NÁZOR: Boj s klimatickou změnou povede k propadu životní úrovně, míní konzultant

Výsměch skutečným opatřením

Příslib Si Ťin-pchinga, že Čína zastaví financování nových uhelných elektráren v zahraničí, je výsměchem tomu, jak by skutečně míněná klimatická opatření měla vypadat, deklaruje konzultant. Připomíná, že uhlí je extrémně špinavý energetický zdroj, protože při jeho spalování vzniká velké množství oxidu uhličitého, tudíž vážně míněná snaha promptně omezit emise by co nejrychleji utlumila provoz stávajících uhelných elektráren a zastavila výstavbu všech nových.

„Místo toho staví Čína doma nové uhelné elektrárny, aby poháněly její rostoucí ekonomiku,“ pokračuje autor komentáře. Shrnuje, že příslib přestat pomáhat jiným zemím stavět další elektrárny, a to v časově nespecifikovaném horizontu, je kapkou v emisním moři, vezmeme-li v potaz ohromné množství uhlí, které Čína nyní spaluje.

Rozvojové země se k uhlí často upínají jako k relativně levnému zdroji elektřiny, jelikož uhlí je v mnoha částech světa hojné a snadno se těží, navíc elektřina z uhelných elektráren je dostupná neustále, na rozdíl od elektřiny generované ze solární či větrné energie, vysvětluje Olsen. Doplňuje, že právě rozsáhlé zásoby uhlí pomohly Číně stát se globální ekonomickou velmocí.

Odklon od uhlí by omezil čínskou konkurenceschopnost a přinesl vysoké náklady na přechod k jiným elektrárnám, upozorňuje konzultant. Vyzdvihuje, že vážně míněný boj s klimatickou změnou by dramaticky omezil ekonomický růst země a stejně jako v případě jiných chudších států i snahu dohonit Západ.

„Je předvídatelné, že tyto země nechtějí setrvávat v západní ekonomické dominanci,“ píše Olsen. Domnívá se, že tento kruh by se podařilo prolomit, kdyby byl Západ ochoten platit rozvojovému světu za dodržování emisních norem.

Tím se do hry dostává Bidenův příslib, že po souhlasu Kongresu zdvojnásobí Spojené státy finance na boj s dopadem klimatických změn určené pro cizí země, a to na 11,4 miliard dolarů ročně (zhruba 225 miliard korun, pozn. red.), nastiňuje autor komentáře. To podle něj může znít jako značná suma, ale vůbec se neblíží skutečným požadavkům, které podle klimatických aktivistů dosahují 49 miliard dolarů ročně.

Desetileté náklady by se tak vyšplhaly na úroveň objemu nových investic do americké infrastruktury, které mají podporu napříč americkým politickým spektrem, přičemž ani cent by neplynul na americké projekty, poukazuje Olsen. Nepovažuje za reálné, že by Kongres takový finanční balík schválil, především za situace, kdy průzkumy dlouhodobě ukazují, že zahraniční pomoc představuje přesně ten typ federálních výdajů, které si většina Američanů přeje ořezat.

Rozvojový svět navíc nepotřebuje pouze pomoc bojovat s dopady klimatické změny, ale také peníze, které mu zajistí konkurenceschopnost v uhlíkově neutrálním světě, jaký chce Západ, vyzdvihuje konzultant. Dodává, že to by každoročně vyžadovalo miliardy z veřejných i soukromých zdrojů a množství investic bez rozumné míry návratnosti.

Co politici a aktivisté neřeknou

„Bohatí klimatičtí aktivisté jako miliardář Bill Gates by mohli věnovat celé své jmění na tuto věc a přesto by s problémem sotva pohnuli,“ nebere si servítky Olsen. Očekává, že aktivisté budou lamentovat nad přízemností slibů světových politiků, ale střízlivá a tvrdá pravda zní, že vážně míněná bitva s klimatickou změnou by v krátkodobém až střednědobém horizontu snížila životní standard lidstva, především ve vyspělých zemích.

Čím rychleji chtějí rozvinuté země omezovat emise skleníkových plynů, tím ostřejší propad přijde, deklaruje autor komentáře. Soudí, že propad by byl ještě ostřejší, pokud by Západ omezoval břemeno, které tento boj znamená pro rozvojový svět. K tomu neexistuje a nebude existovat politická vůle v žádné demokraticky spravované zemi, deklaruje konzultant. Za realističtější přístup ke klimatické změně tak považuje soustředit se na technologický průlom, který učiní energii z obnovitelných zdrojů a její skladování mnohem levnějším a spolehlivějším.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Výrobní ceny solární a větrné energie kvůli takovému pokroku v minulých letech konstantně klesaly, ale spoléhání se na tyto technologie nadále brzdí omezenost a cena úložných baterií, tudíž právě zdánlivě nudné projekty jako vývoj baterií jsou důležitější pro dlouhodobý boj s klimatickou změnou než mediálně vděčné projevy v OSN, nebere si servítky Olsen.

„Klimatičtí aktivisté se vyhýbají sdělit světu pravdu,“ pokračuje konzultant. Kritizuje, že namísto přesvědčování k obětem přinášejí zveličené zvěsti o nových pracovních místech a růstu ekonomiky, přičemž šikovně obcházejí strasti, které by uzavření elektráren na fosilní paliva a změna spotřeby energií miliard domácností přinesly. Být zelený je podle Olsena v kurzu, ale jen do chvíle, než lidem seberete maso a létání na dovolenou.

Železný zákon nedostatku platí pro klimatickou změnu stejně jako pro všechny ostatní oblasti ekonomického jednání, jelikož nelze zajistit neomezené dodávky všeho, kdykoliv si zamaneme, konstatuje autor komentáře. Deklaruje, že boj s klimatickou změnou si ve skutečnosti žádá bolestivé oběti a dokud nám to politici jako Joe Biden a Si Ťin-pching nepřiznají, mluví pouze do vzduchu.