ROZHOVOR | Vedení ÚSTR: Čelíme obviněním z vyprázdněnosti, ústav přitom vstává jako Fénix z popela

Jaký je váš postoj ke komentáři pana Bílého?

Kudrna: Jedním slovem, je to všechno lež, pan Bílý lže. Pan Bílý jaksi taktně zamlčel, že byl za předchozího vedení vedoucím jednoho oddělení, byl tady jeden čas předsedou Základní odborové organizace a zcela podporoval rekonstrukci našeho bývalého sídla. K dnešnímu dni jsme obdrželi platební výměry a penále neboli pokuty přes 83 milionů Kč, za něž nese plnou zodpovědnost předchozí vedení, pánové Z. Hazdra a O. Matějka, a které se pojí právě k fatálně zpackané rekonstrukci našeho bývalého sídla v Siwiecově ulici.

Co je nyní výsledkem?

Nedvědický: Výsledkem jsou nejen tyto šílené platební výměry a s nimi spojené penále, ale i zničené sídlo v hodnotě přes půl miliardy. Když ta rekonstrukce v roce 2017 začala, tak byl to pan Matěj Bílý, který 3. prosince 2018 zaslal ČTK prohlášení obhajující rekonstrukci sídla. Označil rekonstrukci za nepříjemnou, ale zcela nevyhnutelnou. Předchozí vedení se dušovalo, že rekonstrukce skončí v roce 2021 a máme rok 2024, nic z toho se nedělo.

Je pikantní, že jsme zhruba před 14 dny obdrželi další platební výměr ve výši osm milionů korun za nezákonnou likvidaci azbestu. Za předchozího vedení ta cena byla navýšena desetinásobně a státu vznikla škoda přes 40 milionů korun.

Jak se stavíte k tvrzení pana Bílého, že jste odborně ostrakizováni?

Nedvědický: To je úplná lež. Stačí se podívat do naší Výroční zprávy za roky 2022 a 2023. Když se podíváte, kolik konferencí děláme a s kým vším spolupracujeme, včetně Ústavu soudobých dějin, kde v současné době pracuje pan Matěj Bílý. Máme navázanou rozsáhlou mezinárodní i domácí spolupráci, které jsme v podstatě restartovali. Ve stručnosti zmíním Muzeum Policie ČR, Židovské muzeum v Praze, Muzeum Romské kultury v Brně, Muzeum paměti XX. století, Památník Ticha, Platformu evropské paměti a svědomí, Evropskou síť paměť a solidarita, polské, slovenské, maďarské, ukrajinské, albánské, rumunské, litevské, gruzínské či německé partnery. Opravdu to jsou desítky a desítky institucí, akademických pracovišť, škol, zahraničních subjektů apod.

Taky by mě zajímalo, proč se pan Bílý jako odborář nevymezil vůči masovému propuštění
za pánů Hazdry a Matějky, které tehdejší předseda Rady ÚSTR, dr. Eduard Stehlík, v Senátu označil za čistky, které snesou srovnání pouze s nástupem normalizace. O tom všem pan Bílý taktně mlčí.

Teď jste mi říkal různé částky za rekonstrukci. Jaký má Ústav zhruba roční rozpočet?

Kudrna: Zhruba sto milionů. Za rok 2023 pro nás samozřejmě největší zátěž byly platební výměry jdoucí za předchozím vedením.

Zazněla i tvrzení, že nejste transparentní ohledně platů.

Nedvědický: Co se týče platů nejvyššího vedení, tak ty jsou samozřejmě veřejné.

Viděl jsem ale i zamítavé stanovisko k žádosti o poskytnutí informací o těchto platech.

Nedvědický: My těch žádostí dostáváme celou řadu. Pokud jsou podle zákona, nemáme s tím problém. Třeba na stránce Neovlivni.cz jsou vyvěšeny platy nejvyššího vedení, v tomto jsme naprosto transparentní. Pokud nás ale někdo žádá o platy řadových pracovníků, tak to je zcela nezákonné, jde o porušení GDPR.

V souvislosti s platy nejvyššího vedení tam pan Bílý zmiňuje naprosto primitivně nepravdivou skutečnost, že poté co jsme byli v soukromém soudním sporu, kde jsme podali žalobu na ochranu osobnosti na základě toho, že nás naprosto lživě a nepravdivě obvinili bývalí zaměstnanci z odboru vzdělávání ze šikany a bossingu. Pan Bílý nás obvinil, že jsme si navzájem rozdali velké odměny a zaměstnanci nedostali nic. Jsou to nesmysly.

To šlo o žalobu proti těm 19 zaměstnancům?

Nedvědický: Ano. Takže jsme si vyplatili nějaké velké odměny, jak tvrdí pan Bílý, a ostatní zaměstnanci nedostali nic. My jsme si od ledna letošního roku, a to je opravdu jednoduše prokazatelné, vyplatili odměny ve výši nula korun.

Kudrna: Navíc já si sám sobě nemůžu dávat odměny. Mně odměny schvaluje Rada Ústavu.

Nedvědický: Na druhou stranu drtivá většina zaměstnanců, a opět je to velice jednoduše prokazatelná lež ze strany pana Bílého, již letos dostala odměny. Ať už v lednu nebo únoru. Odměny nedostali pouze jednotlivci. Šlo o osoby, které měly buď nějaký vytýkací dopis pro hrubé porušení pracovní kázně, případně jejich pracovní výkonnost byla natolik žalostná, že opravdu neudělaly nic mimořádného nad základní rámec, aby mohli tu odměnu dostat. Ale to bylo opravdu pouze několik jednotlivců. Tato primitivně nepravdivá informace pana Bílého, že vedení dostalo nějaké obrovské odměny, je zcela nesmyslná a opravdu jednoduše vyvratitelná.

Zmínil jste bossing. Viděl jsem ten rozsudek, vy jste byli žalobci a museli jste zaplatit soudní výlohy. Proč soud rozhodl takto? Probíhal tady bossing?

Nedvědický: Ne. Soud vůbec nerozhodoval ve věci bossingu, přestože provedl obrovské dokazování, několikahodinové výslechy svědků. Pokud by tam nějaký bossing nebo šikana byly, ten soud má povinnost ze zákona zasáhnout. Ten soud vůbec tuto věc neřešil. Řešil jedinou věc. Že žalobu vůbec neměli podat docent Kudrna a doktor Nedvědický, protože se to nás dvou nemohlo podle názoru soudu dotknout. Žalovat měl Ústav pro studium totalitních režimů, protože toto obvinění mělo dopady do pověsti ÚSTR, ne do pověsti naší.

Takže ta žaloba proběhla nebo ještě proběhne?

Nedvědický: My se vždycky řídíme rozhodnutími soudu, nepochybně ano. Kdybychom to hned podali jménem ÚSTR, byli bychom obviněni, že své soukromé spory řešíme skrze Ústav. My jsme ale podali soukromou žalobu a soud nám určil, jak máme dále postupovat.

Co se týče nákladů soudního řízení v této naší soukromé kauze, pan Bílý už nedodává, že to bylo prvostupňové rozhodnutí, kde byly náklady řízení, které zrušil odvolací soud. Ten soud jsme vyhráli, a dokonce ti bývalí zaměstnanci nám museli hradit náklady odvolacího soudu s tím, že odvolací soud výrazně seškrtal rozhodnutí prvostupňového soudu a osekal náklady jednání na klasickou úroveň. To jsme oslavili velmi silně, protože to považujeme za důkaz toho, že právní stát v téhle zemi existuje.

Když probíhají takové soudy se zaměstnanci, jaké tady teď máte vztahy?

Nedvědický: To jsou bývalí zaměstnanci.

Kudrna: Oni dali sami výpověď a já jejich rozhodnutí respektuji. Vztahy jsou nyní výborné. ÚSTR po dvou letech vysloveně vstal jako Fénix z popela. Jak jsem říkal, nastartovali jsme domácí a mezinárodní spolupráci, vydáváme rekordní počet publikací. Skončila projektová roztříštěnost. Ústav naplňuje svoji zákonnou roli.

Do konce května tohoto roku jsme vydali tolik publikací, co jiní vydávají za rok za dva.
Od září konečně budeme mít vlastní sídlo a po osmi letech budou zaměstnanci pod jednou střechou.

Nedvědický: Ještě bych doplnil jednu věc. V tom komentáři zaznívá, že Ústav je personálně vyprahlý. Ne, všechna místa jsou obsazená. Naopak, my jsme se dostali do situace, že když vypíšeme výběrové řízení, tak se nám na pozice hlásí dvacet, třicet výzkumníků. Teď v podstatě nemáme celé místo, na které bychom mohli někoho umístit.

Je možné, že pan Bílý v tom hraje svou osobní roli. Protože opomněl dodat, že ve chvíli, kdy se rozhodl odejít do Ústavu soudobých dějin, tak velmi úpěnlivě se na nás písemně emailem obracel, abychom ho tu nechali alespoň na poloviční úvazek. My jsme byli ochotni, pokud by on byl za to ochoten něco vyprodukovat. On ale měl takové představy, že bude pět až sedm let sepisovat jednu monografii, kterou už měl v nějakém stavu rozpracování. A jinak bude na plný úvazek někde jinde. To pro nás samozřejmě akceptovatelné nebylo, protože my tlačíme na výkonnost a chceme, aby zaměstnanci dělali kvalitní práci a aby ji dělali v nějakém reálném čase.

Kudrna: K tomu bych doplnil, že pokud nás pan Bílý obviňuje z nějaké ideologie a odborné ostrakizace, tak si myslím, že to rozhodně nedělá ÚSTR. Doporučil bych, ať se všichni podívají, co pan Bílý dělá za práci v rámci Ústavu pro soudobé dějiny. Pokud se nepletu, tak za poslední rok publikoval jeden jediný článek.

Ať se každý podívá, kdo používá fráze typu „státní socialismus“, „pozdní socialismus“, „post-socialismus“. To jsou podle mě fráze úplně bez obsahu. Pokud se děti v učebnicích budou dozvídat takovéto vyprázdněné věci, budou se učit ideologický balast bez obsahu, budou se učit, že tady v podstatě nebyla žádná totalita ani diktatura, ale jakýsi státní socialismus a 90. léta byla post-socialismus, a ne parlamentní demokracie, tak se obávám recidivy nesvobody a totalitarismu. A to myslím vážně. Vždy jsem byl a budu nakloněn férové výměně názorů. Bez diskuze a tříbení myšlenek není možné provozovat žádný druh vědní disciplíny.

Nejen v tom komentáři, ale i obecně zaznívá, že současné vedení je až moc „antikomunistické“. Jak se k tomu stavíte?

Kudrna: Já jsem se nikdy netajil tím, že jsem antikomunista. Stejně tak jsem antinacista a stejně tak nesnáším antisemitismus. Rozhodně na půdě Ústavu funguje výměna názorů, není to tak, že „já mám pravdu a nikdo jiný nemá“. Pokud ale budeme dětem místo fakticity předkládat pouze ideologický balast bez obsahu, tak skutečně hrozí recidiva minulého režimu. Pokud se nevyrovnáme s minulostí, tak se nám vrátí jako bumerang.

Úplně na začátku komentáře ještě byla zmíněna vaše habilitační práce. Mělo tam být opsaných šest tisíc slov. Shodli se na tom profesoři Končelík, Lach a Oates-Indruchová.

Kudrna: Šlo o snahu předchozího vedení, aby mě zdiskreditovali.
Byl jsem na Ústavu od počátku, měl jsem největší počet publikací, dlouhá letá jsem byl jediný docent. Po pracovně-právní stránce na mě nemohli, ale v té době, kdy se z ÚSTR stalo detašované pracoviště filozofické fakulty, tak končila svobodná výměna názorů, probíhaly masové vyhazovy a já jsem začal velice aktivně vystupovat proti tzv. revizionismu, dával jsem rozhovory do novin, psal o tom články a veřejně se věnoval tématu bagatelizace komunistického režimu.

Práce, na níž jsem začal pracovat v roce 2008, a která vyšla v lednu 2010, byla první prací
o Čechoslovácích v Indočíně. Jak je možné, že se člověk dopustí něčeho takového u tématu, které nikdo před ním nezpracoval? Úspěšně jsem práci obhájil jako habilitační na Slezské univerzitě v Opavě. Než jde práce před Vědeckou radu dané univerzity, velice pečlivě jí zkoumá habilitační komise, která u mé práce nezjistila sebemenší pochybení.

Tato kniha obsahuje úvodní kapitolu, „Stručný nástin války v Indočíně“, cca dvacet stran ze čtyř set. Úvodní kapitola, jako jediná nemá citace přímo pod čarou, ale na konci kapitoly, včetně veškeré použité literatury a konkrétních stran. A i tato kapitolka obsahuje vlastní archivní výzkum.

Předchozí vedení vytvořilo onu komisi, kde výše uvedení sami konstatovali, že ani dvojí elektronická kontrola nenašla žádná pochybení. Takže šli větu po větě a zjistili, „překvapivě“, šest tisíc shodných slov ve faktografické kapitole. Každý student historie ví, že plagiátor je ten, kdo vydává cizí myšlenky za své a neuvádí zdroje, z nichž vycházel.

A konečně každý by měl vědět, že všeobecně známé události, faktografii, ani nemusíte citovat. Je to celé nesmysl, zkusili to na mě už rok předtím, než jsem se stal ředitelem.

Když to Rada ÚSTR řešila, chtěla vědět, na základě čeho mě takto šikanovali. Pan Matějka z Hazdrou řekli, že to bylo na základě anonymního udání. Rada ÚSTR jim řekla, že to anonymní udání chtějí vidět. Přechozí vedení nakonec přiznalo, že žádné anonymní udání nikdy neexistovalo.

Nedvědický: Každému se asi někdy stalo, že něco někde zapomněl citovat. Ale tady je opravdu legrační a neuvěřitelné, že tam žádná citace ani nechybí. Je běžný úzus, že se cituje pod čarou nebo na konci kapitoly. U těch úvodních kapitol, kde píšete, co je to Indie, Čína, co je to Indočína, tak se to píše za text, aby jeho plynulost nerušilo moc poznámek pod čarou. To je vědecky naprosto běžné.

Já bych v této souvislosti podotkl, jak už to tak vždycky bývá, potrefená husa se ozve nejdřív. Pan kolega Bílý, který v současné době za veřejné peníze bádá v Ústavu pro soudobé dějiny, publikoval v roce 2023 jeden článeček, který nám zmiňoval už během loňského hodnocení. Takže pokud to byla jeho práce za rok, s tím by tady neuspěl.

V ÚSTR za minulého vedení vydal vlastní knihu o Varšavské smlouvě, která měla poměrně zdrcující recenzi. Vydána přesto byla, ačkoliv v recenzi stálo, že u Varšavské smlouvy chybí vůbec vojenská stránka věci, což je problém. Autor navíc nehovoří rusky a materiály v ruštině jsou základním a neopomenutelným zdrojem. Vycházel jen z překladů do jiných jazyků. Přitom je to kniha, kterou psal pan Bílý o Varšavské smlouvě, jejímž jednacím jazykem byla ruština.

Kudrna: Pan Lach měl navíc dobré vazby s panem ředitelem Hazdrou, který když kandidoval na ředitele, tak v té době neměl doktorát a musel si ho rychle udělat. Následně, po jeho zvolení, vyšly například rozsáhlé články v Respektu a na Aktuálně.cz. Novináři zjistili, že jeho disertační práce je takřka z poloviny identická s jeho prací magisterskou, aniž by na to odkázal jedinou poznámkou v textu. Pokud se nepletu, byl to právě pan kolega Lach, který se za Hazdru postavil.

Chtěli byste k tomu všemu ještě něco dodat?

Kudrna: Vždycky mě mrzí, když se tyto debaty začnou personifikovat. Padají obvinění, že tu máme personální vyprázdněnost, nic nevychází, jsme odborně ostrakizovaní, neděláme žádné konference, apod. Loni jsme vydali šestnáct knih, čtyři časopisy Paměť a dějiny, dvě čísla Securitas, měli jsme na 40 akcí a konferencí. Letos vydáme rekordních 30 nových publikací, včetně čtyřdílného eposu popravených z politických důvodů, čítajícího přes čtyři tisíce stran.

Od doby, co jsem nastoupil do funkce ředitele, se snažím, aby ÚSTR každý rok uspořádal mezinárodní konferenci světového významu, která bude opravdu rezonovat. Minulý rok to byla fantastická konference o kořenech ruského imperialismu a předtím konference o hrozbách ruské hybridní války, a z toho vyplývajících výzev paměťových institucí. Na obou konferencí vystoupili přední historici a historičky z celého světa a obě byly hojně navštěvovány, včetně mladé generace.

Letos připravujeme, opět ve spolupráci s Úřadem vlády, velkou mezinárodní konferenci věnovanou 35. výročí pádu komunismu napříč Evropou, která proběhne 12. až 14. listopadu 2024 v krásných prostorech Lichtenštejnského paláce. Oddělení občanského vzdělávání pořádá desítky seminářů a o naše akce, včetně Letní školy, je mezi učitelskou, studentskou a žákovskou veřejností obrovský zájem.

Závěrem bych rád poděkoval všem kolegyním a kolegům za jejich špičkovou práci, kterou odvádějí navzdory tomu, že jsme již sedm a půl let bez střechy nad hlavou, což se od 1. září 2024 změní, z čehož máme velkou radost.