Svět zasáhne silné El Niño, varuje WMO. Počasí může letos lámat rekordy

Odborníci z WMO uvádí, že shoda mezi klimatickými modely je v současnosti velmi vysoká, což dodává předpovědi značnou důvěryhodnost. Ačkoliv jarní období bývá pro přesnost odhadů kritické, data naznačují, že by se mohlo jednat o silný jev. El Niño, který se objevuje v cyklech každé dva až sedm let, obvykle trvá devět až dvanáct měsíců a zásadně proměňuje počasí po celém světě.

Tento jev má obecně oteplující účinek na globální klima. V kombinaci s lidskou činností a skleníkovými plyny přispěl k tomu, že rok 2024 byl doposud nejteplejším v historii měření. Přestože neexistují přímé důkazy, že by klimatická změna zvyšovala frekvenci samotného El Niña, teplejší oceán a atmosféra mohou zesilovat jeho dopady, jako jsou extrémní vlny veder nebo přívalové deště.

Každý výskyt El Niña je unikátní, ale typicky přináší zvýšené srážky do jižních částí USA, Střední Asie nebo oblasti Afrického rohu. Naopak Austrálie, Indonésie a části jižní Asie se v tomto období často potýkají s ničivými suchy. V centrálním a východním Pacifiku může teplá voda podpořit vznik hurikánů, zatímco v Atlantiku jejich tvorbu spíše tlumí.

Pro období od května do července 2026 předpovídá WMO nadprůměrné teploty pevniny téměř po celém světě. Nejsilnější signál je patrný nad jižní částí Severní Ameriky, Střední Amerikou, Karibikem, a také nad Evropou a severní Afrikou. Srážkové vzorce budou vykazovat silné regionální odlišnosti, což vyžaduje zvýšenou pozornost v zemědělství i vodním hospodářství.

Sezónní předpovědi jsou klíčové pro včasnou přípravu humanitárních organizací a vlád. WMO bude koncem května vydávat další aktualizaci, která poskytne podrobnější vodítko pro rozhodování v nadcházejících měsících. Na regionální úrovni se očekávají specifické předpovědi, například pro jihozápadní monzun v jižní Asii.

Z technického hlediska je systém ENSO (El Niño – jižní oscilace) po skončení jevu La Niña z let 2025–26 aktuálně v neutrální fázi. Pozorování však potvrzují hromadění nadprůměrně teplých podpovrchových vod v rovníkovém Pacifiku. To je klíčový předzvěstný signál pro nástup El Niña, který se podle většiny modelů naplno projeví během léta či podzimu a mohl by přetrvat až do konce roku.

El Niño představuje jeden z nejvýznamnějších klimatických jevů na naší planetě, který se pravidelně odehrává v Tichém oceánu. Jedná se o komplexní změnu v cirkulaci atmosféry a oceánských proudů, která má dalekosáhlé dopady na globální počasí. Tento jev tvoří společně se svou opačnou fází, nazývanou La Niña, oscilační systém známý pod zkratkou ENSO.

V běžných podmínkách vanou nad rovníkovým Tichým oceánem pasáty směrem od východu na západ. Tyto větry ženou teplé povrchové vody směrem k Austrálii a Indonésii, čímž umožňují vzestup chladnějších a na živiny bohatých vod u pobřeží Jižní Ameriky. Během fáze El Niño však tyto pasáty slábnou nebo dokonce mění svůj směr.

Zeslabení pasátů vede k tomu, že se teplé povrchové vody začnou hromadit ve střední a východní části Tichého oceánu. Tato změna v rozložení tepla zásadně narušuje obvyklé proudění vzduchu a srážkové vzorce po celém světě. V důsledku toho dochází k posunu dešťových pásem, což v mnoha regionech vyvolává extrémní meteorologické události.

Dopady El Niña jsou velmi rozmanité a projevují se v různých částech světa odlišně. Zatímco v oblastech jako jsou jižní části Spojených států či Jižní Ameriky dochází k nárůstu srážek a zvýšenému riziku povodní, jiné regiony, například Austrálie či jihovýchodní Asie, se potýkají s úbytkem vláhy a dlouhotrvajícím suchem. Tento klimatický cyklus tak přímo ovlivňuje zemědělství i dostupnost vodních zdrojů.

Kromě změn v množství srážek má El Niño také výrazný vliv na globální teploty. Celková teplota atmosféry se během těchto epizod obvykle zvyšuje, protože oceán uvolňuje do vzduchu značné množství tepla, které bylo dříve uloženo v jeho povrchových vrstvách. Tento proces tak může krátkodobě akcelerovat oteplování planety.

Tento jev se vyskytuje v nepravidelných intervalech, obvykle v rozmezí dvou až sedmi let, a samotná epizoda trvá zhruba devět až dvanáct měsíců. Vědci jej sledují pomocí satelitních měření teploty mořské hladiny a analýzy proudění vzduchu. Díky těmto datům lze s určitým předstihem předpovědět jeho nástup a monitorovat změny, které přinese pro fungování ekosystémů i lidské společnosti.