KOMENTÁŘ: “Nesnesitelná obtížnost voleb“, ať v USA či Bělorusku

Americké volby jsou složitý proces. Jde vlastně o 50 různých voleb, každý stát, často i okres, postupuje jinak, podle jiných metod a pravidel. Ke všemu se celkový výsledek prostě nesečte, hlasy si nejsou rovny. Hlas voliče ve Wyomingu má 3,6krát větší váhu než hlas Kaliforňana.

Přednosti amerických voleb

Něco můžeme Američanům závidět, např. možnost předčasných voleb a korespondenční volbu, o kterou se u nás po desetiletí marně snažíme. Zejména v éře pandemie je to lákavá bezpečná alternativa. Také prozatímní, podmíněný volební lístek (provisional ballot) je skvělá věc, např. v případě že člověk omylem není na volebním seznamu a nechce se svého práva volit vzdát.

Nevýhody amerického volebního systému

Jiné praktiky jsou pro nás odpudivé až šokující. Už to, že prezidentské volby jsou v podstatě stranickou soutěží a pro „bezpartijního“ je prakticky nemožné do systému proniknout. Nebo cirkus primárních voleb, ve kterém mají nejlepší šanci vyhrát extrémisté (v případě republikánů) nebo nanicovatí kandidáti bez charismatu, kteří se jeví jako „nejprůchodnější“ pro prezidentskou volbu (častí vítězové demokratických primárek – výjimkou byl v poslední době Obama). Děsná je také jednokolovost prezidentské volby; třetí kandidát odčerpá hlasy podobnějšímu z dvou partajních kandidátů a naservíruje tak vítězství konkurentovi, který může být tím nejhorším.

Tak jako v roce 2000, když vedle environmentalisty demokrata Gora a naftařského kandidáta republikána G. W. Bushe vstoupil do boje o prezidentské křeslo ještě R. Nader za stranu Zelených; hlasy environmentalistů se rozštěpily, vyhrál Bush, načež následovala invaze do Iráku, války na Blízkém východě, rozvrat v Sýrii, migrantské vlny – troufám si říci, že by svět dnes mohl být jiný, kdyby měla Amerika tehdy dvoukolový systém. Ovšem naše zkušenost ukazuje, že i dvoukolový systém může vyprodukovat národní neštěstí, navíc na 5 a ne jen na americké 4 roky.

Američané, kteří ještě neodvolili předčasně, půjdou do voleb v úterý 3. 11.. Musí se k volbám aktivně registrovat, není to automatický proces, jako u nás. První úterý po prvním listopadovém pondělí je tradiční den, který nekoliduje s polními pracemi, bohoslužbami, ani trhy. Poněkud znevýhodňuje pracující, kteří si nemusí vždy dovolit dlouhé čekání ve frontách a letos budou fronty obzvlášť dlouhé, už vzhledem k zesílené hygieně. Zejména v chudších regionech se bude na volbu čekat dlouhé hodiny, i proto, že se republikánům podařilo okleštit Zákon na ochranu volebních práv (Voting Rights Act) a svévolně zredukovat volební místa. Potlačovat účast oprávněných voličů se také daří zpřísňováním požadavků na identifikaci a často doživotním zrušením volebního práva zločinců. A pak je tu ještě gerrymandering - absurdně účelové překreslení volebních okrsků, ve kterém jsou republikáni šikovnější, a tak efektivnější.

K tomu letos přibyly nové fenomény: prezidentem schválené fyzické zastrašování oponentů (mj. i fyzické nájezdy Trumpových příznivců v pickupech na Bidenův volební autobus a jeho doprovodné vozy), zpochybňování milionů hlasů, které byly legitimně doručeny do volebních míst, kult vůdcovy osobnosti a konečně vlna právního napadání volebních postupů a výsledků. Republikánům jde o to snížit volební účast. Ostatně byla to právě nízká volební účast a zejména malý volební zájem černochů, které minule připravily o vítězství Clintonovou.

Čekání na výsledek

Se zavřením volebních místností vypukne napjaté čekání nejen na to, kdo získá více hlasů, ale také o jak těsný výsledek půjde. Již teď je totiž jisté, že čekání na úplné výsledky bude dlouhé a možná ne nepodobné protrahované běloruské agonii. Na sečtení budou čekat rekordní kvanta korespondenčních hlasů, v některých státech se totiž smějí začít sčítat až v den voleb. Např. stát Michigan hlásí, že korespondenčně již přišly na dvě třetiny hlasů, zbývající třetinu hodí lidé osobně v úterý a spočítat to všechno může trvat až 80 hodin. V mnoha státech se bude čekat na hlasy, které přijdou poštou: poslední platné hlasy smějí být orazítkovány v den voleb, ale pošta již nyní hlásí, že nestíhá a doručování se zpožďuje. Např. Ohio, jeden z tzv. bitevních (battleground) států, kde bude na hlasech záležet, má uzákoněnou dobu čekání na hlasy až do 13. 11.

Korespondenční volba je typická pro demokraty. Uchýlili se k ní také mnozí z těch, kdo se chrání před koronavirovou infekcí, to bývají méně často Trumpovi voliči, zejména ne ti, kdo se tělo na tělo a často bez roušek účastní jeho masových mítinků. A tak ne náhodou D. Trump už dlouho prohlašuje, že korespondenční metoda vede k podvodům. Jisté je, že prezidentovi právníci budou hledat každou skulinku, jak vyloučit i platné hlasy. Např. jednou z podmínek uznání korespondenčních hlasů bývá shoda podpisu na volebním lístku se vzorem, což otevírá dveře svévolným rozhodnutím. Prezident si ovšem pojistil přízeň poslední instance, když po zářijovém úmrtí soudkyně Ruth Bader Ginsbergové do Nejvyššího soudu na poslední chvíli protlačil svou kandidátku a zpevnil v něm konzervativní převahu z 5:4 na 6:3.

Připomíná to situaci z r. 2000 – do černé historie amerických voleb vstoupilo floridské dohadování o to, zda uznat částečně propíchnuté volební štítky, které automat nezapočítal, a rozvinul se spor o tzv. hanging, swinging, dimpled a pregnant chads. Po pěti týdnech tehdy dohady předčasně ukončil soud a aniž by byl přepočet těsného výsledku (rozdíl činil pouhé 0.009%) dokončen, Nejvyšší soud nakonec přiklepl vítězství republikánovi Bushovi. Gore tento výrok galantně přijal. Podobnou noblesu nelze od Trumpa očekávat, i kdyby fakta byla jasně proti němu. Ostatně, sám se opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že nepříznivý výsledek nepříjme, prohlásil též, že výsledek voleb se musí ohlásit hned na konci volebního dne bez čekání na všechny hlasy.

Přitom je jasné, že první budou spočítána volební místa s menším počtem obyvatel a tedy republikánská, až později docházejí výsledky z větších měst, nakonec ze západních pacifických států, jakož i korespondenční hlasy, to vše budou výsledky spíše demokratické. Předčasné vyhlášení výsledků by se proto opíralo více o pro-republikánská data a ignorovalo by závěrečnou pro-demokratickou vlnu. Odcizilo by to velkou část voličů a ještě více rozbouřilo již rozjitřenou společnost.

Pro klid a mír v zemi i pro demokracii by bylo lepší, kdyby vyhrál Biden. I nám by jeho výhra dala naději na obnovu transatlantické aliance a posílení NATO, opětné začlenění USA do nadnárodních organizací, navázání na pokusy o globální řešení společných problémů.

Asi se nám teď budou na čas prolínat záběry nespokojených voličů z USA a Běloruska. Země je nervózní, nejen z napjatého souboje ale také z obavy, že budou dále zpochybňována demokratická pravidla a zákony, že bude i z oficiálních míst podněcováno násilí. Policie se připravuje na vlnu nepokojů, obchodníci ve velkých městech opevňují výkladní skříně. Mnohé asi napadá, že hlavní je, aby ten, kdo vyhraje, to dokázal s co největším rozdílem. V každém případě bude skoro polovina národa zdrcena a velká část přesvědčena, že se jim stala křivda. Zajisté se také dozvíme mnoho nového o psychologii Američanů.

Autorkou komentáře je expertka na politickou psychologii PhDr. Martina Klicperová, CSc., Psychologický ústav AV ČR.