Wilders uvrhnul Nizozemsko do politické nestability. Chce se stát premiérem

Plán se však může obrátit proti němu – a to z více důvodů. Wilders totiž svým krokem urazil potenciální koaliční partnery, politická krajina se změnila a průzkumy ukazují, že migrace a azyl už nejsou pro voliče největším problémem.

Odcházející premiér Dick Schoof povede přechodnou vládu v Haagu až do nových voleb, které podle odborníků mohou proběhnout nejdříve v říjnu. Otázkou ale je, zda Wilders – jeden z nejdéle působících krajně pravicových politiků v Evropě – dokáže najít cestu ke konečnému jmenování premiérem. V Nizozemsku, kde jsou vícestranné koalice normou, jsou klíčové dvě věci: podpora veřejnosti a schopnost vyjednat aliance s jinými stranami.

Wilders získal poprvé křeslo v parlamentu v roce 1998 a strávil více než dekádu na okraji politického systému, než v roce 2010 nastartoval vzestup PVV, která tehdy podpořila koalici vedenou Markem Ruttem, ale v roce 2012 odstoupila. Wildersovi tento čin nepřinesl zrovna dobré renomé – získal cejch politika, který před problémy uteče.

Šokující vítězství PVV v listopadu 2023 vedlo po měsících vyjednávání ke koalici s Farmer–Citizen Movement (BBB), středovou New Social Contract (NSC) a liberálně‑konzervativní VVD, která byla jmenována loni v červenci.

Šokující zisk PVV stál na voličské nespokojenosti s tradičními stranami i problémech s bydlením a zdravotní péčí, které Wilders spojil s vysokou migrací. Témata zůstanou důležitá i na podzim.

Cena za dohodu však byla zřejmá: Wilders, impulsivní radikál, který proroka Mohameda označil za „pedofila“ a islám za „fašistický“ a „zaostalý“ a požadoval zákaz mešit, šátků a Koránu, neměl být premiérem, jak stanovily ostatní strany.

Od začátku měla tato pravicová aliance mnoho rozporů, a dokázala málo. Někteří ministři z PVV – strany s jediným registrovaným členem, Wildersem – prokázali neobratnost a nedostatečnou připravenost.

I přesto strana PVV nyní drží v parlamentu 37 ze 150 mandátů, což je nejvíc ze všech stran, díky překvapivému úspěchu v roce 2023. Průzkumy ukazují mírný pokles její popularity od vstupu do vlády, ale přesto by PVV byla největší stranou, pokud by se volby konaly nyní.

„Voliči ho možná teď odmění, i když to byl on, kdo rozpustil koalici, kvůli nespokojenosti s tím, že se migrační politika nezměnila,“ uvedl pro server DW Pieter Cleppe z BrusselsReport.eu, pravicově orientovaného magazínu o EU.

Ale nyní, když bývalé koaliční strany vyjádřily hněv nad kolapsem vládní koalice, bude pro ně těžké souhlasit s Wildersovou účastí – natož ho podpořit pro premiérství.

Zároveň se od té doby změnily preference nizozemských voličů. Podpora BBB a NSC klesla na 1 %, zatímco VVD i zelené aliance jsou opět silné. Křesťanští demokraté také posílili. I znovuzvolení Donalda Trumpa posunulo téma migrace do pozadí a posílilo diskusi o evropské obraně, bezpečnosti a ekonomických výzvách.

Dle serveru The Guardian deset zemí – včetně Německa a Belgie – mělo za poslední rok vyšší relativní počet žadatelů.

Spor o migraci vyvrcholil poté, co Wilders na konci května představil svůj desetibodový azylový plán, který by zaváděl jedny z nejtvrdších migračních opatření v Evropě.

Plán zahrnoval rozmístění vojenských jednotek na státních hranicích, úplné zastavení poskytování ubytování uprchlíkům, dočasné zastavení slučování rodin azylantů s uděleným statusem a navrácení syrských uprchlíků zpět navzdory riziku pronásledování.

Koaliční partneři s jeho 10bodovým plánem váhali, právníci tvrdili, že návrhy porušují evropská lidská práva i Úmluvu o uprchlících OSN. Wilders pohrozil odchodem, pokud je nepřijmou; partneři říkali, že návrh má předložit jeho ministr pro migraci.

Odmítnutí koaličních partnerů podepsat tento plán vedlo Wilderse k odchodu z vlády.

„Sám plán je hluboce problematický, protože porušuje řadu zákonů EU a mezinárodních předpisů, zejména právo na azyl,“ uvedl pro CEPS Davide Colombi z jednotky justice a vnitřních věcí. „Migraci a azyl využívají v evropské politice jako nástroj,“ dodal Colombi pro DW. „Dochází k normalizaci nelegálních politických návrhů napříč EU, nejen v Nizozemsku, jako by migrace a azyl byly mimo zákon.“

Evropa nyní zaznamenává rozpad kdysi jednotné krajní pravice, nejen podle ideologických linií, ale skrze demokratická omezení, ve kterých fungují.

Francouzská Marine le Pen je vyloučena z kandidatury v prezidentských volbách 2027 kvůli zpronevěře prostředků EU a italská premiérka Giorgia Meloniová čelí soudním překážkám kvůli migrační agendě.

„Ve Švédsku a Dánsku dokázali pravicoví populisté dosáhnout vlivu na politiku, ale Nizozemsko nemá tradici menšinových vlád,“ řekl Pieter Cleppe. „Wilders se mohl lépe připravit na vládu tím, že by přibral více mainstreamových osobností do svého hnutí.“