KOMENTÁŘ: Jak se bude vyvíjet EU po brexitu?

Na vývoj evropského bloku působí současně mnoho faktorů a procesů a při jejich sledování můžeme vytvářet různé scénáře možného vývoje EU po brexitu, které nám napomáhají k lepšímu pochopení a zhodnocení možností toho, co by se mohlo v blízké budoucnosti odehrát. Pro účely tohoto komentáře si dovolím přiblížit scénář, kterým se blíže zabývali i profesoři Ulrich Krotz a Joachim Schild. Bude se jednat o scénář EU pod hegemonií Německa a Francie.

Brexit nepochybně ovlivní dynamiku procesů a politik na evropském kontinentu, stejně tak bude odchod Spojeného království z unijního bloku působit i na jeho dosavadní uspořádání. V důsledku brexitu můžeme zcela jistě očekávat to, že se v Evropské unii změní rozložení moci mezi jednotlivými aktéry – pozice některých členských států v důsledku brexitu posílí, zatímco jiné země mohou o svoji dosavadní pozici přijít. Právě Německo a Francie by mohly v důsledku dopadů brexitu zažít obnovení jejich bilaterálního vztahu, který by stál v centru rozhodování o EU.

Německo a Francie jsou státy, které stály u evropské integrace od jejího samotného zrodu. Již od 50. let minulého století můžeme tyto hráče považovat za jakési tahouny evropského projektu, který se po válce začal na kontinentu utvářet. Současné Německo a Francie jsou státy ekonomicky silné, poměrně stabilní, zodpovědné, jedná se o členy společenství, které ostatní členské země považují za zcela klíčové a pro další spolupráci esenciální partnery. Vztah Německa a Francie můžeme označit za velice blízký, až speciální, což je právě tím faktorem, který činí jejich spojenectví na evropské půdě tak významným.  

Francie a Německo je v současné době možné považovat za epicentrum spolupráce unijních států, jsou to právě tyto státy, které řídí debaty na poli EU, které svými rozhodnutí působí na další aktéry v unijním systému a které tak do určité míry rozhodují o tom, jakým směrem se evropská integrace vyvíjí a vyvíjet bude. Je možné předpokládat, že po brexitu navíc dojde k dalšímu posílení a hlubšímu ukotvení tohoto bilaterálního vztahu, což může mít na EU jako takovou pozitivní dopady.

Mimo jiné by v rámci tohoto scénáře došlo k posílení evropské spolupráce, prohloubení integrace v určitých oblastech, které byly doposud blokovány Británií, nebo k navrácení občanské podpory v evropský projekt, který najednou získá mnohem silnější a jednotnější centrum – Paříž a Berlín. Od tohoto centra budou nadále vycházet téměř všechny iniciativy spolupráce, a to především v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Ta je totiž pro současnou EU zcela klíčovou doménou spolupráce jejich členských států. Bezpochyby by došlo i k posílení v oblastech ekonomiky a obchodu.

Co bychom mohli v rámci tohoto scénáře navíc nově pozorovat je posílení tzv. flixibilní integrace, kterou se Německo s Francií snaží prosazovat už několik let. V cestě této myšlence vždy stála Velká Británie, a proto se zdá, že by se idea flexibilní kooperace, založená na různých tempech a intenzitách přístupu členských států k integraci, mohla po brexitu konečně naplnit.

Scénář nicméně nabízí i stinné stránky, nejedná se v žádném případě o scénář ideální. Zcela určitě by s ním nesouhlasily státy menší velikosti, nebo státy, které stojí mimo některé oblasti spolupráce – například státy stojící mimo eurozónu, v rámci které by vztah sledovaných zemí značně posílil. Scénář hegemonie Německa a Francie po brexitu by se zcela jistě nemusel zamlouvat státům tzv. Visegrádské skupiny, mezi jejíž členy se řadí i Česká republika. Jedná se o státy, které měly až doposud ve Spojeném království partnera proti silnému Německu a Francii, která se vždy snažila o větší míru harmonizace mezi členskými zeměmi.

Jak jsem zmínila na začátku tohoto komentáře, brexit není a nebude jediným faktorem, který ovlivní budoucí směřování Evropské unie v nadcházejících letech. Mimo brexit bude důležité, jak se jednotlivé členské státy vypořádají se svými vnitropolitickými situacemi, jakým způsobem se bude postupovat v řešení unijních a dalších mezinárodních krizí a bude zcela klíčové i to, jaké podoby nabude vztah mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií po brexitu.