Rusko je v západních kleštích? Ruský diplomat přináší překvapivou analýzu

Sůl v ruských ranách

Ruský prezident jednal 2. května v Soči s německou kancléřkou Angelou Merkelovou o Ukrajině a Sýrii, následující den se sešel s tureckým prezidentem Erdoganem, aby si ujasnili spletité manévry Ruska a Turecka v Sýrii, ve dnech 10.-11. května se budou s Putinem radit izraelští a palestinští představitelé a jen krátce poté do Moskvy přijede filipínský prezident Rodrigo Duterte, vyjmenovává expert.   

Jednání s Merkelovou zajisté nešlo dobře, jelikož protiruské sankce zůstávají v platnosti a nekonala se debata o obnovení ruského členství v G8, připomíná odborník. Dodává, že německá kancléřka také odmítla Putinovo vysvětlení původu ukrajinské krize a přitvrdila v postoji ke způsobu naplňování minských dohod - Ukrajina má nyní podle Berlína obnovit kontrolu svojí hranice ještě předtím než dojde k naplnění jakýchkoliv politických podmínek, včetně místních voleb. "Merkelová také do rusko-západní agendy přidala dvě citlivé humanitární otázky - perzekuci gayů v Čečensku a ruský zákaz svědků Jehovových," podotýká Frolov.  

Největší frustrace Kremlu však stále pramení z Washingtonu, protože Trumpova administrativa prostřednictvím projevu ministra zahraničí Tillersona v Moskvě minulý měsíc stroze naznačila svou vizi vyjednávání s Ruskem, která Kreml šokovala, deklaruje bývalý diplomat. Připomíná, že USA jasně podmiňují zlepšení v americko-ruských vztazích změnou přístupu Moskvy k Sýrii a Ukrajině, ale také k Afghánistánu, smlouvě o likvidaci jaderných zbraní středního dosahu a ovlivňování voleb na Západě.

Další sůl do rány přisypal podle experta Trumpův poradce pro národní bezpečnost generál H. R. McMaster, když v televizi Fox News 30. dubna vyzval Rusko ke změně rétoriky a chování. "To, co skutečně potřebujeme vidět, je změna chování. Ruský prezident Vladimir Putin svým vztahem k syrskému prezidentu Bašáru Asadovi a politikou pomáhající Talibanu v Afghánistánu jedná proti zájmu ruského národa a činí tak, myslím, poněkud reflexivně," cituje Frolov McMastera s tím, že poselství nebylo v Moskvě dobře přijato.

Moskva má s tímto americkým přístupem tři hlavní problémy, soudí někdejší diplomat. Rusko si dle jeho názoru předně nemůže dovolit vytvořit zdání, že mění svou politiku pod americkým nátlakem, jelikož podvolení se USA by Putina navedlo na stejně šikmou plochu jako Gorbačova a Jelcina a doprovázel by ho příslušný propad domácí veřejné podpory, což by pro Kreml byla před prezidentskými volbami v roce 2018 sebevražda.  

"Druhým problémem je, že Washington přesně neřekl, co by dramatické zlepšení vztahů ve skutečnosti znamenalo, krom uvolnění sankcí," pokračuje Frolov. Poukazuje, že Trumpova administrativa ukazuje jen malou chuť angažovat se v Moskvou preferovaných tématech, jako jsou evropské bezpečnost či uznání pozměněného světového řádu s Ruskem coby supervelmocí, a Kreml tak nevidí dostatečně chutnou pobídku k radikální změně kurzu, která by pro Moskvu mohla mít nakonec kyselou příchuť.    

Třetí problém pak spočívá v tom, že smysluplnou změnu kurzu ve většině otázek nelze provést rychle, aniž by nevyzněla jako slabost, konstatuje odborník. Domnívá se, že Rusko by mohlo změnit svou politiku v Sýrii, přičemž nedávné ruské návrhy na čtyři zóny deeskalace, převedení syrského letectva na ruskou základnu, kde bude pod přísnější kontrolou, či Putinova nabídka Spojeným státům, aby hrály roli v politickém urovnání, mohou být krok tímto směrem.

Lepší něco než nic     

V případě Ukrajiny je však Moskva v kleštích a nemůže souhlasit s tím, co Tillerson a Merkelová nyní překládají jako západní podmínku - tedy jednostranné stažení vojáků z Donbasu a předání kontroly hranic Kyjevu - pro naplnění politické části dohody Minsk-2, varuje bývalý diplomat. Vysvětluje, že by šlo o jasnou ukázku slabosti a jednostranné opuštění výhodné vyjednávací pozice ohledně budoucnosti Ukrajiny. "Uvolnění západních sankcí by nedokázalo uspokojivě vyvážit ztrátu tváře plynoucí z takové změny kurzu," tvrdí expert.

To samé platí i o neshodách v otázce smlouvy o jaderných zbraních středního dosahu a Moskva nemůže přiznat, že ji porušila, jak tvrdí Washington, aniž by USA připustily její porušení z vlastní strany skrze rozmístění protiraketových systémů v Rumunsku, uvádí odborník. Dodává, že Rusko své porušení rovněž nemůže jednostranně napravit.

Moskva má navíc pocit, že Trumpova administrativa vycouvává z první schůzky mezi oběma prezidenty, především když Trump očividně v Mar-al-Lagu otevírá dveře téměř komukoliv, poukazuje Frolov. Domnívá se, že Washington správně považuje prvotní, vzájemně poznávací summit za důležitější pro Putina než pro Trumpa, který z takového jednání potřebuje vytěžit jasný vítězství. Prezidenti by snad mohli dosáhnout nějaké formy dohody ohledně politického urovnání v Sýrii, až se spolu sejdou na jednání G20 v Německu, myslí si bývalý diplomat.   

Trumpem mnohokrát zmiňované "velké vyjednávání" se zdá být mimo hru, přičemž ho nahrazují dílčí dohody přípustné pouze tam, kde může Moskva nabídnout něco, co zajímá Ameriku, konstatuje expert. "S ohledem na to, z čeho vycházíme, je toto stále lepší než nic," uzavírá Frolov.