ROZHOVOR | Válka na jaře paralyzovala trh, Češi přečtou i několik knih za měsíc, říká zakladatel Knihobotu

Začnu úplně základní otázkou – jak vás napadlo založit Knihobot? 

V prostředí antikvariátu jsem se pohyboval už od střední školy. Zjistil jsem, že prodejem věcí z druhé ruky se dá dobře vydělat. Obcházel jsem blešáky, vykupoval podědění knihy. Začínal jsem vlastně s úplně klasickým antikvariátem. Pak jsem si ale uvědomil, kolik knih se vyhazuje, a že dávat knihy do oběhu až když je zdědím po babičce a nechci je mít ve své knihovně je pozdě.  

Knihy už jsou často zastaralé nebo ve špatném stavu, protože ležely v krabicích a došlo mi, že je tu úplně prázdný trh, který antikvariáty nepokrývají. Chtěl jsme umožnit lidem vracet knihy do oběhu průběžně, v malém množství a co nejvíce bez starostí.  A taky za férovou cenu. A tak jsem založil Knihobot. 

V čem je podle vás výhoda antikvariátů? 

Podle mě jsou hlavní výhodou tři věci – cena, nabídka a ekologie. V antikvariátu pořídíte knihy levněji, zároveň můžete vybírat ze zajímavé nabídky a sehnat knihy, které už nejsou v knihkupectvích. A pak je tu ten aspekt řekněme odpovědného chování a dobrého pocitu, který je s koupí věcí z druhé ruky spojen. Že mám možnost nákupem přispět k ochraně přírody, neplýtvat zdroji a využiju věc, která by jinak skončila v kontejneru. 

Jak moc Češi čtou knihy? Pozorujete nějaký úpadek skrze možnost elektronických knížek a čteček a obecně velkého množství informací dostupných na internetu? 

Podle našeho výzkumu, který jsme dělali vloni na podzim jsou na tom Češi se čtením stále dobře. Téměř polovina dotázaných uváděla, že přečte 2-3 knihy za měsíc. A podobná čísla uvádí i výzkumy SKČN nebo Akademie věd. Nemyslím si, že by čtenářů nějak výrazně ubývalo. Mám pocit, že lidé si naopak rádi odpočinou od všech těch blikajících monitorů a displejů a sednou si večer ke klasické papírové knize. 

Pozorujete nárůst v tom, kolik lidi vám nosí knihy, o které už nemají zájem? 

Potenciál knih z druhé ruky je obrovský. Aktuálně každý den přijmeme v průměr 5 tisíc knih, měsíčně pak prodáme něco přes 100 tisíc titulů. Od založení Knihobot roste a dneska máme ve skladech přes 200 tisíc knih.  

V minulém roce vzrostl zájem také kvůli inflaci a zdražování. Lidé začali šetřit a logicky je pro ně výhodnější koupit knihy z druhé ruky, Navíc u nás mohou zároveň knihy i prodat a na nakup nových si vydělat.  

Takže ano, zájem o prodej ale i nákup knih z druhé ruky je. Nejvíce zákazníků i dodavatelů u nás ale tvoří mladí, starší generace je v tomto směru konzervativnější. 

Jaké žánry se čtou nejvíce? 

Naši nakupující se nijak výrazně neliší od těch v knihkupectví. Nejvíce samozřejmě prodáme beletrii a bestsellery posledních let, ke kterým patří knihy Patrika Hartla nebo Radky Třeštíkové. Frčí ale i thrillery a populárně naučná literatura. Lidé u nás samozřejmě shání i knihy, které jinde neseženou, ale ty se samozřejmě ze své podstaty do předních příček prodejů nedostanou. 

Jak sháníte knihy, když máte pro některé žánry či autory zvýšenou poptávku? 

To, jaké knihy k nám dorazí a jaká bude naše nabídka, určují naši dodavatelé. Cíleně knihy nesháníme. Ale pokud by čtenáře zajímalo, co se prodává nejčastěji a na jakých knihách dobře vydělají, pak jsou to především odborné knihy nebo ty, které vyšli v omezeném nákladu, často také sci-fi anebo vyloženě historické kousky jako Ottův slovník. 

Když se dívám na vaše stránky, máte ohromné množství knih. Jakým způsobem je skladujete, a jak se v tom všem orientujete? Ať už jde o to skladování, nebo třeba příjem a výdej. 

Minulý rok jsme výrazně rozšířili sklad na naší pobočce Kolbenova, kde jsme využily další tři patra po callcentru zkrachovalé Bohemia Energy. Aktuálně je v našem skladu přes 350 tisíc knih. Svážíme sem i knihy ze Slovenska. 

Každá kniha má svůj kód a určené místo, v které krabici a kde se ve skladu nachází. Při kompletaci objednávky tedy naši zaměstnanci chodí se čtečkou, kde mají polohu knihy. Poté co ji najdou, načtou její kód a kniha se z místa odepíše. 

Samozřejmostí jsou také pravidelné inventury, v rámci kterých odstraňujeme prázdné krabice a slučujeme poloprázdné. Nejdůležitější je, aby proces příjmu i prodeje knih byl vyvážený. Nechceme mít plný sklad knih, které nikdo nechce. Ideální stav je ten, že přijmeme knihu a ona se do měsíce prodá. Chceme, aby se u nás knihy točily. 

Nedávno jsem na vašem Instagramu viděl příspěvek o japonském systému managementu Kaizen. Jak byste ho v jednoduchosti popsal. Je to systém, který používáte dlouho? Používáte ho i ve svém osobním životě? 

V Knihobotu se inspirujeme různými systémy řízení – například TMS, Lean nebo SixSigma. Označujeme to termínem Kaizen, protože má přesahy i mimo management. Já osobně bych řekl, že Kaizen znamená dlouhodobě pěstovat u lidí schopnost vidět a eliminovat plýtvání. Plýtvání se může projevovat různě. Ve skladovém provozu narazíme hlavně plýtvání časem a energií lidí, plýtvání místem nebo špatně odvedenou prací. Když se tyhle věci daří eliminovat, tak to ruku v ruce snižuje náklady a zároveň zvyšuje kvalitu služby. Což jsou dvě věci, o kterých se většinou soudí, že jsou v protikladu. 

V souladu s Kaizenem je i samotný smysl Knihobotu. Eliminujeme plýtvání tím, že se knihy nemusí tisknout znova, když by se jiný výtisk vyhodil. Nicméně celý náš provoz musí být velmi efektivní. Kdybychom totiž spotřebovali více zdrojů, než stojí vytištění nové knihy, tak by naše činnost nedávala smysl. 

A ano, Kaizen má přesahy i do osobního života. Já sám mám tři děti a myslím, že díky tomu nám z nich doma ještě nebouchla hlava. 

Jak se k vám staví konkurence? Máte nějaké informace o tom, kolik jí přebíráte zákazníků? Je docela logické, že řada lidí si raději koupí lehce opotřebovanou knihu, než aby investovali často i o stovky procent více peněz za knihu ze značkového knihkupectví.  

My v podstatě žádnou větší konkurenci v Čechách nemáme. Určitým způsobem jsou naší konkurencí knihkupci a knihkupectví. Ti se dnes snaží začít dělat něco podobného, ale je to pro ně spíš otázka zajímavé doplňkové služby, byznys jim stojí na prodeji nových knih a je to logické. My se spíš snažíme o to, abychom každý dělali, co umíme, a spolupracovat s nimi. Rozjeli jsme proto spolupráci s Levnými knihami, kdy do všech jejich poboček lze přinést knihy, které oni dají k nám, a my je zpracujeme. 

Konkurencí pro nás nejsou ani antikvariáty. Ty se zaměřují na trochu jiný typ literatury a velké výkupy. Takže největším konkurentem jsou pro nás paradoxně asi půda, sklep nebo garáž, kam lidi knihy ukládají, protože je nemají kam dát a taky sociální sítě, o kterých si lidé myslí, že na nich dokážou své knihy sami prodat lépe. Někdy je těžké jim vysvětlit, že s tím budou mít víc práce a dostanou zhruba stejné peníze nebo méně. Máme to v praxi ověřené. 

Jaké se vám dostává zpětné vazby od lidí? 

Nejlepší zpětnou vazbou je asi to, že rosteme.  To ukazuje, že lidi naše služba baví, dává jim smysl a chtějí nás využívat. Samozřejmě nám někteří zákazníci píšou na sociálních sítích, nebo emailu – to vždy potěší. Asi nejlepším vysvědčením je naše hodnocení na Heurece, kde si dlouhodobě držíme 99% spokojenost, což opravdu u e-shopů naší velikosti ani u jiných knihkupců není běžné.   

Plánujete do budoucna rozšiřování do zahraničí? Pokud jsou mé informace správné, zatím působíte v České republice a na Slovensku. 

Určitě plánujeme, tento měsíc spouštíme prodej knih v Rakousku a Německu. Expanze je obecně velmi náročný proces – časově, finančně i technicky. Navíc je to trochu začarovaný kruh. V Čechách a na Slovensku máme vybudovanou obrovskou nabídku knih. Knih v němčině máme jen pár tisíc. Abychom měli, co prodávat potřebujeme hlavně hodně zákazníků, kteří nám pošlou knihy, které už nepotřebují. Ale zákazníci dodavatelé se rekrutují hlavně ze zákazníků nakupujících. Nakupující zákazníky zase oslovíte co nejširší nabídkou. Ani u nás jsme nevymysleli žádný magický trik, jak tenhle problém vyřešit, prostě jsme museli 4 roky postupně nabalovat oba typy zákazníků. 

Je třeba také najít partnery, podobné Levným knihám, díky kterým by lidé měli vracení jednodušší. To je pro zákazníky naprosto zásadní. Balení a objednávání kurýra lidi odrazuje. 

Jak rostou vaše zisky od založení? Před nedávnem jste údajně propustili až třetinu zaměstnanců, přesto jste začátkem roku zmiňoval, že velmi narostly. 

Ano, jaro pro nás bylo těžké, válka trh úplně paralyzovala a my jsme začali jít do červených čísel. Počítali jsme s růstem, nabrali lidi, které ale najednou nebylo z čeho platit. Navíc jsme počítali s investicí, ke které nedošlo, a najednou bylo třeba rychle přejít do zisku. Propustili jsme tedy část lidí, poškrtali výdaje na marketing, pozastavili expanzi. Celkově jsme změnili způsob práce a naše cíle a zaměřili jsme se na věci, které nám vydělávaly nejvíc peněz. Zní to banálně, ale není to jednoduché. Ale podařilo se nám to. V létě se otočila i situace na trhu a poptávka opět začala růst. 

O zisku to ale není. Toho se nám povedlo dosáhnout krátkodobě, ale dlouhodobě to naším cílem není. Hodně koukáme na marži v provozu a marketingu, kterou se nám daří neustále posilovat. A primárně vidíme obrovskou tržní příležitost, protože obdobnou službu v zahraničí nikdo nedělá. Vybudovat velkou firmu něco stojí, proto jsme potřebovali peníze od investorů a budeme je potřebovat zase. Minulý rok se nám podařilo vyrůst o 140 % a dosáhnout obratu 182 milionů korun. Doufejme, že letos se nám povede aspoň dvojnásobek. V únoru už jsme překonali prosincový obrat a zatím to vypadá, že březen bude ještě úspěšnější.