ROZHOVOR | Rusové mají blíže ke kolapsu, Ukrajinci si své strategické zálohy ponechali a dokážou reagovat, říká expert o protiofenzívě

Jistě bedlivě sledujete současné dění na frontě. Ukrajinské velení poslalo do boje čerstvé a dobře vycvičené jednotky. Informovala o tom na sobě nezávisle světová média. V tomto ohledu by mě velmi zajímalo, nakolik už jsou současní bojovníci unavení – a to nejen z ukrajinské, nýbrž i ruské strany. Dokážou se obě strany držet dost dlouho na to, aby dokázaly protivníka přetlačit silou?

Sleduji situaci velmi bedlivě. Shrnu tedy nyní svou interpretaci toho, co se děje, na základě zdrojů a kontaktů, ze kterých čerpám. Ukrajinci si své strategické zálohy ponechaly, po celou dobu války rotují své jednotky. Vždy, když se někde objevovaly příznaky kolapsu morálky, dokázali reagovat.

U Rusů nic podobného nevidíme, nebo to vidíme v minimální míře. I to jeden z faktorů – společně s odhodláním k boji, které je u nasazených ukrajinských sil mnohem větší, protože bojují, a také to tak sami vnímají, za svoji zemi a svobodu.

Když navážu na vaši otázku. Únava provází všechny vojáky, ne nadarmo vás i při základním výcviku České armády ve Vyškově správně učí, že voják má být hladový, špinavý a unavený.

Není to nic nového, zvyšování zátěže a zkoušení vlastních limitů a překonávání krizí je přítomno u vojáků odnepaměti. Dokonce i ty jednotky, které nejsou zrovna na frontě a jejichž stresová zátěž není tak extrémní, pořád trénují.

Není to však nic s tím, když na vás začnou dopadat ostré granáty a vidíte své kamarády a kolegy z jednotky umírat. Na to se zvyknout nedá, a proto se také běžně uvádí, že při třicetiprocentních ztrátách je nutno počítat s kolapsem jednotky.

Zkolabují tedy dříve Rusové nebo Ukrajinci?

Myslím si, že s ohledem na výše uvedené rozdíly mezi Ukrajinci a Rusy na základě mnoha konkrétních svědectví a analýz se dá jednoznačně konstatovat, že k tomuto stavu mají blíže nasazené ruské jednotky.

Ani to však nemusí být rozhodující a pro Ukrajince je zase velmi limitující, že nemají vzdušnou nadvládu a útočí do připravené ruské obrany vyztužené miliony min, liniemi zákopů a stovkami bunkrů. Jestli tedy dokáže někdo někoho přetlačit silou, je otázka, která bude zodpovězena až s odstupem času.

Ostatně takhle je to v této informacemi přehlcené válce téměř se vším, dají se posuzovat nějaké dlouhodobější trendy, ne jednotlivosti, z nichž některé se posléze navíc mohou ukázat pouze jako efektní vojenská propaganda té či oné strany.

Ruská federace sama upozorňuje na ohrožení klíčové infrastruktury v čele s Kerčským mostem. V posledních dnech se několikrát stalo, že na něm provoz omezili nebo úplně zastavili. Samotný Kyjev prohlásil tento most za legitimní cil. Jak tomu s takříkajíc legitimitou tohoto cíle opravdu je?

Z ukrajinského pohledu je to zcela legitimní cíl. Zejména železniční most vedle souběžného silničního slouží k zásobování ruských jednotek bojujících na Ukrajině. Nejen ukrajinskými představiteli je navíc most dlouhodobě označován za černou stavbu, protože mohl být postaven jen díky nelegální a mezinárodnímu právu odporující anexi Krymu v březnu 2014.

Přímo napaden byl zatím minimálně dvakrát a myslím, že bude pravidelně napadán i v budoucnu. Jeho obrana je sice robustní, ale jak je vidět, zdaleka ne nepropustná. Role logistiky v této válce je klíčová. Pokud se Ukrajincům povede zaškrtit přísun posil, munice a zbraní na frontu, budou mít nespornou výhodu.

Můžou tak učinit i zničením například jiného důležitého mostu na severu Krymu či důležité železniční křižovatky Džankoj. kde se kříží dvojkolejná elektrifikovaná trať do Záporoží s jednokolejnou ve směru na Cherson. Všechna tato místa byla před nedávnem napadena cílenými údery a s velkou přesností.

Když se dívám na průběh fronty, tak je už zcela zřejmé a evidentní, kam Ukrajinci směřují – k Azovskému moři. Pokud se k němu dostanou a odříznou ruské pozemní zásobování na linii Melitopol-Berďansk, jak se tomu Rusové dokážou přizpůsobit, jestli vůbec?

Myslím si, že by jim nezbývalo nic jiného než stáhnout veškeré jednotky z prostoru Chersonské oblasti a nejsme si jistý, jestli by bylo v ruských silách ubránit i samotný Krym.

To už by opravdu byl takový nezdar, že by to nemohla ani kremelská propaganda jen tak přejít a překroutit, že je vlastně i nadále vše dle plánu. Válku by to s jistotou neukončilo ani tak, dál by se mohlo bojovat na Donbase a v okolí ukrajinských hranic.

Myslím si však, že pro ruskou pýchu a morálku by to byla smrtící rána. Také je otázkou, jak by Rusové vnímali další kolo mobilizace, když ta poslední částečná, která dle mého názoru stejně i nadále přes nevalné výsledky skrytě probíhá, vyvolala exodus mnoha set tisíc mladých mužů do zahraničí.

Ruské hospodářství na tom přitom není vůbec dobře a zahraniční dělníci, na jejichž práci jsou závislé zejména klíčové aglomerace Moskvy a Petrohradu, mohou jít zase jinam, kde jim nabídnou lepší podmínky.

I ruský obranný průmysl poptává velké množství specialistů a dělníků, kterých se jim nedostává. Další plýtvání lidskými životy na frontě si ani tak velký stát jako Rusko nemůže donekonečna dovolit.

Sledují Rusové nějaký vyšší cíl svými výpady v Luhanské a Doněcké oblasti? Mám na mysli především boje ve směru Lyman a Kramatorsk.

Samozřejmě ano. Mimochodem, sledují stejný cíl jako Ukrajinci v Chersonské oblasti. Je to snaha využít dlouhou frontu s cílem donutit protivníka nasadit zálohy, které by jinak mohly být nasazeny jinde, tam kde by mohly zapůsobit jako rozhodující síla k prolomení obrany.

Rusům se k Lymanu podařilo postoupit o několik kilometrů, na kolaps ukrajinské obrany však zatím ani přes veškerou snahu nestačí. Je možné, že zde i Ukrajinci nasadí Američany dodanou kazetovou munici, která je určena především k ničení živé síly. U Lymanu jsou to bitvy, které se odehrávají v lesním prostředí, na jihu je terén naopak otevřený a velmi přehledný.

Podle zdrojů z Pentagonu Ukrajinci počítají s trváním druhé fáze protiofenzívy zhruba okolo jednoho až tří týdnů. Není z toho úplně zřejmé, jestli chystají tak tvrdé útoky, že Rusy vytlačí, nebo přijde fáze třetí, u které vůbec nevíme, jak bude vypadat. Co si o tom myslíte vy?

Právě, pod označením druhá fáze protiofenzívy si lze představit ledasco. Myslím si, že jde o další oslabení ruské obrany, vystavit ji silnému tlaku se souběžným cílem přivést jejich logistiku přesnými údery až na hranu kolapsu.

Pak Ukrajinci nasadí mnohem větší síly než doposud. Nebudou přitom riskovat hlavně velké lidské ztráty. Techniku i s další pomocí západu nahradí, vycvičené vojáky tak snadno ne. Proto tento pozvolný a uvážlivý postup.

Myslíte, že Ukrajinci dokážou ještě během letošního roku provést zásadní průlom fronty? O Krymském poloostrově asi nemá příliš velký smysl se bavit, pokud se tak nestane.

Je to jeden z možných scénářů. Zde bych chtěl znovu připomenut, že před zahájením války by nás něco takového asi ani ve snu nenapadlo, ruská válečná mašinérie se zdála natolik silnou a dominantní, že by něco takového působilo naprosto nerealisticky.

Rusové už však udělali tolik chyb, že je to bude nadále dohánět i přes dílčí zlepšení, díky kterým se jim také zatím daří odolávat tlaku Ukrajinců na jihu. Myslím si, že Ukrajinci zkusí do konce roku získat maximální území na jihu a využijí přitom všechny prostředky, které mají k dispozici.

Krym je zranitelnější, než by se mohlo zdát. A to hlavně díky křehké logistice, jak už bylo zmíněno. Zde je opravdu mnoho možných variant dalšího vývoje, na rozuzlení si musíme počkat a fatální dopad na něj bude mít vojenská situace.

Když si do budoucna jen teoretické boje o Krymský poloostrov, je pro mě poměrně nepředstavitelný rozsah takové operace. Dokázali by Ukrajinci v případě pokračující slíbené západní pomoci vytlačit Rusy i odtud? Zajímala by mě čistě možnost konvenčního boje, ač je mi jasné, že bez chrastění jadernými zbraněmi ze strany Moskvy se potenciální směřování protiofenzívy ke Krymu neobejde.

Já si myslím, že Ukrajinci by Krym nedobývali, dokud ho nedokážou významně odříznout od ruských posil a zásobování. Teď nehovořím jen o Kerčském mostu.

Navíc na Krymu vlastně hodně tápeme, jak je to s pohledem většiny místních. Válka je blízko, řada z nich mohla změnit názor od ruské anexe v roce 2014. Jedna věc byla deklarace a sliby, ta druhá realita.

Zkrátka pro Krym se jednoduché vojenské ani politické řešení nenabízí, a právě na to v roce 2014 také Rusové spoléhali. Jen ukrajinské politické a vojenské vedení se v případě Krymu bude muset rozhodnout, co jim za to stojí a co už ne. Tak daleko ale ještě ani zdaleka nejsme.