Dánsko nemělo jinou možnost. Parlament posvětil obrannou dohodu s USA

Dle serveru DW dohoda uvádí, že „účelem přítomnosti sil USA je podporovat snahy obou stran o prosazování míru a bezpečnosti v oblastech vzájemného zájmu a výhod a podílet se na společných obranných aktivitách.“ V některých oblastech mohou být tyto základny pod výhradní kontrolou USA, i když Grónsko — které již hostí americkou základnu — a Faerské ostrovy jsou z tohoto režimu vyjmuty.

Dohoda o obranné spolupráci (Defense Cooperation Agreement, DCA) byla vypracována v roce 2023 za vlády prezidenta Bidena, kdy byly transatlantická důvěra a spolupráce běžné a kdy bylo nemyslitelné umístění amerických jednotek na jakémkoli dánském území.

Dohoda také poskytuje rozšířený přístup k vojenským základnám ve třech městech: Karup, Skrydstrup a Aalborg. Díky tomu mohou americké síly působit z těchto lokalit, skladovat vybavení, provádět údržbu, cvičení a dislokovat personál. Americké jednotky budou mít rovněž autonomní právní jurisdikci nad svým vojenským personálem, což je osvobozuje od povinnosti dodržovat první instanci dánského práva.

Podle analytika dánské vojenské akademie Petera Vigga Jakobsena nemělo Dánsko jinou možnost než souhlasit, přestože se před hlasováním zvýšila kritika od dánské veřejnosti. Jakobsen rovněž uvedl, že odklad ratifikace jako protest proti Trumpovým výrokům o Grónsku by byl zbytečný. On sám se domnívá, že ozbrojený útok je nepravděpodobný a doporučuje ponechat dánské obavy v pozadí. „Vidíte, co se stalo se Zelenským. Byl totálně zdemolován — a bylo to skvělé televizní představení. My v Dánsku nejsme v pozici tohle opakovat, musíme být taktičtí," připomněl. 

Tato taktika podle něj znamená zdůrazňování původního záměru DCA: umožnit rychlou pomoc USA v případě krizové situace. „Nasadíme dánské síly u ruské hranice v jedné z pobaltských zemí jako součást přítomnosti NATO a potřebujeme [Spojené státy] pro leteckou podporu, pokud by něco selhalo… a posílit odstrašení, aby Rusové nezaútočili na naše jednotky v Pobaltí“, uvedl Jakobsen.

Mezi odpůrci byli členové Radikální levice (Enhedslisten), Zelení z Alternativet a nezávislá europoslankyně Theresa Scavenius, která upozornila na „nedostatečný veřejný dohled“ a nepřehledný proces rozhodování. Podle vůdce Enhedslisten Pelleho Dragsteda jde o „zradný krok vůči dánskému lidu“, který vytváří „zóny pod americkou jurisdikcí, mimo kontrolu dánských úřadů, kde by mohlo docházet k zneužití“. Dánský institut pro lidská práva vyjádřil obavy, že američtí vojáci působící i mimo základny, by mohli zasahovat při demonstracích nebo v civilním sektoru, aniž by podléhali místnímu právu. 

Proti této dohodě se staví také europoslanec Per Clausen z Levicové skupiny EP. „Názor, že by americké jednotky měly být v Dánsku, že USA rozhodují, kdy a kde budou přítomny — to je hrozná chyba,“ nechal se slyšet. Trump podle něj hrozil Grónskem a prokázal nedůvěryhodnost vůči Ukrajině. Přesto dánská vláda tvrdila, že USA zůstávají jejím nejbližším spojencem, což je podle Clausena iluze, z níž se těžko vychází.

Ministr spravedlnosti Peter Hummelgaard dle serveru Eunews prohlásil, že dánská kontrola „zůstává pevná“ i v oblastech ovlivněných dohodou. Premiérka Mette Frederiksen obhajovala dohodu jako nezbytnou: „Problémem není nadměrná americká přítomnost v Evropě, ale nebezpečí, že se Spojené státy odkloní nebo zastaví podporu Ukrajině.“ 

Clausen věří, že skutečnými spojenci Dánska jsou evropské země, zejména nejbližší sousedé. Podle něj by vláda měla postupně omezovat závislost na USA a místo toho posilovat spolupráci s ostatními severskými státy a s Kanadou.

Clausen však mezi severskými kolegy nemá mnoho podporovatelů — Finsko, Švédsko i Norsko již dříve dohody o obranné spolupráci s USA podepsaly. Pouze ve Švédsku — kde DCA umožňuje přístup USA do 17 základen a výcvikových oblastí — byla diskuze podle výzkumníka švédské Defense Research Agency Niklase Granholma obzvlášť hlasitá.

Během zasedání švédského parlamentu zazněly obavy z mořných problémů v případě nasazení amerických vojáků na švédském území či z možnosti amerického jaderného nasazení. Granholm tyto argumenty ohodnotil jako „k nejlepšímu neinformované či ještě horší“ a dodal, že možná šlo o poslední záchvěv odporu proti švédskému vstupu do NATO. I tak byla dohoda jednoznačně přijata. 

Granholm popisuje DCA jako další vrstvu jistoty. „Existují plány NATO i plány USA pro Evropu a s 32 spojenci má každý právo vetovat rozhodnutí o aktivaci článku 5 — představte si, jak může být v krizové situaci zablokováno jeho provedení,“ uvedl. Dánská premiérka Frederiksen však uklidňuje: „Potřebujeme udržovat blízké vztahy s USA.“