Kamikaze satelity nad našimi hlavami? Tiger team posoudil první návrhy Zlaté kopule

Tzv. „tiger team“ složený z odborníků různých obranných a vojenských agentur připravuje návrhy, které se liší rozsahem a složitostí. Všechny však pravděpodobně přesahují možnosti současné Agentury pro raketovou obranu (MDA).

„Bylo by nutné vytvořit novou organizaci, která by tento projekt řídila,“ uvedl nejmenovaný obranný úředník. Další dva zdroje obeznámené s diskusemi potvrdily, že již probíhá výběr kandidátů na vedení nové agentury.

Pentagon je stále v rané fázi rozhodování, jak projekt realizovat. Cílem je vytvořit dosud nejrozsáhlejší obranný štít proti raketovým hrozbám. Součástí úvodní fáze budou kroky ke zlepšení přesnosti a účinnosti pozemních raketových zachycovačů, což by mohlo být dokončeno do voleb v roce 2026. Ambicióznější plány, jako je rozmístění satelitů schopných detekovat, analyzovat a ničit přilétající střely, by mohly trvat pět až sedm let.

Ministerstvo obrany obdrželo více než 360 návrhů na možné technologie a strategie. Mezi nimi jsou nové senzory, šifrování či satelitní technologie. Některé návrhy počítají s integrací více technologií od různých společností.

O účast v programu již projevily zájem společnosti Lockheed Martin, Booz Allen Hamilton, RTX a Boeing. Podle bývalého vysokého úředníka Pentagonu by se do soutěže mohla zapojit také společnost SpaceX, která vyrábí satelity a zajišťuje jejich vynášení do vesmíru. Není však jisté, zda by se Elon Musk do projektu aktivně zapojil, protože by mohl být pro jeho firmu méně výhodný než jiné aktivity.

Jedním z nejzajímavějších návrhů je projekt společnosti Booz Allen Hamilton s názvem „Brilliant Swarms“. Tento systém by zahrnoval síť tisíců satelitů operujících v nízké oběžné dráze (300–600 km). Každý satelit by měl umělou inteligenci pro analýzu dat ze senzorů a radarů a mohl by fungovat i jako záchytná jednotka – zničením příchozí střely nárazem.

Podle Chrise Bogdana, vedoucího vesmírného oddělení Booz Allen, by satelity mohly sledovat rakety od jejich odpalu až po zásah. Každý by vážil 40–80 kg a měl velikost malé lednice. Během nárazu by kolem něj vzniklo plazmové pole, které by zvýšilo ničivou sílu zásahu.

„Až 40 procent satelitu by shořelo při návratu do atmosféry, zbytek by se proměnil v plazmové pole a zasáhl cíl,“ vysvětlil Trey Obering, bývalý ředitel Agentury pro raketovou obranu.

Společnost Booz Allen Hamilton tvrdí, že pokud by získala kontrakt, mohla by svůj koncept demonstrovat ve vesmíru do čtyř let a dosáhnout počáteční operační schopnosti během pěti až sedmi let.

Podle některých odborníků má celý projekt zásadní slabinu – masovou výrobu střel na straně protivníků. I při nasazení tisíců záchytných satelitů by bylo stále levnější a jednodušší vyrábět útočné rakety na Zemi. Tato strategická nerovnováha představuje pro Pentagon výzvu, kterou bude nutné při plánování Zlaté kopule vyřešit.

Zda se projekt Zlatá kopule stane realitou, závisí na rozhodnutí prezidenta Trumpa a další strategii Pentagonu. Již nyní je ale jasné, že by šlo o technologicky nejambicióznější obranný systém v historii USA.