Proč Amerika ničí irácké města? Protože je chce zachránit - ale neví jak, tvrdí vojenský odborník

Mnoho z odhadovaných 875 000 obyvatel Mosulu vyhnaných bojem se nemůže vrátit domů, protože jejich domy patří mezi hromady trosek. Odhady nákladů na obnovu Mosulu se pohybují v miliardách.  Samotná americká armáda v Mosulu nebojovala. Nicméně poskytovala rady, výcvik a zdroje iráckým silám, které pod jejím dohledem a s jejím svolením bojovaly o město. Podle Spencra jejich výkon nabízí „ilustrativní poučení o mezích metod a možností dostupných pro městské boje

.

Problémy boje v urbánním prostředí

IS si zvolil Mosul nejen ze symbolická hlediska, ale též ze strategického. Pro něj byl v mnohém ideální bojiště, které umožnilo skupině jednoduše zrušit výhody tradičních vojenských sil. IS dobytím města získal tisíce lidských štítů, které mohl použít k omezení možností cizích vojsk proti němu účinně zasáhnout bez ohrožení života civilistů. Před leteckými nálety se bojovníci IS ukrývali v síti vykopaných tunelů. Postup cizích armád omezily zablokováních ulici. Jako rakovina v lidském těle, i IS se stal parazitem včleněným do matérie svého hostitele, píše poeticky Spencer.

Zatímco v medicíně existují možnosti, jak šíření rakoviny alespoň zpomalit, ve vojenství je těchto možností mnohem méně. Neexistují žádné účinné postupy, jak vyhnat parazitické struktury typu IS z městského prostředí. Neexistují žádné speciálně vybavené městské jednotky. Neexistuje žádná škola nebo místo, kde by se mohli trénovat na velké operace v hustém městském terénu; žádný institut věnovaný studiu městského válčení.

Americká armáda na boje v městském prostředí aplikuje dva možné přístupy. Tím prvním je taktika „vstup a vyčisti pokoj“ poprvé vyzkoušená během neúspěšné záchrany izraelských olympioniků, kteří byli v roce 1972 rukojmí v Mnichově. Tento způsob operace byl poté zdokonalen protiteroristickými jednotkami a speciálními operačními silami a následně si jej osvojily i vojenské síly obecného určení. Spencer poněkud kriticky podotýká, že tato taktika je praktikována „nábožensky“ a je silně závislá na znalosti cíle.

Druhým přístupem je naprostá destrukce. Tato taktika má kořeny už ve starověku. Obléhatelé typu staré Asýrie izolovali město a pak jej postupně nechávali vyhladovět. Americké síly můžou podobně uzavřít město a pak systematicky čistit po jeho částech, budovu po budově, dokud nenaleznou všechny nepřátele a nezbaví se jich.  Často se tato taktika pojí s pokusy o odebrání civilistů z napadnuté zóny, aby Američané mohli použít ještě ničivější způsoby likvidace nepřátel jako se tomu např. stalo v roce 2004 během druhé bitvy o irácké město Fallúdža.

Od extrému k extrému

Tyto přístupy se však nacházejí na extrémních koncích spektra. Vojáci mají jen málo možností. Nemohou vidět uvnitř budov, zaměřit se na konkrétní obyvatele opevněné v hustém městském terénu, oddělit civilisty od nepřátelských bojovníků nebo dělat něco jiného než ničit město se zbraněmi a technikami určenými pro boj s velkými armádami. Armáda má jen velmi málo zbraní a prostředků, které jsou nesmrtící, méně destruktivní a více efektivní, tvrdí Spencer.

Nebylo tomu tak vždy. Ve Vietnamu americká armáda používala slzný plyn, plamenomety, pušky bez zpětného chodu a unikátní protitankové vozy, které se hodily pro městské boje. Od té doby však bylo politicky rozhodnuto, že se tyto zbraně nebudou používat. Např. v roce 1997 USA podepsaly mezinárodní smlouvu, která zakazuje používání chemických zbraní válečným způsobem – mimo jiné i slzného plynu.

Úmluva o některých konvenčních zbraních zase zakazuje používání zápalných zbraní, když je přítomna koncentrace civilistů – tedy i plamenometů. Spencer uznává, že některé tyto politická rozhodnutí mají svoji logiku a patří do vývoje právního rámce. Ptá se nicméně, zda-li je se s vaničkou nevylévá i dítě. Policie např. může používat slzný plyn na občany USA, avšak vojáci USA nemohou používat slzný plyn v boji proti nepřátelům – nebo na pomoc civilním obyvatelům.

Spencer netvrdí, že by se mělo navrátit k starým způsobům. Naopak by se měly vyvíjet tolik chybějící nové zbraně a přístupy. Urbánní boj musí dle něj být začít brán vážně ze strany americké armády, jako specifické prostředí vyžadující specifické postupy. Už nyní polovinu světové populace žije ve městech a toto číslo se bude ještě navyšovat. Pokud se armáda nenaučí, jak v nich bojovat, budou toho využívat IS a jiné skupiny. A jejich likvidace sebou ponese vysoké riziko velkých škod učiněných na životech civilistů.