílení Evropy a euroatlantické sounáležitosti.  
 
Vypadá to, že se rusko-ukrajinská válka ještě nějakou dobu potáhne. Zvládneme Ukrajincům dlouhodobě pomáhat nebo to postupně odezní? 
 
Skutečně racionálně vzato, není jasné a zaručené ukončení války na Ukrajině v dohledné době představitelné. Jakkoli si to přejeme, půjde zejména mnohem silnějšímu Rusku, při neschopnosti jednoznačně rozhodnout válečný střet ve svůj prospěch, o to materiálně a také lidsky vyčerpat Ukrajinu a poté se prohlásit „hrdinným vítězem“.  
 
Souběžně s tím se také přirozeně aktualizuje pomoc a podpora naší země nejen válkou zmítané zemi, ale i neméně náročná podpora běženců, která v řádu set tisíců přináší přirozeně četné organizační a ekonomické problémy. Ty jsme, až překvapivě, s novou vládou zvládali dosud velmi chvalitebně. 
 
Nároky s tím spojené jsou však ale živnou půdou pro zde již zmíněné nenávistné postoje a projevy populistických či dokonce jasně proruských politiků či „influencerů“, kterým je síření negativních sentimentů vůči Ukrajincům prostředkem ke zviditelnění skrytých či zjevných politických ambicí.  
 
Právě v těchto dnech je oficiálně zveřejněna zpráva o míře pracovní angažovanosti „našich“ Ukrajinců. Přibližně 100 tisíc zaměstnaných a uplatněných na našem trhu práce, tedy polovina z těch, co u nás našli dočasný či trvalý azyl, může být dobrou vizitkou země pro schopnost integrace imigrantů. Pro jiné důvodem halasného „vlasteneckého“ lamentování nad zabíráním pracovních příležitostí pro „naše lidi“. A na to politicky skutečně řada lidí, našich lidí, slyší. 
 
Brzy nastoupí nový prezident. Dokáže sjednocovat společnost v těchto záležitostech? 
 
Je pouze několik týdnů po zvolení nového prezidenta. Troufám si tvrdit, že tato skutečnost v osobnosti Petra Pavla pozvolna mění válečné ozvuky a předvolební klima naší nepochybně mnohorozměrně rozdělené společnosti. Samotný fakt jednoznačnosti volebního výsledku a úleva nad koncem nekonečně trapné a samotný obsah pojmu mír zneužívající rétoriky typu „mír ne válku“ přinesl spíše rozpačité očekávání o povolebních krocích, projevech a chování nového prezidenta.  
 
Že si zejména svým jasně čitelným, klidným, rozhodným, nestranným a chlapsky impozantním chováním zřejmě získává další přívržence, je patrné. Již tím velkou, proevropsky orientovanou, demokraticky ukotvenou a životním stylem zodpovědnou občanskou společnost do značné míry sjednocuje. Přirozeně vzdor programově nenávistným hlasatelům a vyznavačům vulgárního demagogického populismu.  
 
Snad nejpřesvědčivěji nejen směrem k našim občanům, ale zejména k představitelům evropské společnosti zazněl jeho hlas v diskuzích o podpoře Ukrajiny tím, když impozantně „vybočil“ z oficiálních hlasů podpory ukrajinského vítězství vysoce promyšleným volně interpretovaným názorem: k vítězství Ukrajiny napřeme veškeré síly a podporu, buďme však připraveni i na jiné možnosti vývoje situace.  
 
Promluvil moudrý muž, voják, strategicky uvažující osobnost. Jsme tak i prestižně blíže hlavnímu proudu evropské civilizace, blíže k hodnotovému jednotícímu, nikoli jednotnému, chápání světa kolem nás. A to snad opravňuje i víru v trvalost široce pojímané podpory Ukrajiny na válečném poli. A věřme i na brzké poválečné mírové obnově. 
 
Dokáže být Evropská unie jednotná v reakci na pomoc Ukrajině z dlouhodobého hlediska? Přece jen, některých národů se válka až tolik netýká a nemusejí cítit tak urgentní potřebu být napadené zemi po boku. 

Evropská unie je v kontextu evropského válečného konfliktu, kdy výjimku tvoří proruské Maďarsko silou vlivu autoritářského vůdce Orbána, již z čistě utilitárních bezpečnostních důvodů dnes poměrně jednotná. Tato skutečnost je umocňována i apely Spojených států amerických k neutuchající pomoci napadené zemi ve jménu obrany naší civilizace.  
 
Evropa si fakticky poprvé velmi konkrétně a naléhavě uvědomuje, že materiální sobecky pěstovaný blahobyt může být ohrožen cizí bezskrupulózní agresí. A proto lze předpokládat, že i přes tušený vnitřní odpor či „skřípání zubů“ budou všechny evropské země v podpoře obdivuhodné obrany Ukrajiny a demokracie jednotné a vytrvalé. 
 
Co pro válčící národ může znamenat taková podpora demokratického světa? Myslím tím zejména úroveň sebevědomí, pocit sounáležitosti a samotný pocit bezpečí. 

Válčícími stranami je agresor Rusko a napadená země Ukrajina. Dosavadní vývoj války a zejména naprosto brutální a přímo ideově sebedestruktivní rétorika Ruska ústy jeho představitelů a „mluvčích“ přináší této zemi všeobecnou kritiku, zhnusení a naprostou ztrátu kreditu celé země. To je svým způsobem pro nás výhoda. Ale jak velice trefně a prozíravě připomíná pan prezident Petr Pavel – nekontrolovaná destrukce a zkáza Ruska s sebou nese reálné nebezpečí možnosti jakkoli smysluplně a konstruktivně jednat s poraženou zemí.

A pro Ukrajinu na druhé straně je za cenu jejích nesmírných lidských a materiálních obětí solidarita Západu přínosem a příslibem pro další mírový vývoj. Právě podporou Evropy a USA, jako suverénního, nezávislého, sebevědomého a spolehlivého partnera. A to je i pro naši zemi dobrá a nadějná perspektiva. 

Související

Eva Taterová Rozhovor

Izrael nemá moc na výběr, hodnotí Taterová situaci v regionu. Pro EZ řekla, zda hrozí totální válka

Izrael se v současné době nachází ve složitém vojenském konfliktu na několika frontách, přičemž bojuje proti Hamásu, Hizballáhu a nepřímo i Íránu či Hutíjům. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz expertka Eva Taterová z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR vysvětluje geopolitické souvislosti tohoto konfliktu, roli Íránu a možné scénáře dalšího vývoje. Odpověděla také na otázky týkající se legitimity izraelských akcí a vyhlídek na mírové uspořádání regionu.
Elena Bolocan Rozhovor

Bojují o vstup do EU. Proruský oligarcha ale snahy Moldavska podkopává, varuje expertka

Již 20. října se uskuteční prezidentské volby v Moldavsku, které budou současně organizovány společně s referendem, jehož cílem je změnit ústavu a udělat z členství v EU prioritu závaznou pro všechny následující vlády. Svůj mandát se pokouší podruhé obhájit i současná proevropská prezidentka Maia Sandu. Podle Eleny Bolocan, expertky z moldavského Institutu evropských politik a reforem (IPRE), se země stále více obrací k EU. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz také upozornila, že zemi znepokojují ruské hrozby a narativy.

Více souvisejících

rozhovor Aleš Sekot válka na Ukrajině Rusko Ukrajina Česká republika EU (Evropská unie) NATO 11. září 2001 Petr Pavel uprchlíci politika

Aktuálně se děje

před 50 minutami

Alí Chameneí, íránský ajatolláh

Chameneí se chce za útoky Izraele pomstít USA

Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí v sobotu varoval, že Izrael a Spojené státy obdrží "zničující odpověď" za své útoky namířené proti Íránu a jeho spojencům v regionu. Chameneí tak reagoval na zvýšené napětí v oblasti, které eskalovalo od vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy v říjnu loňského roku. Uvedl to server Times of Israel.

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

Situace v Gaze po izraelských náletech

"Katastrofa, apokalypsa..." OSN popsala, co se odehrává v Pásmu Gazy

Na severu Pásma Gazy se odehrává katastrofa, která představuje vážné nebezpečí pro všechny tamní obyvatele. Ve společném prohlášení na to upozornil Meziagenturní stálý výbor (IASC) Organizace spojených národů (OSN), který sdružuje vedoucí představitele humanitárních agentur OSN. 

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 8 hodinami

před 10 hodinami

včera

včera

Princ Harry v upoutávce k dokumentu Harry 2 Meghan.

Princ Harry se z USA poroučet nebude, naznačil syn Donalda Trumpa

Princ Harry si tak trochu může oddechnout, i když jej slova Erica Trumpa, syna amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, jinak moc nepotěší. Podle Erica je setrvání prince v USA zaručeno i v případě návratu jeho otce do Bílého domu. Dost jasně dal však mladý Trump najevo, že Harry je Američanům ukradený. 

včera

včera

včera

Día de los Muertos.

Día de los Muertos: Jak vypadají mexické Dušičky?

Přelom října a listopadu je u nás spojen s Dušičkami, kdy se vzpomíná na zemřelé předky a zapalují se za ně svíčky na hrobech. V Americe, v Anglii nebo třeba v Austrálii tento čas patří Halloweenu, s nímž se pojí koledování nebo vydlabané dýně. V Mexiku se konec října a počátek listopadu nese ve znamení oslav zvaných Día de los Muertos, při nichž se lidé veselí, protože se mohou setkat se svými mrtvými blízkými. Součástí svátku jsou i všudypřítomné masky kostlivců. Od roku 2003 figuruje svátek na seznamu ústního a nehmotného dědictví UNESCO.

včera

včera

ÚOHS začal rozhodovat o dostavbě Dukovan. Zákaz zůstává v platnosti

Zákaz uzavřít smlouvu o dostavbě Dukovan sice platí dál, ale Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) již rozhodl o návrzích společností EDF a Westinghouse. Řízení o návrzích obou společností byla z větší části zastavena, v dalších částech byly návrhy zamítnuty. Rozhodnutí nejsou pravomocná a účastníci řízení proti nim mohou podat rozklad, dodal úřad. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy