PŮVODNÍ ZPRÁVA | „Neexistuje místo, které ho nepociťuje“. Expert pro EZ vysvětlil, jak Čína prosazuje svůj vliv

Čínské zahraniční aktivity jsou stále častěji terčem podezření a různých opatření. Například Evropská unie jim vzdoruje různě, nedávno rozhodla o uvalení trestních cel na čínské elektromobily. Uznávaný server Politico ale vyzpovídal čtyři diplomaty a dva vysoké úředníky, kteří potvrdili, že jde o to „využít hrozbu cel k tomu, aby čínští výrobci automobilů přišli do Evropy a vytvořili společné podniky a sdíleli technologie se svými protějšky z EU.“

Už dlouhodoběji existují obavy, že Čína vytváří menším zemím takové úvěry, až je dostane do dluhové pasti, z angl. debt trap. „Většina odborníků považuje tyto diskuze za příliš zjednodušující nebo přímo pomýlené. Je pravdou, že Čína poskytovala zhruba posledních 10-15 let velké půjčky a budovala velké infrastrukturní projekty, ale nemyslím, že by to dělala schválně, aby země dostala do dluhových problémů,“ přiblížil Richard Turcsányi pro EuroZprávy.cz.

Peking nešíří svůj, zejména ekonomický, vliv pouze půjčkami. „Celkově je čínský vliv výsledkem široké škály ekonomických vztahů. Nejen půjče a infrastrukturních projektů, ale i obchodu a politických,“ poznamenal expert.

Podle Turcsányiho Čína těží z toho, že není „součástí Západu“ a poskytuje vůči němu určitou alternativu. „Mnohé státy v rozvojovém světě nejsou se Západem spokojené, ať už kvůli koloniální minulosti, nebo celkově nadřazenému postavení ve světě. Růst Číny je pro ně příležitostí získat nového partnera,“ doplnil.

Vzhledem k některým iniciativám Ruské federace v Africe se nabízí otázka, jestli dojde na vlivové soupeření mezi Moskvou a Pekingem. Kupříkladu Súdán má zájem o oživení dohody o vybudování ruského námořního uzlu v Rudém moři. Už v roce 2017 vznikla shoda mezi tehdejším prezidentem Umarem al-Bašírem a ruským lídrem Vladimirem Putinem.

Turcsányi ale boj o vliv mezi Čínou a Ruskem nevidí jako pravděpodobný. „Rusko a Čína mají momentálně velmi blízké vztahy, důvěřují si, a oba státy vnímají jako hlavní problém především USA a celkově západní dominanci ve světě,“ vysvětlil.

Ač je Rusko na Číně do jisté míry závislé, z Moskvy se neozývají relevantní hlasy, které by kritizovaly blízké vztahy k Pekingu. „Situace se může změnit například po Putinovi, ale to se bavíme o dost hypotetických scénářích, ve kterých se klidně může otevírat i otázka rozpadu Ruské federace a dalších radikálních změn,“ popsal expert s tím, že se „Čína i Rusko snaží o omezení západního vlivu ve světě a konkrétně i v Africe“.

Zdůraznil dále, že za posledních několik desetiletí čínský vliv vzrostl prakticky všude ve světě a „neexistuje místo, které tento vliv nepociťuje“. „Čínský růst v posledních čtyřiceti letech se dá označit za jednu z klíčových historických změn druhé poloviny 20. století a začátku 21. století. Čína se stala jedním ze tří hlavních ekonomických center světa, po boku USA a EU a hlavním obchodním partnerem více než 120 států světa,“ vyčíslil Turcsányi.

Hlavním zdrojem tohoto vlivu je podle něj ekonomika a následuje do jisté míry i politika a „ideová výbava“ – tedy „image alternativy vůči Západu, která je pro mnohé lidí a státy atraktivní“. „Z vojenského hlediska Čína samozřejmě roste také, ale to se zatím bavíme o vlivu hlavně v okolí Číny, hlavně v Jihočínském a Východočínském moři, podstatně méně o oblastech více vzdálených,“ uvedl.

Expert následně přiblížil některé projekty, které Čína v Africe založila. „Některé z nejznámějších za poslední dobu jsou například železnice v Keni a Etiopii, ale Čína v posledních patnácti letech vybudovala v Africe projekty za desítky až stovky miliard dolarů, takže je toho opravdu velmi mnoho,“ nastínil.

Projekt s Čínou si ale každá země schvaluje sama. „Samozřejmě součástí těchto projektů je i to, že Čína je v Africe více přítomná a tedy roste i její celkový vliv a tak dále. Jinak ve ale nutné vnímat to tak, že všechny tyto projekty byly primárně navržené a schválené Afričany, kteří dobrovolně s Čínou dané dohody uzavřeli,“ upozornil Turcsányi.

Velkým otazníkem je přínos čínských projektů pro národní ekonomiky. „Z ekonomického hlediska je zároveň otázkou, do jaké míry jsou jednotlivé projekty přínosné pro národní ekonomiky. V některých případech se zdá, že jde o takzvané white elephants projekty, tedy projekty, které sice dobře vypadají, ale jinak nejsou prospěšné. Často jsou tyto projekty realizované jako projekty lídrů, a tak je tam prostor pro korupci a podobně,“ připomněl expert.

Čína se ale nezdržuje pouze v Africe, svůj vliv se snaží šířit i přímo v srdci Evropské unie. Konkrétním příkladem z posledních let jsou například spory mezi Čínou a Litvou. „Jednalo se tam o to, že vláda zrealizovala několik relativně provokativních kroků vůči Číně směrem k Tchaj-wanu a Čína na to chtěla reagovat. Zjistila však, paradoxně, že vůči Litvě nemá až takové páky – vliv – jak to udělat, protože přímý export Litvy do Číny je minimální a nemá na litevskou ekonomiku velký dopad,“ vysvětlil Turcsányi.

Podotkl, že se Čína podle některých zpráv „snažila tlačit na německé podniky, které v Litvě vyráběji, aby tam přestaly investovat, protože je jinak Čína nepustí na čínský trh“. „Je těžké určit, do jaké míry byla tato čínská snaha úspěšná, osobně si myslím, že mohla být i kontraproduktivní, protože vedla k tomu, že se EU začala více zaobírat hlubšími ekonomickými propojeními s Čínou,“ vylíčil.

Zastavení růstu čínské ekonomiky podle Turcsányiho není v dohledné budoucnosti tématem. „Momentálně se bavíme o zpomalování čínského růstu, ne přímo o tom, že by úplně přestala růst. Čínská ekonomiky teď roste přibližně o pět procent ročně. Souhlasím však s tím, že čínská ekonomika má vážné problémy, které byly viditelné hlavně v posledních pěti letech a tedy otázka kdy a jestli dožene USA je momentálně méně jasná,“ shrnul.

Nemyslí si, že by Čína zvládla dohnat USA v blízké budoucnosti. „Možná se tak vůbec nestane. Další vývoj závisí nejen na růstu Číny, ale i na růstu USA,“ uzavřel.