Francie zažívá největší nepokoje od roku 1968

Květen až červen 1968 

Takzvané pařížské jaro, jehož bezprostředními důvody byly zkostnatělé poměry na univerzitách, vypuklo 2. května 1968. Rozbuškou už několik týdnů doutnajících studentských protestů se ten den stalo uzavření univerzity na pařížském předměstí Nanterre. V reakci nato obsadili studenti Sorbonnu, kterou pak policie násilím vyklidila. Následovaly demonstrace v ulicích a další střety s policií. Nejostřejší byla takzvaná noc barikád z 10. na 11. května, kdy se Latinská čtvrť proměnila v bojiště. Stovky lidí byly při nepokojích zraněny a na 500 studentů zatčeno.

Ke studentům se přidaly odbory, které 13. května vyhlásily největší generální stávku v historii země. V dalších dnech se protesty rozšířily i do dalších měst. Situaci uklidnil až 30. května Charles de Gaulle, když oznámil vypsání předčasných parlamentních voleb. Ty sice 23. června 1968 skončily drtivým vítězstvím vládních stran, ale pozice prezidenta de Gaulla už byla nezvratně podlomena. V dubnu 1969 se konalo referendum o regionální a senátní reformě a prezident ho spojil s otázkou svého setrvání v úřadu (i když mu mandát končil až v roce 1973). Těsně prohrál a den nato opustil Elysejský palác. 

Červenec až říjen 1981

V červenci 1981 vypukly nepokoje v lyonské čtvrti Les Minguettes, obývané především lidmi původem ze severní Afriky. Mladí, často nezaměstnaní obyvatelé zde provozovali takzvaná rodea, při nichž kradli automobily, poté s nimi závodili a následně je zapalovali. Zničeno bylo asi 250 vozů. Nepokoje se rozšířily také do dalších lyonských čtvrtí Vénissieux a Vaulx-en-Velin a přerostly ve vykrádání a vypalování obchodů a také ve střety s policií. Pro násilnosti se vžil termín "horké léto v Les Minguettes" a jednalo se o jednu z prvních větších rebélií lidí s přistěhovaleckými kořeny na francouzských předměstích.

Říjen až listopad 2005

Rozsáhlou sérii nepokojů s projevy vandalismu a žhářství a střety s policejními jednotkami rozpoutala 27. října 2005 smrt dvou mladíků z přistěhovaleckých rodin, které zabil proud v elektrickém rozvaděči. Úřady odmítly tezi, že by je předtím pronásledovala policie. Nepokoje se z pařížského předměstí Clichy rychle rozšířily i do dalších měst - Lille, Rouenu, Rennes, Dijonu, Toulouse či Marseille. Na části území byl 8. listopadu vyhlášen výjimečný stav, který nakonec trval tři týdny. Tehdy největší pouliční násilnosti od bouří v roce 1968 skončily 17. listopadu 2005. Zúčastnilo se jich na 25.000 lidí, z nichž bylo přes 2800 zatčeno. Dva lidé při protestech zemřeli a zraněno bylo 126 policistů.

Březen až duben 

Stovky tisíc studentů po celé Francii protestovaly proti zavádění nového typu pracovních smluv (CPE), který umožňoval propustit mladé lidi v dvouleté zkušební lhůtě bez udání důvodu. Na několika místech museli policisté proti demonstrantům použít slzný plyn. K protestům se přidávaly i univerzity, které vyhlásily stávkovou pohotovost. Do ulic Paříže vyšlo 28. března 2006 podle odhadů až 700.000 lidí na 600 jich bylo zatčeno. Vláda nakonec kontroverzní zákon stáhla.

Listopad až prosinec 2018

Současné protesty, které začaly 17. listopadu, jsou spojeny s takzvaným hnutím žlutých vest. Jeho členové protestují proti ekonomickým reformám prezidenta Emmanuela Macrona, hlavním impulsem bylo plánované zvýšení spotřební daně na ropné produkty, které by způsobilo nárůst cen pohonných hmot. Demonstrace, do kterých se již zapojily po celé Francii stovky tisíc lidí, se konají již čtvrtý týden, provázejí je přitom střety mezi některými účastníky a policií. Násilí zatím vyvrcholilo před týdnem, kdy jen v Paříži policie zadržela přes 400 lidí, dalších více než 130 bylo zraněno.