Vitozziová získala ve stíhačce první italské olympijské biatlonové zlato. Voborníková sahala po TOP 10

Ještě po první střelbě to vypadalo, že i tentokrát se v Anterselvě reprezentanti, respektive v tomto případě reprezentantky Norska a Francie. Vedoucí závodnicí po první odjetí ze stadionu byla tehdy totiž Seveřanka Kirkeeidová, která se do té doby přetahovala s Francouzkou Michelonovou. Druhá z ženského sprintu ale musela hned po první střelecké zastávce na dva trestné okruhy.

Voborníkové se naopak úvod střelecky vydařil a to tak, že se dostala do šestičlenné skupiny závodnic bojující o 12. místo. Charvátová s Vinklárkou tehdy odjížděly s jednou chybou na svých kontech a pohybovaly se tak kolem 45. pozice.

Po druhé ležce se poprvé do čela startovního pole vyšvihla domácí reprezentantka Vitozziová, která najela na Kirkeeidovou čtyři sekundy. O další tři vteřiny za touto dvojicí figurovala na třetím místě Jeanmonnotová. Ani na druhé střelecké položce se nemýlila Voborníková a k radosti českých fanoušků byla rázem na dohled elitní desítce.

Přestože na lyžích byla Kirkeeidová ta nejrychlejší, Vitozziová se jí držela nadále jako klíště, přičemž jí k tomu dopomáhala její bezchybná střelba. I proto nakonec Vitozziová mířila do cíle jako první a ještě se při tom stihla poklonit zaplněným tribunám. Norka Kirkeeidová v tomto závodě držela prapor norských favoritů jako jediná vysoko až do konce a nakonec si tedy dojela pro stříbro. Čistá střelba zkrátka znamenala šanci na medaili a protože ji předvedla i Finka Minkkinenová, stala se tak první finskou biatlonovou olympijskou medailistkou od Nagana 1998.

I po třetí střelbě vestoje stále Voborníková živila šanci na umístění v TOP 10, v poslední střelbě ale hned dvakrát chybovala a nakonec dojela do cíle jako osmnáctá, přičemž dvě soupeřky ji ještě stačili předjet mezi střelnicí a cílem. Charvátová kroužila během závodu hned sedm trestných kol, což stačilo pouze až 50. místo, následovaná byla svou krajankou Vinklárkovou.